Příběh českého lva: Proč nemáme ve státním znaku řepu?

Symbolické myšlení je jedním ze znaků, které člověka odlišuje od ostatních živočichů. Symboly člověka provázejí již od chvíle, kdy si neurony v jeho hlavě uvědomily, jak ohromný mají potenciál. A tak začal člověk symboly znázorňovat, třeba kreslením nebo vytvářením z hlíny. Některé symboly byly osobní, jiné zahrnovaly celé společenství, některé se týkaly každodenního běžného života, jiné duchovních prožitků. A na jednom z konců tohoto vývoje, stály šlechtické erby a později i státní znaky.
Problematikou erbů a znaků se zabývá jedna z pomocných věd historických – heraldika. Ta se pevně ustanovila v 19. století, nicméně různé erby a znaky samozřejmě existovaly již dávno před tím. V dnešním povídání se více než na šlechtické erby zaměříme na státní znaky, které nás doprovází dodnes.

Převážnou většinu heraldických symbolů tvoří znaky rodové a osobní. Ty lze nalézt jako vlastnické značky na nemovitostech jako jsou hrady, zámky, ale i současné rezidence. Byly jimi ozdobeny i předměty denní potřeby, zbraně, pokud stál šlechtic modelem malíři, nesměl na výsledném obraze jeho erb chybět.
Zatímco erb chápe heraldika jako dědičné znamení v rámci vlastního rodu, znak je znamením nedědičným, vycházejícím a identifikujícím majitele nejčastěji z jeho funkce, případně se jedná o znak určitého úřadu, společenství atd., jenž má všeobecnou platnost. A tak existovaly a existují třeba znaky církevních institucí nebo cechovních společenství.
Anglický vědec Anthony Wagner (1908–1995) řekl: „Heraldika je těsnopisem dějin.“ A je tomu vskutku tak, vždyť ve znacích se téměř vždy odráží historický vývoj, ať daného rodu, města nebo celé země.
Ovšem, heraldika není jen pouhou vědou, do značné míry patří i mezi umění. Vždyť navrhnout znak je práce především pro malíře.
Různé symboly a znamení se používaly od nepaměti, znali je Římané nebo třeba Normané. Na štít si válečná znamení kreslili Babylóňané, Číňané, Peršané, jakož i Egypťané. Starořecké štíty připomínaly živočišné atlasy, byli na nich vyobrazeni lvi, psi, divoká prasata nebo koně.
Zajímavou dodnes zachovalou památkou je pak tapisérie z konce 11. století. Ta znázorňuje oslavy získání Anglie Vilémem Dobyvatelem (1028–1087) a jsou na ní zachyceny různé znaky na válečných štítech. Opět je zde hojně zastoupena fauna, ale nechybí zde ani křesťanský symbol v podobě kříže.
Heraldikové ovšem původ své vědy kladou do poloviny 12. století, kdy téměř současně vznikají první znaky v Anglii, Francii, Itálii, Německu i Španělsku. Ty úzce souvisejí s křížovými výpravami, které měly za úkol získat pod nadvládu církve území Palestiny. Symbolem těchto tažení byl pochopitelně kříž. Jeho používání nařídil na konciliu v Clermontu roku 1095 papež Urban II.

Český lev na válečném praporu ze 17. století.

 

V našich končinách je nejstarším panským erbem je zřejmě ten, který se nachází na pečeti Vítka z Prčice z roku 1220. Záhy se svými erby mohli chlubit i pánové z Hradce, Lichtenburka, z Oseku a ze Sternbergu.
Postupem času se erby ustálily a staly se dědičnými. To mělo své důvody. Středověk nebyl jen érou válek, lidé tehdy zažívali i relativně dlouhá období míru. Podobně jako mnozí současní lidé si svou agresi vybíjejí při sportovních kláních, tehdy podobné procesy probíhaly při rytířských turnajích. Bojovalo se podle daných pravidel a poražený se stal zajatcem vítěze. Mohl se vykoupit, což ho ovšem stálo brnění nebo koně.
Rytíři té doby byli v drtivé většině negramotní, jejich úkolem nebylo ležet v knihách či je dokonce psát, ale fungovali jako ozbrojené křídlo křesťanské církve. Heraldické symboly se tak vlastně staly jakousi náhradou podpisů, když se rytířské erby dostaly na pečetidla stvrzující pravost listin.
Tak se stalo, že když anglický král Jan Bezzemek (1166–1216) v roce 1216 schválil slavnou Velkou listinu svobod, neboli Magna Charta Libertatum, nepodepsal ji, jen k ní připojil svou pečeť.
Dědičnost erbů se stala jedním z dokladů feudalizace společnosti. S tím souvisí i vznik heroldského úřadu. Ti zprvu fungovali jako poslové, vyjednávači, vyhlašovatelé válek, ale i jako rozhodčí na zmíněných rytířských turnajích. K tomu samozřejmě museli znát jednotlivé rytíře i jejich znaky. A vzhledem k tomu, že právě oni se stali skutečnými experty ve věcech znaků a erbů, odvodil se pro vědu o znacích termín heraldika.

Velký státní znak Republiky československé.

 

Státní znak České republiky ve své dnešní podobě je výsledkem poměrně složitého vývoje, jehož počátek je třeba hledat na pomezí 12. a 13. století. Dlouhou dobu byla symbolem českého státu orlice.
Roku 1158, jak praví Dalimilova kronika, český kníže Vladislav II. (1110–1174) obdržel od císaře Friedricha I. Barbarossy (1122–1190) královský titul. Podle kronikáře tím byla oceněna jeho pomoc v boji proti Milánu, kde se česká vojska podle kronik vyznačovala odvahou i krutostí. Náhradou za dosavadní znak s orlicí novopečený král Vladislav získal erb se stříbrným lvem v červeném poli.
Otázkou je, zda si Dalimil trochu nevymýšlel. Ještě v poslední třetině 12. století se totiž objevují lev a orel na přemyslovských mincích jako pouhá obecná znamení bez souvislosti s heraldikou. Lev jako heraldické znamení byl mezi Přemyslovci poprvé použit roku 1213, kdy je doložen na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1160–1222).
Možná šlo o dvouocasého lva, ale protože otisk pečeti je nebarevný a nejasný, nelze dokázat, že šlo o téhož lva, který se později stal symbolem českého krále a Čech. Dvouocasého lva používal král Přemysl Otakar II. (1233–1278) jako symbol spoluvladařství se svým otcem Václavem I. (1205–1253).

Znak protektorátu Čechy a Morava.

 

Původně se tak jednalo o spíše přemyslovský dynastický erb, zatímco zemským symbolem zůstávala nadále svatováclavská orlice. Postupem času ruku v ruce s tím, jak se středověcí panovníci snažili upevňovat své postavení, snažili se také o přednostní užívání svého erbu, a tím se postupně stříbrný lev v červeném poli stal nejen symbolem dynastickým, nýbrž i zemským. V této funkci přetrval až do roku 1918. Na rakousko-uherském znaku mu náleželo místo v horní části zadního štítu rakouské části znaku. Z pohledu pozorovatele slezská a moravská orlice byly umístěny v levé části zadního štítu.
Se vznikem samostatného československého státu v říjnu 1918 vyvstala potřeba nového výsostného státního znaku vyjadřujícího nejen změnu státoprávních poměrů, ale zároveň též kontinuitu historického vývoje českých zemí s nově utvořeným státem.
Na základě ankety, kancelářský oficiál Archivu ministerstva vnitra, Jaroslav Kursa (1875–1950) připravil návrh na realizaci malého, středního a velkého státního znaku, které vycházely z historických zemských znaků dotčených zemí. Samotné výtvarné provedení bylo svěřeno malíři a grafikovi Františku Kyselovi (1881–1941).
Vznik nového státu vždy doprovází spousta potíží, v případě Československé republiky tomu nebylo jinak. Že na mincích je vyražen státní znak, přijde každému samozřejmé. Jenže v době, kdy byla republika v plenkách, na tom byly totiž podobně i státní symboly. Vždyť vlajka, znak i hymna byly parlamentem schváleny až v roce 1920.
A tak je možné na rubu jedné z nejstarších zkušebních variant české jednokorunové mince nalézt místo znaku řepu. Symbol měl odkazovat na fakt, že zahraniční pohledávky mladičkého státu nekrylo zpočátku zlato, ale cukr. Československo bylo totiž za první republiky jeho významným vývozcem. Nakonec ale nad řepou vyhrál přece jenom starý dobrý lev.

Státní znak Československé socialistické republiky přijatý v roce 1960 odporoval mnoha heraldickým pravidlům.

 

Československé státní znaky se podle okolností využívaly v několika verzích, jejichž základem je takzvaný malý státní znak. Ten byl v roce 1920 tvořen červeným štítem se stříbrným dvouocasým lvem ve skoku a s korunkou, na jehož prsou byl štít zobrazující znak Slovenska, známý dvojramenný kříž vyrůstající z modrého trojvrší.
Střední znak byl již složitější. Skládal se ze dvou štítů, předního a zadního. „Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy,“ pravilo se ve znění zákona o státních symbolech.
O tom, že Češi nově vzniklou mnohonárodnostní republiku vnímali především jako svou vlastní, svědčil i tento znak. Ostatní části republiky se krčily až za českým lvem. Z horního pravého pole shlížel znak slovenský. V levém horním poli byl znak Podkarpatské Rusi: její štít byl rozdělený, v pravém, modrém poli se nacházela tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stál červený medvěd. Pravé spodní pole bylo vyhrazeno Moravě a levé Slezsku, obě historické země přispěly do znaku svými orlicemi. Velký státní znak byl doplněn ještě o symboly Ratibořska, Těšínska a Opavska.
Československý znak ovšem mohl vypadat i jinak. Na počátku 20. let 20. století se vynořila celá řada jiných návrhů, na kterých se vedle lva, často revolučně zbavovaného koruny na hlavě, objevoval také legionářský emblém nebo lipový list s iniciálami ČSR. Lípa byla tehdy mezi Čechy velmi oblíbena, protože představovala protiklad k německému dubu.

Současný znak ČR.

 

Rok 1939 přinesl rozpad Československa a okupaci českých zemí nacistickými vojsky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, což byl útvar zcela podřízený Berlínu. Slovenský symbol ze znaku pochopitelně zmizel, štít byl rozdělen na čtvrtiny, ve kterých se střídal český lev a moravská orlice.
Mohlo být i hůř. Ministr osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec dokonce prosazoval nový znak, ve kterém hlavní úlohu hrála německá orlice držící hákový kříž, přičemž český lev a moravská orlice se krčily až pod ní. Moravec svůj návrh prosazoval horlivě, ale český lev zůstal této potupy uchráněn.
Zato rudé hvězdě se mu již odolat nepodařilo. Po komunistickém převratu v roce 1948 zůstala oficiální podoba původní československé symboliky ještě nějaký čas beze změny. Ústava z 9. května 1948 sice stanovila, že státní znak a vlajku upravuje zákon, žádný zákon v tomto znění však nebyl vydán.
K určitým změnám však přece jen postupně docházelo. Od roku 1952 byl malý státní znak postupně nahrazen emblémem s československým lvem bez štítu, položeným na zlatě lemované rudé pěticípé hvězdě. Tento symbol používala hlavně armáda. I reprezentační fotbalové družstvo nastupovalo s tímto emblémem na hrudi, a to i na světových šampionátech.
Socialistická ústava z 11. července 1960 stanovila nový, jednotný státní znak, jenž měl odrážet „dobudování socialismu“ v Československu. Šlo spíše o emblém, který odporoval všem heraldickým pravidlům. Prezident Václav Havel (1936–2011) jej po roce 1989 trefně označil jako heraldický nesmysl.
Aby na něm vznikl prostor pro umístění výrazné pěticípé hvězdy, přišel český lev o korunu a obvyklé typy štítu zastoupila pavéza, která měla odkazovat k údajným revolučním tradicím husitského hnutí.
Protože by se však červená hvězda na pavéze stejné barvy ztrácela, dostal celý znak takzvanou zlatou kresbu. Slovenský štítek byl nahrazen nehistorickým patvarem, horou Kriváň, která měla symbolizovat Slovenské národní povstání. Historický slovenský dvojkříž, který byl pod Tatrami vnímán jako ten pravý znak, jednoduše zmizel.

Znak Spojeného království

 

Změna politického klimatu spojená s pádem totalitního systému moci v Československu po listopadu roku 1989 si pochopitelně vyžádala změnu státního znaku, který měl nejen vyjádřit obnovu demokratických zásad, kontinuitu historického vývoje, nýbrž i vystihnout federativní uspořádání.
Nakonec zvítězila relativně jednoduchá varianta. „Státní znak České a Slovenské Federativní Republiky tvoří čtvrcený štít, ve kterém v prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku vpravo hledící, se zlatými drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraldickou korunou. Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší. Čtvrcení znaku je vyznačeno stříbrnou linkou,“ pravil zákon.
Začátkem roku 1993 se na mapě Evropy objevily dva nové státy: Česká republika a Slovenská republika. Český znak se skládá z historických znaků Čech, Moravy a Slezska, přičemž druhý lev symbolizuje všechny české země dohromady.
Slovenský znak tvoří známé trojvrší, symbolizující podle legendy pohoří Tatra, Matra a Fatra. Paradoxně se Matra nachází v Maďarsku, ostatně, Maďaři používají podobný symbol, jen jejich trojvrší je zelené. Na vrcholu prostředního vrchu je umístěn dvojramenný stříbrný kříž na červeném pozadí.
Dvojramenný kříž poprvé přinesli věrozvěsti Cyril a Metoděj na Velkou Moravu z Byzantské říše. Odtud se kříž šířil jako křesťanský symbol, avšak do znaku se dostat nemohl, neboť v době Velkomoravské říše neexistovala heraldika. Tento kříž dostal také spolu s královskou korunou král Štěpán I. Uherský (969–1038) od samotného papeže Silvestra II. (950–1003), s jehož svolením byl během vánočních bohoslužeb v roce 1000 korunován „apoštolským“ králem.

Polská orlice

 

Na znaku se dvojramenný kříž poprvé objevuje za vlády uherského krále Bély III. (1148–1196). Zelené trojvrší pak jako první v uherském znaku použil král Ladislav V., který Uhrám vládl v letech 1301–1305.
Ladislav V. nebyl přitom nikdo jiný než poslední Přemyslovec na českém trůně Václav III., jehož život zakončila zákeřná vražda roku 1306 v Olomouci.
Poprvé se návrší v modré barvě ve znaku Horních Uher objevuje koncem 17. století na jedné z map Moravy, kde jsou vyobrazeny i znaky sousedních zemí. Samostatný slovenský znak se definitivně vyvinul během revoluce v roce 1848. Zelenou barvu definitivně nahradila barva modrá, čímž se Slováci přihlásili ke slovanské trikolóře.
Některé státní znaky byly vskutku pozoruhodné. Například znak Sovětského svazu se známým symbolem srpu a kladiva. Poprvé tyto nástroje zkřížil už v roce 1918 malíř Jevgenij Kamzolkin (1885–1951) při příležitosti prvomájových oslav.
Že to ruští bolševici mysleli se světovou revolucí vážně, se odrazilo i v sovětském státním znaku. Jiná země skutečně nenašla odvahu, aby do státního znaku vměstnala hned celou zeměkouli. Globus byl překryt právě zkříženým srpem a kladivem, kolem něj rostly obilné klasy. Nechybělo ani známé heslo Proletáři všech zemí, spojte se, a to hned ve všech jazycích svazových republik.
Americký státní znak je spíše emblém, protože není tvořen štítem. Vychází z lícové strany státní pečeti, která byla poprvé použita v roce 1782, tedy šest let po vyhlášení americké nezávislosti.
Americký emblém má dvě rozdílné strany. Lícovou tvoří letící orel se štítkem na hrudi. Má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů, které odkazují na 13 zakládajících států a v pravém pařátu olivovou ratolest s třinácti listy a třinácti olivami. Šípy a olivová ratolest mají symbolizovat, že USA touží po míru, ale vždy budou připraveny k boji.
Na zadní straně pečeti je třináctiposchoďová nedokončená cihlová pyramida, nad kterou je oko v modrém trojúhelníku v prstenci zlatých paprsků. V základech pyramidy je nápis psaný římskými číslicemi MDCCLXXVI (1776), připomínající rok založení Spojených států. Vše doplňují latinské nápisy Požehnal započaté a Nový řád věků.
Státní znaky zpravidla obsahují symboly dané země. Tak jako je typický pro Čechy lev, pro Poláky nebo Němce je to orlice.
Polský státní znak tvoří bílý orel ve zlaté koruně na červeném pozadí. Podle pověsti se tři bratři, Lech, Čech a Rus, prodírali hlubokými lesy a hledali místo, kde by se mohli usadit. Při svém putování spatřili pahorek s osamoceným dubem, na kterém bylo orlí hnízdo.
Když pak při západu slunce orel rozprostřel svá křídla na pozadí červeného nebe, Lech v úžasu prohlásil: „Toho bílého orla přijímám za znak svého lidu, kolem dubu postavím své hradiště a podle orlího hnízda ho nazvu Hnězdno.“
Je skutečností, že orlice doprovází polskou státnost od jejích počátků. Orlici mají ve svém znaku třeba i Rakušané, oblíbená je i její dvouhlavá mutace, kterou lze najít třeba ve znaku Albánie nebo Ruska.
Lev našel uplatnění na mnoha znacích. Namátkou jmenujme znaky Norska, Dánska, Finska nebo Belgie. Kanadu si nelze představit bez javorového listu, stejně tak Austrálii bez klokana nebo Irsko bez harfy.
Některé znaky bývají značně komplikované, to je případ zejména evropských monarchií, jako jsou Nizozemsko, Británie nebo Belgie.
Ale třeba Francie se bez oficiálního státního znaku obejde úplně. Jejím symbolem je známá modrobíločervená trikolóra.
Nicméně se všeobecně o znacích dá říci, že obsahují notný kus historie té které země.

Rubriky:  Historie Zajímavosti
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Objeven pravěký lev

Objeven pravěký lev

Dvojici amerických vědců se podařilo v Keni dokázat existenci...
Pneumokok na vzestupu

Pneumokok na vzestupu

Těžký zápal plic, otrava krve, zánět mozkových blan či akutní zánět středního...
Stop šikaně!

Stop šikaně!

17. 4. 2019 odstartovala kampaň proti šikaně a syndromu přihlížející...
Za taji umělé reprodukce

Za taji umělé reprodukce

Unikátní metodu zkoumání zralosti vajíček, na které pracoval tým vědkyně...
Vzlétlo největší letadlo na světě

Vzlétlo největší letadlo na světě

Americká společnost Stratolaunch Systems vyvinula největší letadlo...
Rychle, chtějí rychlovlaky

Rychle, chtějí rychlovlaky

Při nedávné Železniční konferenci v Pardubicích se Správa železniční...
Ve Zlíně ožije věda

Ve Zlíně ožije věda

Ve východomoravském městě se 16. a 17. dubna bude konat první vědecký...
Když dojde ke střetu dvou hvězd

Když dojde ke střetu dvou hvězd

Pomocí vesmírného teleskopu Chandra se týmu astronomů podařilo zaznamenat...
Experiment na ISS prokázal přizpůsobivost myší

Experiment na ISS prokázal...

Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) proběhl výzkum, který měl...
Rusové vyvíjejí pračku do vesmíru

Rusové vyvíjejí pračku do vesmíru

Ve vesmíru se nezřídka řeší problémy srovnatelné s těmi na Zemi. Výjimkou v tomto...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Tajemství městských erbů: Proč mají Pardubice ve znaku přepůleného koně?

Tajemství městských erbů: Proč mají...

Ješek z Pardubic se roku 1158 účastnil tažení císaře Fridricha Barbarossy na Milán. Po...
Nejšpinavější předměty, kterých se denně dotýkáme!

Nejšpinavější předměty, kterých se...

Většina lidí považuje za bakteriemi nejvíc zamořenou věc v domácnosti...
Co se skrývá pod nejvyšší horou sluneční soustavy?

Co se skrývá pod nejvyšší horou...

Jedním z nejvýraznějších útvarů na povrchu Marsu je obrovská štítová sopka...
Jakými vlastnostmi vynikali Hunové, kteří se stali postrachem Evropy?

Jakými vlastnostmi vynikali...

Římská říše se ocitá v poslední agónii. Většinu evropského kontinentu tehdy...
Jak se ubránit před útoky nebezpečných zvířat?

Jak se ubránit před útoky...

Útok žraloka, medvěda, nebo tygra. Nebezpečí, které může číhat třeba i...
Přehledně: Ošklivá mláďata roztomilých savců!

Přehledně: Ošklivá mláďata...

Když vyrostou, jsou doslova k sežrání. Po narození ale půvabem zrovna...
Německá ponorka potupila Brity ve Scapa Flow

Německá ponorka potupila Brity...

Günther Prien nedočkavostí ani nedýchá. Připadá si jako liška v zaječí noře....
Opice s opicí a ptáci na záchytce: Notorici říše zvířat

Opice s opicí a ptáci na záchytce:...

Alkohol dokáže proměnit lidi v divokou zvěř. A z divoké zvěře nadělat loupežné...
Kde hledat ztracený poklad kapitána Kidda? Legendy přetrvávají dodnes!

Kde hledat ztracený poklad kapitána...

Hrabě Bellamont se hrabe v truhle plné zlata. Nemůže se nabažit snadné kořisti. Muž,...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.