X

Světový den ledvin

Na dnešek (8.3.) připadá i Světový den ledvin, který upozorňuje zejména na ženská rizika ledvinových onemocnění. Jedná se především o záněty močového měchýře, tzv. cystitidy, kterými ženy trpí mnohem častěji než muži.

Opakované cystitidy mohou vést až k chronickému zánětu ledvin.

V 10–15 % případů jsou tyto záněty dokonce zodpovědné za trvalé selhání ledvin a vedou k následné dialýze nebo transplantaci.

Foto: Letošním ambasadorem Světového dne ledvin je olympionik a mnohonásobný mistr ČR v badmintonu Petr Koukal/B. Braun 

 „Problematika ledvinových onemocnění by si u nás i ve světě zasloužila více pozornosti.

Ohledně specifik chronických onemocnění ledvin u žen, ke kterým patří například lupusová nefritida, tu jde zejména o možnost a perspektivu těhotenství navzdory nemoci,“ říká přednosta Kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1.

lékařské fakulty UK prof. MUDr.

Vladimír Tesař, DrSc., MBA.

Světový den ledvin 2018 se zároveň solidarizuje se ženami ze zemí, kde je jim zdravotní péče oproti mužům fakticky hůře dostupná, a to jak v oblastech nefrologické péče, tak i v transplantační praxi.

Chronické onemocnění ledvin postihuje na celém světě přibližně 195 milionů žen. V důsledku této nemoci umírá každoročně téměř 600 000 žen. Chronické onemocnění ledvin je tak celosvětově 8. nejčastější příčnou úmrtí u žen.

Může se však rozvinout i u mužů, u kterých je předpoklad 12 %, oproti ženám, kde je 14 %. Dialýzou nebo transplantací je však léčeno méně žen než mužů.

Světový den ledvin akcentuje každoročně minimálně jeden z aspektů, který se na rozvoji chronického ledvinového onemocnění podílí. Ve většině zemí se choroba týká více než desetiny populace.

Rizikovou skupinou jsou například kuřáci nebo lidé obézní. U pacientů s diabetem a kardiovaskulárními chorobami se chronické onemocnění ledvin vyskytuje v 50 % a více případech. Také platí, že výskyt onemocnění se zvyšuje s přibývajícím věkem.

U osob starších 60 let je podíl nemocných již 20 % a v 70 letech a více pak 35 %. Nicméně většina nemocných zjistí, že má vážně poškozené ledviny často velmi pozdě, nezřídka při jejich terminálním selhání.

Nemocné ledviny totiž nevarují většinou předem bolestí.

O to více je zde důležité všeobecné povědomí o problematice.

 Nekouřit, hýbat se, zdravě jíst a dodržovat pitný režim

Chronické ledvinové onemocnění patří mezi ta komplexní a je v přímém vztahu s civilizačními onemocněními jako je vysoký krevní tlak, cukrovka II. typu nebo ateroskleróza. Ty se na ledvinové nedostatečnosti významně podílejí nebo jsou její příčinou.

Právě tyto nemoci jsou však dobře ovlivnitelné zdravou životosprávou. „Ideálně tedy nekouřit, vyvarovat se nadváhy, mít trochu pohybu, kvalitně jíst a pít a dodržovat pitný režim, kdy voda je nejlepším nápojem“, připomíná MUDr.

Vladimír Vojanec, primář Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Bulovka. Dále se doporučuje pít alkohol s rozumem, hlídat si ukazatele civilizačních onemocnění – tlak, cukr a cholesterol, nenadužívat léky a předcházet infekčním onemocněním.

„A pokud už nemoc nastane rozhodně ji nepřecházet,“ varuje Vojanec. Světový den ledvin podporuje i olympionik a devítinásobný mistr České republiky v badmintonu Petr Koukal.

Na tiskové konferenci v Praze se sám nechá vyšetřit a přivede i svou maminku. „Zvyšování povědomí o skrytých rizicích zákeřných chorob se věnuji systematicky. Sám jsem se musel nečekaně uprostřed sportovní kariéry utkat s rakovinou.

Nic netuše jsem jednoho dne odpoledne zašel na preventivní prohlídku, během níž mi diagnostikovali rakovinu varlat. A hned druhý den ráno mě operovali. Byl to pořádný náraz.

O poškozených ledvinách lidé také často nic netuší, když je to nebolí. A najednou je pozdě. Je dobré jim to minimálně jednou ročně připomenout,“ říká olympionik a devítinásobný mistr České republiky v badmintonu Petr Koukal.

Miminko lze donosit i s transplantovanou ledvinou

Jana Bosáková je šťastnou matkou dnes již šestadvacetiletého syna – architekta, který je pro ni zázrakem již od jeho početí, nejistého těhotenství a velmi komplikovaného porodu.

„Byla jsem tehdy 4 roky vdaná a 5 let po první transplantaci ledviny, která fungovala dobře. Cítila jsem se zdravá. Po dítěti jsem toužila ze všeho nejvíc. Přirozeně jsem otěhotněla a moc jsem se na své děťátko těšila,“ vzpomíná Jana.

Bylo to v roce 1990 a kolem těhotenství transplantované pacientky byla ještě řada kardinálně důležitých otázek nezodpovězených. „Když jsem na kontrole v nefrologické ambulanci řekla, že jsem těhotná, způsobila jsem velký rozruch.

Lékaři se začali mezi sebou dohadovat, jaké účinky mohou mít na můj plod imunosupresiva, která jsem po transplantaci musela brát. Ta potlačovala můj přirozený imunitní systém.

Oslovili tedy jednoho profesora biologie z genetického oddělení v Motole. A ten došel k závěru, že když užívám tyto léky, je to podobné, jako bych podstupovala chemoterapii. Že to dítě bude pravděpodobně postižené, že je to padesát na padesát.

Maminka se mnou byla v genetické poradně. Obě jsme seděly se svěšenou hlavou a mlčely jsme,“ vzpomíná Jana na špatné zprávy, které ji zastihly hned na začátku těhotenství.

Následovala řada podrobných vyšetření, která však ukazovala na velice dobrý vývoj plodu, a tak se to Jana rozhodla risknout. „V Motole měli už tenkrát lepší ultrazvuk, a tak jsem chodila na častá vyšetření.

Děťátku tam kontrolovali ledviny, srdce, plíce a stavbu těla, zda nehrozí rozštěp páteře nebo úst. Vývoj odpovídal obvyklé časové ose a vše bylo v pořádku. Těhotenství pro mě bylo krásné – byla bych těhotná pořád,“ říká.

Chlapeček se pak narodil zdravý.