X

Život v jurtě aneb Souznění s přírodou

Vzhled jurt se region od region liší, co však mají všechny společné je jejich praktičnost. Celá konstrukce se nechá lehce složit a přestěhovat na jiné místo, kde ji lze zase rychle postavit.

K tomu postačí dva lidé, pro něž je to záležitost maximálně několika hodin.Kočovné národy střední Asie se do jurt uchýlily patrně již před třemi tisíci lety. Zrovna tak se hodily pastevcům, kteří několikrát do roka měnili své tábořiště.

Slovo „jurta“ je tureckého původů.

Mongolští nomádi nazývají přenosného obydlí „ger“.

Základem stavby je kruhová konstrukce, která se tyčí zpravidla do výšky dospělého člověka.

Po celém příbytku je se tak možné pohybovat vzpřímeně, na rozdíl od indiánských týpí, kde jsou stěny strmé už od země. Mongolové, kteří přesídlili do měst, mají často na zahradě alespoň jednu jurtu, ba co víc, čím dál častěji se s tímto pro nás alternativním způsobem bydlení setkáváme také u nás.

Na festivalu jurt v Brništi na Českolipsku se každoročně scházejí ti, které život v jurtách učaroval.

Ty největší mají průměr 9 metrů. Ke stavbě se využívají výhradně přírodní materiály. Jurta nemá pevné základy, přesto větru díky svému tvaru odolává bez problémů.

Základní nosná konstrukce se obvykle vyrábí ze smrkového dřeva, střecha pak z borovice či dubu.Kdo chce trávit v jurtě i zimu, musí si izolovat stěny kvůli úniku tepla. Lze kupříkladu sáhnout po plsťové izolaci vyrobené z ovčí vlny.

Jurta má nízkou energetickou náročnost.

Při vytápění se spotřebuje maximálně 5000 kWh ročně, což odpovídá parametrům nízkoenergetického domu.

Samotná konstrukce je staletími prověřená a dohnaná k dokonalosti. Největší výhodou zůstává skutečnost, že člověk se v jurtě dostává do harmonie s přírodou.