X

Pluto: planeta, nebo planetka?

Daleko od pestrého světa, na němž žijeme, na samé výspě slunečního systému, se zvolna mrazivým a pustým prostorem pohybuje poslední planeta Pluto.

Jako by Vládce temnot od samého počátku poznání člověkem doprovázely omyly. Již roku 1834, tedy plných 12 let před objevem Neptunu, byla vyslovena domněnka, že za dráhou Uranu se musí pohybovat ještě dvě planety.

Teprve v lednu 1930 nalezl mladý asistent Lowellovy hvězdárny Clyde Tombaugh na jedné z exponovaných desek hvězdičku asi 15 magnitudy, která jevila zřetelný vlastní pohyb asi 2 stupně od předpověděné pozice.

Po kontrolním pozorování byl objev oznámen až 13. března, v den výročí narození astronoma Lowella. Zpráva se rozlétla světem a již 18.

března se uskutečnilo první pozorování na Evropském kontinentu – bylo to v Československu, ve Staré Ďale (dnešním Hurbanovu)!

Trpaslík mezi planetamiDnes jsme si jisti, že objev byl učiněn náhodou, protože číselný materiál, který měl Lowell k dispozici, nestačil k získání přesných údajů o neznámé planetě.

Skutečný Pluto nemohl působit tak rušivým vlivem, z jakého se vycházelo. Vždyť jeho hmotnost je 400x menší, než se původně soudilo…Dráha Pluta kolem Slunce se vyznačuje mimořádnou excentricitou.

Zpravidla je Pluto nejvzdálenější planetou od Slunce, ale v některých obdobích se pohybuje uvnitř dráhy Neptunu. Při oběžné době 249 let se na 20 let dostává do menší vzdálenosti od Slunce než Neptun.

Nejvíc se ke Slunci přiblížil v roce 1989 a až 11. března 1999 se opět stal skutečně nejvzdálenější planetou sluneční soustavy (do 5. dubna 2231). Další zvláštností oběžné dráhy Pluta je její šikmost.

Je o 17 stupňů odkloněna od roviny ekliptiky, v niž se pohybují ostatní planety – nejvíc ze všech.

Maličký ledový světDlouho jsme nebyli schopni dozvědět se o Plutu podrobnosti. Až do počátku 50. let jsme se domnívali, že svou velikostí se řadí k obřím planetám.

Poté jsme byli přesvědčeni, že jeho průměr je podobný Marsu, avšak teprve koncem 80. let jsme došli k překvapivým údajům: Pluto je mnohem menší, než jsme soudili.

Na konci století, v němž pro nás začal existovat, se mezi astronomy rozvířila diskuse, co s Plutem. Zejména poté, co jsme začali objevovat ledové planetky za dráhou Neptunu.

Diskuse prozatím utichla: Pluto zůstává planetou (nejspíš, abychom nemuseli přepisovat učebnice), i když právě tak dobře ho můžeme řadit mezi velké transneptunické planety.

Sklon rotační osy je 82°, takže Pluto se podobně jako Uran spíše odvaluje v rovině dráhy než rotuje. To vše nasvědčuje tomu, že Pluto s Cháronem jsou spíše velká tělesa z Kuiperova pásu než regulérní planeta s měsícem.

Planeta dusíku a metanuPovrch Pluta je svým způsobem v Kuiperově pásu ojedinělý. Je to dáno především jeho velikostí, díky které si dokáže udržet řídkou atmosféru.

Proto je povrch neustále v kontaktu s těmito plyny, které se z něj vypařují a opět se srážejí.

Pozorování zákrytu hvězdy Plutem v roce 1988 dokonce naznačují, že by se u jeho povrchu mohly vyskytovat mlhPluto má na snímcích z HST skvrnitý povrch se světlými a tmavými oblastmi a s náznaky polárních čepiček.

Povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu. Pravděpodobně je na Plutu i voda, CO2 a CO. Jak se vzdaluje od Slunce, jeho téměř neznatelná atmosféra zamrzá a padá na povrch.

První spektrální analýzu povrchu jsme získali až v polovině 70. let s tím, že je zřejmě pokryt metanovým ledem. Fotometrická pozorování o 11 let později naznačují, že povrch není metanem pokryt rovnoměrně.

Konečně roku 1993 bylo zjištěno, povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu a oxidu uhelnatého.

Dusík tvoří pravděpodobně i největší část řídké atmosféry, která nyní – jak se Pluto vzdaluje od Slunce – zvolna zamrzá, nicméně v plynné podobě se v ní zatím podařilo detekovat pouze metan.

Zatímco v rovníkových oblastech je pokrytí dusíkem menší, v oblasti pólů, kde teploty klesají až k -233 stupňů Celsia, se vytvářejí polární čepičky z dusíkového ledu, což bylo potvrzeno jak na základě infračervených pozorování z družice ISO, tak pomocí HST.

Charakteristické údaje