X

Terapeutické klonování skutečností?

Experimentální biologie a medicína pracuje s kmenovými buňkami již více než dvacet let. Teprve až v posledních letech se však výzkumníkům daří dosahovat významnějších výsledků. Jedním z nich je i nedávný úspěch jihokorejských vědců, kterým se v laboratořích Národní univerzity v Soulu podařilo získat kmenové buňky z embryí lidských klonů.

S pokusy, při kterých jsou používána lidská embrya, se v poslední době jako by roztrhl pytel.

Média se snaží vyšťourat nejsenzačnější zprávy a výzkumné týmy špičkových univerzit i podivných a mnohdy pochybných společností se snaží ze všech sil zvýraznit právě ty své projekty.

Pomineme-li naprosto nepřesvědčivá tvrzení o již narozených lidských klonech, a to ať z úst řeckého lékaře Panayotise Zavrose – kterému by se s trochou dobré vůle dalo možná i věřit či naprosto neskutečné a naprosto ničím nepodložená tvrzení představitelů raeliánské sekty – kterým nevěří snad vůbec nikdo, zbývají jen méně senzační informace ze seriózních vědeckých pracovišť.

A takové informace mohou být svým způsobem také senzační. Ostatně, posuďte sami. Pravděpodobně jako prvním na světě se jihokorejským vědcům podařilo počátkem února tohoto roku získat kmenové buňky z lidského embrya.

Zatím co v ostatní vědci dosud uváděli úspěšnost vývoje umělých embryí maximálně do velikosti čtyř až osmi buněk, jihokorejskému týmu se podařilo u třiceti klonovaných zárodků dospět až ke stovce buněk – což je velikost přibližně týdenního embrya.

Z nich byla získána sada kmenových buněk, které začaly vytvářet mj. svalovou a kostní tkáň. Vědci věří, že z embryonálních kmenových buněk lze v laboratorních podmínkách vypěstovat buňky, díky kterým by mohlo být možné léčit např.

Parkinsonovu chorobu nebo zahojit poranění míchy pacientů ochrnutých po úrazu páteře.

Jak na to?Princip terapeutického klonování je ve skutečnosti jednoduchý. Z těla nemocného člověka je odebrána specializovaná tělní buňka a ta je pak  spojena s lidským vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace.

Pokud by byl  takto vytvořený zárodek přenesen do těla ženy, narodil by se klon geneticky totožný s dárcem tělní buňky. K tomu ale v případě terapeutického klonování v žádném případě nedochází. Ze zárodku lékaři vypěstují tzv.

embryonální kmenové buňky, které se v laboratorních podmínkách mohou prakticky neomezeně množit. Zatím však výzkum nedospěl do stádia praktického využití takto získaných kmenových buněk.

Podle vědců bude potřeba ještě několika let dalších výzkumů, než je bude možné využít pro léčbu u lidských pacientů.

Klonování – ano či ne?Názory na lidské klonování jsou však velmi rozmanité. Např. poměrně mnoho vědců se zásadně staví proti klonování, a to včetně terapeutického, s odvoláním na příliš vysoké procento vývojových defektů u klonovaných zvířat.

Na druhou stranu, terapeutické klonování má také své zastánce. Pokud nebudeme důsledně trvat na křesťanské etice, musíme připustit, že terapeutické klonování může zachránit řadu lidských životů.

Zcela opační a zásadní stanovisko k pokusům s embryi však zaujal Vatikán, který se ústy monsignora Elio Sgrecia z Papežské akademie věd vyjádřil v tom smyslu,  že nelze zabíjet lidský život v naději, že se podaří nalézt léky k záchraně dalších životů.

„To by bylo opakování toho, co dělali nacisté v koncentračních táborech,“ konstatoval Sgrecia, který je přívržencem názoru, že pro výzkum by se měly využívat pouze buňky vyjmuté z pupeční šňůry či z dospělého jedince, protože to nezahrnuje destrukci života.

Co jsou to kmenové buňky a k čemu jsou dobré?Kmenové buňky jsou základními kameny krve a celého imunitního systému. Vytvářejí bílé krvinky bojující proti infekci, červené krvinky přenášející kyslík a krevní destičky odpovídající za srážení krve.

Kmenové buňky se běžně nacházejí v kostní dřeni a v poměrně malém počtu i v cirkulující krvi. Základní vlastností kmenových buněk je jejich schopnost specializovat se do různých tkání.

Na rozdíl od běžných kmenových buněk mají embryonální kmenové buňky schopnost vytvořit prakticky libovolnou tkáň.

Dosud užívaná metoda získávání kmenových buněk z kostní dřeně dárce má jednu zásadní nevýhodu – takto získané kmenové buňky nejsou tělu pacienta vlastní a tělo příjemce je může odmítnout.

Kmenové buňky získané pomocí terapeutického klonování nesou stejnou genetickou informaci jako pacient, a toto riziko u nich tedy odpadá.