Domů     Historie
Paleontologie od A do Ž
21.stoleti 20.10.2004

Rozumný člověk se z minulé zkušenosti učí pro budoucnost. Dost obdobně to – samozřejmě v mnohem širším měřítku – platí o paleontologii jako vědě o životě v geologické minulosti. K tomu využívá především nálezů fosilií (zkamenělin) kdysi žijících organismů. Nabízíme stručný výklad zásadních pojmů z paleontologie. (Ta se v poslední době označuje i jako paleobiologie.)Rozumný člověk se z minulé zkušenosti učí pro budoucnost. Dost obdobně to – samozřejmě v mnohem širším měřítku - platí o paleontologii jako vědě o životě v geologické minulosti. K tomu využívá především nálezů fosilií (zkamenělin) kdysi žijících organismů. Nabízíme stručný výklad zásadních pojmů z paleontologie. (Ta se v poslední době označuje i jako paleobiologie.)Armorica – starobylá část kontinentální kůry(označovaná někdy jako armovický masiv), která dnes tvoří Francii, Švýcarsko, jižní Německo a část východní Evropy. Armonica byla původně součástí Gondwany (viz), ale v ordoviku (viz) se od ní oddělila a přesunula k severu.
Baltica – deska zemské kůry  existující v novém paleozoiku (prvohory – viz), které dnes tvoří severozápadní a střední Evropu (včetně našeho území) a část Ruska. Tato deska v ordoviku (viz) narazila na Laurentii (viz), čímž se vyvrásnilo Kaledonské pohoří.
Carnosauria – skupina velkých dinosaurů (v překladu „hrozní ještěři), jejichž většina se živila masem jiných obratlovců. (Nemusí to však platit pro všechny zástupce.)
Člověk fosilní – odborný termín pro různé vyhynulé formy čeledi hominidů, kteří se v průběhu třetihor vývojově oddělili od veleopů i od předešlých forem prehominidů. Skutečný člověk patřící k rodu Homo (latinsky člověk) se kromě osobitých tělesných znaků lišil i různými druhy, dnes již vyhynulými: Homo habilis (člověk dovedný) známý z pliocénu (před 1, 8 miliony let a Homo erectus (člověk vzpřímený). Do současnosti přežil jen Homo sapiens sapiens (člověk vyspělý).
DNA – kyselina deoxyribonukleová. Jedná se o organickou sloučeninu, která nese genetickou informaci, podle níž se řídí dědičnost znaků přenášených z rodičů na potomky. Při buněčném dělení je DNA zdvojena, takže každá dceřiná buňka obdrží stejnou genetickou informaci.
Exoskelet – tuhá vnější vrstva na tělech živočichů, která slouží k ochraně vyztužení těla. Mohou to být kutikulární krunýře (u hmyzu, korýšů a pavouků), které jsou vylučovány vnější vrstvou pokožky. Určité druhy členovců exoskelet periodicky odhazují a časem vytvářejí nový.
Fosilie (zkameněliny) – zbytky těl v minulosti žijících organismů či stopy jejich činnosti zachované v horninách. Pozor: Fosilie má mít rozlišitelný tvar; proto se tento odborný termín většinou nevztahuje na takové fosilní organické zbytky jakými jsou uhlí a ropa.
Gondwana – někdejší superkontinent rozkládající se na jižní polokouli, který zahrnoval dnes rozdělené světadíly(Austrálii, Afriku, Antarktidu, Jižní Ameriku) a mnoho menších celků (například Indii, Floridu apod). Gondwana vznikla v kambriu (viz). V permu (jedno z období prvohor, před 285 – 230 miliony lety) se spojila se subkontinentem Laurasií. (Ten se později rozpadl na Severní Ameriku, Evropu a Asii). Tak se na Zemi vytvořil jediný kontinent – Pangea, který existoval 300 milionů let. V juře (viz) se opět začal rozpadávat na menší světadíly a vývoj postupně dospěl až k dnešnímu stavu.
Herbivorní (býložravý) živočich, který se živí rostlinnou potravou a většinou k tomu má vytvořena četná specializovaná ústrojí (např. zuby uzpůsobené ke žvýkání celulózy). Opakem jsou tvorové karnivorní, kteří se živí masem jiných živočichů, především obratlovců.
Chytač jader – ocelový prstenec (tvaru komolého kužele), který je vložen mezi korunku a jádrovnici. Skládá se z ocelových pružin, které dovolují jádru vnikat do jádrovnice, ale nikoliv už zpět. Užívá se při jádrovém vrtání v horninách tektonicky porušených, kde se při vrtání získávají jen úlomky jádra, které by jinak z jádrovnice vypadly.
Ichnofosilie – fosilizovaná stopa po činnosti či existenci živočichů (často otisky končetin).
Jura – střední období mesozoiku (viz) – mezi 206 – 142 miliony lety, mezi triasem a křídou. Název souvisí s pohořím Jura u švýcarsko- francouzské hranice.
Kambrium –trvalo od konce prekambria (před 545 miliony let) až do začátku ordoviku (před 495 miliony lety). V průběhu tohoto důležitého období vznikly všechny důležité skupiny bezobratlých živočichů a také první strunatci.
Laurentia – zaniklý kontinent, který se vytvořil z prekambrického Kanadského štítu. Je základem dnešní Severní Ameriky.
Mesozoikum (česky druhohory) – období, za jehož počátek odborníci označují dobu před 248 miliony lety. Člení se na trias, juru (viz) a křídu (období trvající mezi 142 a 65 miliony roky).
Neandrtálci – vymřelá skupina hominidů (Homo neanderthalensis), která se vyvinula nejspíš před 150 000 lety ve východním Středomoří. Odtud se neandrtálci rozšířili do Evropy a západní Asie. Vyhynuli asi před 35 000 lety. Genetické výzkumy dokázaly, že se nekřížili s moderním člověkem (Homo sapiens), který v té době již také žil.
Ordovik – období raného paleozoika (viz) – zahrnuje časový úsek 495 – 443 miliony lety, mezi kambriem a silurem (viz). Jméno pochází od starého britského kmene Ordoviků.
Paleozoikum (česky prvohory) – období v geologické historii země, které začalo před 545 miliony roky a trvalo do doby před 248 miliony léty. Datuje se od začátku kambria přes ordovik, silur, devon, karbon a skončilo hromadným vymíráním na konci permu.
Rozpad kontinentů: Na konci triasu vznikl na Zemi spojením Gondwany (viz), Baltiky (viz), Laurentie (viz) a Siberie jediný velký superkontinet – Pangea. Sahal téměř od pólu k pólu. Relativně brzy se začal znovu rozpadat, když stále aktivnější byl Atlantský oceán.
Popraskání kontinentálních desek je způsobeno nerovnoměrným tepelným prouděním v zemském plášti. V důsledku toho dochází k rozestupu kontinentů, vzniku příkopové propadliny (tzv. riftové údolí). Dnem těchto propadlin může z hlubin vyvěrat čedičová láva, která postupně po obou stranách propadliny vytváří vysoké nánosy. V závěru etapy rozpadu kontinentů se do příkopové propadliny navalí množství vody. Tak nastává první stádium vzniku nového oceánu, který se pak rozlévá mezi pevninou nově vznikajících kontinentů.
Řetězová reakce – druh reakce, při které vznikají zplodiny působící na výchozí látku a zrychlující průběh procesu. (Velice důležitá je řetězová reakce při rozpadu uranu: Každý neutron, který vnikl do uranového jádra, je rozbije na částice a druhotně uvolňuje 2 – 3 další neutrony, které obdobným způsobem působí na další uranové jádro.)
Silur – období paleozoika (prvohor) zahrnující dobu 443 – 417 milionů let. Vkládá se mezi období ordoviku (viz) a devonu( to na časové přímce patří k hodnotám 417 – 354 milionů let). Silur se dále dělí na kratší časová období – llandovery, wenlock, ludlow a přídolí. V roce 1835 ho Roderick Murchison pojmenoval podle starého kmene Silurů žijícího na území Walesu.
Šíření oceánského dna – proces, při kterém se vytváří nové oceánské dno. Vzestupný sloupec žhavého magmatu v zemském plášti odspodu taví kontinentální kůru. Ta se rozestupuje v podobě příkopových propadlin, které následně zaplavuje moře. Tak se dno propadlin stává oceánským dnem, přičemž přibývání vody pokračuje.
Tercién – období v historii Země, které následovalo po hromadném vymírání na konci období křídy a předcházelo pleistocennímu zalednění. Období terciénu Charle Lyell v roce 1833 rozdělil na paleocén, oligocén, miocén a pliocén.
Uhlíková metoda určování absolutního stáří – je založena na skutečnosti, že v atmosféře vzniká účinkem kosmických paprsků z izotopu dusíku N14 radioaktivní izotop uhlíku C14, jehož rozpadový poločas je 5568 let. V atmosféře je ve stálé rovnováze s izotopem N14. Rovněž v živých rostlinách, které pohlcují vzdušný CO2 – a zároveň s ním i radioaktivní izotop C14 – je poměr N14:C14 stabilní.
Po odumření rostlin se radioaktivním rozpadem izotopu C 14 zmenšuje množství tohoto izotopu. Za předpokladu, že známe množství radioaktivního izotopu C 14 ve zbytcích odumřelých rostlin a jeho rozpadový poločas.,lze vypočítat absolutní čas, který uplynul od odumření rostlin, a tím i od vzniku sedimentů, ve kterých se rostlinné zbytky uchovaly.
Vymírání hromadné – tak se označuje jev trvající jen geologicky krátkou dobu, kdy zanikl velký počet druhů organismů. Většinou to způsobuje pohyb desek zemské kůry, v jejichž důsledku se mění vzájemná poloha kontinentů. V souvislosti s tím dochází i ke změně klimatu a výšky hladiny světového oceánu. To pak ovlivňuje složení rostlinného pokryvu a ten ve svém konečném důsledku složení a případné rozsáhlé vymírání živočichů.
Würmská doba ledová dostala pojmenování podle alpské řeky Würm. Jde o čtvrté (nejdelší) období doby ledovou. Spadá do časového úseku 115 000 -15 0000 let př. n. l. Tehdy část kontinentálního ledovce zasahovala až na území severního Německa a Polska. V ledovcovém předpolí převládalo chladno, pokryv tvořila až tundra. (To se týkalo i dnešního území ČR.).
Xenochrysty – cizorodé krystalky uzavřené ve vyvřelé hornině, které se odlišují od jejího minerálního složení. (např. křemen v nefelinitu).
Zalednění – geomorfologický jev, při kterém je část krajiny pokryta ledovcem. Zalednění se pojí s doprovodnými jevy – např. ledovcovou erozí a ukládáním ledovcových sedimentů (tvorba morén).
Živoucí fosilie – dnes žijící organismus, jehož nejbližší příbuzní vyhynuli ve vzdálené minulosti. Příkladem je například nedávno objevená ryba latimérie podivná, jejíž nejbližší příbuzní žili v období křídy, tedy před více jak 65 miliony lety.
 

reklama
Související články
Obří lidoop známý jako Gigantopithecus blacki měřil téměř tři metry na výšku a vážil kolem 270 kg. Druh přežíval dva miliony let v hustých čínských lesích, kde se živil žvýkáním ovoce a listů. Před 215 000 lety však došlo k jeho vyhynutí. Má se za to, že za to mohly změny klimatu. Nejnovější studie přináší […]
V dobách dávno minulých byla významnou středověkou metropolí. Její dávné kouzlo však dnes připomínají jen ruiny, které zároveň budí badatelské vášně. Zatímco někteří je považují za legendární zlaté doly židovského krále Šalamouna, další za zbytky města královny ze Sáby. Podle dosud nashromážděných faktů, zde k těžbě zlata skutečně docházelo. K biblickým dolům ale mělo Velké […]
Přibližně před 40 miliony let se termití pár druhu Electrotermes affinis zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu a navždy zůstal uvězněn ve zkamenělém jantaru. Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla vědcům z Biologického centra Akademie věd ČR (BC AV ČR) a Okinawského institutu vědy a technologie (OIST) v Japonsku jedinečnou […]
Bez anestezie byly dějiny chirurgie spíše dějinami bolesti. I když od starověku se prověřovaly nejrůznější způsoby, jak během operací docílit znecitlivění, nejběžnější praxí zůstávalo řezání do člověka při jeho plném vědomí. Bolest dostala utrum až díky večírku.   V 19. století se mnohé večírky neobešly bez nehořlavého plynu s nevýraznou vůní a nasládlou chutí. Zábava s oxidem […]
Na archeologickém nalezišti Cotzumalhuapa v dnešní Guatemale byla objevena sbírka předhispánských keramických váz. Chemická analýza v některých z nich objevila stopy nikotinu. Mayové tabák s velkou pravděpodobností využívali k navození hlubokého spánku a dosažení věšteckých transů spojených s vizemi. Archeologická zóna Cotzumalhuapa se nachází na pacifickém podhůří jižní Guatemaly. Jedná se o předkolumbovskou mayskou archeologickou […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz