Massimini se sledoval několik pokusných osob v době 2,8,12 a 32 hodin po probuzení. Tedy, přesněji řečeno: nesledoval osoby, ale jejich mozky. A dokonce ani jejich mozky celé, ale konkrétní oblast v prefrontálním kortexu.
Tuto část mozku se snažil vyprovokovat k aktivitě „pošťuchováním“ skrze lebeční kosti prostřednictvím metody transkraniální magnetické stimulace.
A výsledky? Méně odpočatý mozek reagoval na „šťouchance“ s podstatně větší intenzitou, než mozek odpočatý. Mezi neurony se začaly vytvářet synapse v podstatně větším počtu. Rubovou stránkou tohoto procesu je však jejich opětovné rozpojování.
Massimiho pokus však dokáže zajímavě vysvětlit skutečnost, že pacienti trpící depresí vykazují zlepšení poté, co je jim odepřen spánek. Na druhou stranu epileptici jsou schopní vydržet podstatně větší dávky absence spánku.
