Dinosauři, zvláště jejich obří formy, vypadali na první pohled velmi neohroženě. Řada býložravců či vrcholových predátorů skutečně nejspíše neměla zásadní nepřátele. Ovšem jen v říši živé. Podle posledních výzkumů byli během období křídy (145 – 65 mil. let) všichni živí tvorové ohrožování velkým množstvím rozsáhlých požárů.

Vědci, zkoumající procesy v živé i neživé přírodě v dávné minulosti, musí velmi podrobně zkoumat jednotlivé vrstvičky hornin. Jsou-li vrstvy dobře zachované, dokáží v nich vědci číst podobně, jako kdyby obraceli zpět stolní kalendář. Při průzkumu vrstev z druhohorní křídy roztroušených po celém světě se podařilo objevit mnoho nenápadných, ale velmi důležitých vrstviček tvořených dřevěným uhlím. Pro vědce to znamená jediné. Během křídy byl svět zachvacován častými požáry.

Z hlediska chemika není hoření ničím jiným, než velmi prudce probíhající oxidace nejrůznějších látek, při níž se uvolňuje velké množství energie. Každý, kdo se někdy pokoušel roztopit oheň v kamnech také dobře ví, že pro spuštění této reakce je přítomnost kyslíku limitujícím faktore: proto musíme do rozhořívajícího se ohýnku foukat. Během křídy však nebylo nic takové třeba. Běžná úroveň koncentrace atmosférického kyslíku byla až o 21% vyšší, než je dnes. Jiskra z blesku či činnosti vulkánů se pak velmi podobala jiskře v sudu se střelným prachem.

Prof. Andrew C. Scott z Royal Holloway University v Londýně, který byl vedoucím srovnávacího projektu, upozorňuje, že objev jeho týmu výrazně proměňuje naše dosavadní představy o životě v posledním období druhohor:  “Až do dnešní doby bral význam vlivu požárů na životní prostředí během křídy  v úvahu jen málokdo.  Požáry neničily jen vegetaci, ale urychlovaly též erozi půdy a stály u zrodu záplav, které následovaly po bouřích.” Život v tropickém ráji křídy tedy skutečně nebyl idylický.

Uložit/Sdílet