Žabí kvákání prozradí počet chromozomů

Profesor z  University of Missouri Carl Gerhardt a jeho student Mitch Tucker zaměřili svou pozornost na dva druhy severoamerických žab, které jsou si  podobny podobně jako bratři Jasoň a Drsoň. Na první pohled jsou k nerozeznání, jakmile však otevřou ústa, jen stěží lze rozdíl nepoznat. Jejich hlas prozrazuje jediné: který z nich si má vzít princeznu.

Různé populace téhož druhu mohou za příznivých podmínek vytvořit různé druhy. Tento jev, nazývaný biology sympatrická speciace, vzniká například díky tomu, že zvláštní druh mutace vybaví buněčná jádra některých jedinců rozdílným počtem chromozomů. Z původního diploida (tedy jedince s dvěma sadami chromozomů) vnikne polyploid, tedy jedinec s více, např. třemi či čtyřmi sadami (triploid či tetrapoid).

Takovou dvojicí druhů je i diploidní  rosnička šedozelená (Hyla chrysoscelis) a její dceřinný druh, rosnička měnivá (Hyla versicolor). Gerhardt s Tuckerem se věnovali průzkumu toho, jak je možné, že se samci a samičky obou druhů poznají i přes to, že si nemohou vidět do buněk. Přesné pozorování brzy ukázalo, že čím větší počet chromozomů, tím vyšší je frekvence klíčového zvuku ve zpěvu, jímž samci lákají samičky.

Tento výsledek dodal vědcům kuráž a experimentovali proto dále. Zjistili, že i uměle stimulovaní polyploidi prvního druhu mají výrazně vyšší kadenci zpěvu. Podařilo se jim tak objevit mechanismus, jímž se oběma druhům podařilo vzájemně oddělit i přes to, že se vyskytují na jednom místě. A stejně jako Jasoň a Drsoň jsou si prakticky k nerozeznání podobni.

Michal Andrle se představuje:

Redaktor 21. století.
Příspěvek byl publikován v rubrice .Top, .Články, 21.Století, Evoluce, Živočišná říše. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.