Chemie lidského těla A až po Ž

Podle nejnovějších výzkumů má střevní bakterie Escherichia coli až 6000 různých chemických sloučenin. V každém z nás jich je však mnohonásobně víc. Jsme vlastně chodící chemickou továrnou, ve které ze 60 % převažuje voda. Některé další životně důležité chemikálie přibližují 21. STOLETÍ Podle nejnovějších výzkumů má střevní bakterie Escherichia coli až 6000 různých chemických sloučenin. V každém z nás jich je však mnohonásobně víc. Jsme vlastně chodící chemickou továrnou, ve které ze 60 % převažuje voda. Některé další životně důležité chemikálie přibližují 21. STOLETÍ

Aminokyselina – organická sloučenina obsahující uhlík, vodík, kyslík a dusík. Existuje dvacet základních aminokyselin, které v četných kombinacích tvoří základ bílkovin (viz) a peptidů (viz); v nich jsou spojeny peptidovou vazbou.
Bílkovina (protein) – vysokomolekulární látka (makromolekula). Tvoří ji řetězec aminokyselin (viz), kterých může být v jediné molekule až několik tisíc. Bílkoviny jsou důležité pro stavbu organismu i buněk, v metabolismu(enzymy), v imunitě, v krvi (hemoglobiny aj.), v činnosti svalů, transportu látek. Přesné pořadí aminokyselin, které tvoří každou buňku, je zakódováno v dědičné informaci. Tady hraje životní roli DNA (viz).
Cukry (sacharidy) – organické sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku. Jsou jednoduché (monosacharidy) či složené (polysacharidy); ty vznikají kondenzací cukrů jednoduchých.
DNA (DNK) – deoxyribonukleová kyselina, která je základem dědičné informace. Každá buňka obsahuje kompletní informaci o vlastnostech celého organismu. Bílkoviny (viz) zajišťují stavbu a funkci jednotlivých buněk a organismu jako celku. Obrazně lze DNA přirovnat ke stavebnímu plánu, podle kterého bílkoviny jako architekti staví dům (buňku) a město (lidský organismus).
Enzym – bílkovina, která v malém množství dokáže výrazně urychlit (katalyzovat- tzv. biokatalyzátor) průběh určité biochemické reakce nebo děje. Enzymy mají význam např. pro trávení, srážení krve, obranu organismu proti infekci apod. Řada enzymů pro činnost potřebuje přítomnost další látky – koenzymu (kofaktoru). Tím bývá vitamin či stopový prvek.
Feromony – specializované chemické signální látky, které zajišťují přenos informací mezi biologickými jedinci stejného druhu. „Zpravodajské“ sloučeniny mj. zprostředkovávají sexuální vábení. Feromony jsou nejvíc prozkoumány u hmyzu. Od 70. let 20. století odborníci věnují zvýšenou pozornost lidským feromonům. Často je objevují v potu i jiných tělesných sekretech.
Gen – základní jednotka dědičná informace. Tvoří ji úsek DNA (viz) a je uložena na chromozomu. Na základě této informace vzniká transkripcí (přepisem) molekula RNA (viz).
Soubor genů se nazývá genom. Ten se u člověka podařilo vědcům rozluštit teprve nedávno. Soubor všech dědičných informací o člověku je uložen v 25 – 30 000 genech. (Odhad byl cca 100 tisíc.) Přitom rýže má 46 – 55 tisíc genů. U těch však nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. 
Homocystein (Hcy) – toxická aminokyselina (zvaná „cholesterol 21. století“), která ohrožuje oběti bez ohledu na věk. Vzniká při látkové přeměně; 90 – 95 % vzniklého Hcy se účastní chemických procesů v buňce a jen zbytek se dostává do krve. Hcy ovlivňuje základní životní procesy:hospodaření kyslíkem – buněčné dýchání, řízenou tvorbu energie, její ukládání a využívání, dále mj. rozmnožování buněk. 
Cholesterol – sloučenina povahy lipidů (viz). Nachází se ve všech živočišných tkáních, v krvi a ve žluči.Tělo ho samo vyrábí a také přijímá v živočišné potravě (maso, vaječný žloutek aj.). Vysoká hladina cholesterolu v krvi je rizikovým faktorem aterosklerózy. Vinu na tom má LDL cholesterol, který představuje asi ¾ této sloučeniny v krvi. Zbytek připadá na HDL („hodný“) cholesterol. Ten naopak organismus chrání.
Inzulin – jeden z hormonů, což jsou látky, které vznikají v jedné části těla a prostřednictvím krve se dostávají do jiné části, kde působí. Inzulin je hormonem slinivky břišní. Tento peptid (viz) je důležitý pro regulaci koncentrace cukru v krvi  a pro metabolismus cukrů, bílkovin a lipidů. Při absolutním nedostatku či nedostatečném účinku vzniká (už i v dětství) cukrovka (diabetes mellitus) I. typu.
Jaterní enzymy – vyskytují se v játrech jako největší žláze lidského těla (hmotnost cca 1,5 kg). Hrají významnou úlohu v metabolismu cukrů, tuků, bílkovin, vitaminů aj. Zneškodňují nebezpečné látky vzniklé v těle (např. amoniak) i přivedené zvnějšku (jedy, léky…)
Koagulace – srážení, ztuhnutí. Pro člověka má životně závažný význam hemokoagulace – krevní srážení. Při ní díky speciálním krevním bílkovinách krev přechází z kapalného do tuhého stavu, přičemž vzniká krevní sraženina.
Lipidy – tuky a látky jim podobné (lipoidy). Představují organické sloučeniny , které mají zásadní význam pro náš organismus. V něm tvoří zásoby energie a jsou součástí buněčných membrán. Lipidy nejsou rozpustné ve vodě a v krvi je přenášejí zvláštní částice – lipoproteiny. 
Mozkomíšní mok (cerebrospinální likvor) – tekutina obklopující mozek a míchu. Likvor (cca 120 ml) cirkuluje centrálním nervovým systémem. Vstřebává se zpětně do krve, takže se za den několikrát obmění. Na rozdíl od krevní plasmy má méně bílkovin, glukózy, víc chloridů a sodíku. 
Nukleové kyseliny – DNA (viz) a RNA (viz) – jsou jedním z univerzálních znaků života. Mají klíčovou úlohu v uložení, vyjádření a přenášení dědičné informace. Základem jejich stavby je různě dlouhý řetězec, tvořený kombinací čtyř základních stavebních kamenů – nukleotidů.
Obsah látek – Analýza těla dospělého muže může být ukazatelem poměru jednotlivých látek nezbytných pro organismus. Hlavními prvky jsou uhlík, kyslík, vodík a dusík, u obratlovců také vápník a fosfor. Pokud jde o sloučeniny, pořadí je následující: Voda (60 %), bílkoviny (18), lipidy (15), minerální látky (5), nukleové kyseliny (1), cukry – sacharidy (1).
Peptid – látka tvořená řetězcem aminokyselin spojených peptidovou vazbou. V organismu mají důležitou roli – patří k nim četné hormony(mj. inzulin) a látky sloužící ke vzájemné komunikaci buněk (např. imunitního či nervového systému).
RNA (RNK) – ribonukleová kyselina. Druh nukleové kyseliny (viz), která plní četné funkce v přenosu a využití dědičné informace uložené v DNA (viz). Účastní se transkripce (přepis vlastní informace z DNA na RNA) i translace (překlad této přepsané informace do určité bílkoviny).
Steroly – přirozené steroidní alkoholy, které jsou velmi rozšířeny v živých organismech, kde tvoří pravidelnou součást lipidů (viz). Názorným příkladem je např. cholesterol (viz).
Toxin – látka produkovaná živým organismem (např. bakteriemi, houbami, ale někdy i v lidském organismu samém při těžší poruše některých jeho orgánů). Má škodlivé účinky, vyvolává zdravotní potíže, někdy i smrt.
Uhlovodany (UV) – zastaralý název pro sacharidy (cukry- viz).
Viriony –částice přenášející virovou infekci. V této podobě přetrvávají viry mimo hostitelské buňky. Viriony projdou nepolévaným porcelánem, kde se zachytí i nejmenší bakterie. Chemicky mají viriony nukleproteinovou strukturu: Bílkoviny tvoří obal (apsid), ve kterém je uzavřena nukleová kyselina 
Žluč – žlutá až tmavě zelená tekutina, která se tvoří (asi 1 litr denně) v játrech. Z nich odtéká do žlučníku, kde se skladuje a zahušťuje. Účastní se zejména trávení tuků.

Více se dozvíte:
M. Vokurka, J. Hugo a kol. – Velký lékařský slovník, MAXDORF, 2005
R. K. Murray- Harperova biochemie, nakl. H+H, 2002
Zdeněk Vodrážka – Biochemie, ACADEMIA, 1996

Příspěvek byl publikován v rubrice 21.Století, Lidské tělo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.