Paleontologie od A do Ž

Rozumný člověk se z minulé zkušenosti učí pro budoucnost. Dost obdobně to – samozřejmě v mnohem širším měřítku – platí o paleontologii jako vědě o životě v geologické minulosti. K tomu využívá především nálezů fosilií (zkamenělin) kdysi žijících organismů. Nabízíme stručný výklad zásadních pojmů z paleontologie. (Ta se v poslední době označuje i jako paleobiologie.)Rozumný člověk se z minulé zkušenosti učí pro budoucnost. Dost obdobně to – samozřejmě v mnohem širším měřítku - platí o paleontologii jako vědě o životě v geologické minulosti. K tomu využívá především nálezů fosilií (zkamenělin) kdysi žijících organismů. Nabízíme stručný výklad zásadních pojmů z paleontologie. (Ta se v poslední době označuje i jako paleobiologie.)Armorica - starobylá část kontinentální kůry(označovaná někdy jako armovický masiv), která dnes tvoří Francii, Švýcarsko, jižní Německo a část východní Evropy. Armonica byla původně součástí Gondwany (viz), ale v ordoviku (viz) se od ní oddělila a přesunula k severu.
Baltica – deska zemské kůry  existující v novém paleozoiku (prvohory – viz), které dnes tvoří severozápadní a střední Evropu (včetně našeho území) a část Ruska. Tato deska v ordoviku (viz) narazila na Laurentii (viz), čímž se vyvrásnilo Kaledonské pohoří.
Carnosauria – skupina velkých dinosaurů (v překladu „hrozní ještěři), jejichž většina se živila masem jiných obratlovců. (Nemusí to však platit pro všechny zástupce.)
Člověk fosilní – odborný termín pro různé vyhynulé formy čeledi hominidů, kteří se v průběhu třetihor vývojově oddělili od veleopů i od předešlých forem prehominidů. Skutečný člověk patřící k rodu Homo (latinsky člověk) se kromě osobitých tělesných znaků lišil i různými druhy, dnes již vyhynulými: Homo habilis (člověk dovedný) známý z pliocénu (před 1, 8 miliony let a Homo erectus (člověk vzpřímený). Do současnosti přežil jen Homo sapiens sapiens (člověk vyspělý).
DNA – kyselina deoxyribonukleová. Jedná se o organickou sloučeninu, která nese genetickou informaci, podle níž se řídí dědičnost znaků přenášených z rodičů na potomky. Při buněčném dělení je DNA zdvojena, takže každá dceřiná buňka obdrží stejnou genetickou informaci.
Exoskelet – tuhá vnější vrstva na tělech živočichů, která slouží k ochraně vyztužení těla. Mohou to být kutikulární krunýře (u hmyzu, korýšů a pavouků), které jsou vylučovány vnější vrstvou pokožky. Určité druhy členovců exoskelet periodicky odhazují a časem vytvářejí nový.
Fosilie (zkameněliny) – zbytky těl v minulosti žijících organismů či stopy jejich činnosti zachované v horninách. Pozor: Fosilie má mít rozlišitelný tvar; proto se tento odborný termín většinou nevztahuje na takové fosilní organické zbytky jakými jsou uhlí a ropa.
Gondwana – někdejší superkontinent rozkládající se na jižní polokouli, který zahrnoval dnes rozdělené světadíly(Austrálii, Afriku, Antarktidu, Jižní Ameriku) a mnoho menších celků (například Indii, Floridu apod). Gondwana vznikla v kambriu (viz). V permu (jedno z období prvohor, před 285 – 230 miliony lety) se spojila se subkontinentem Laurasií. (Ten se později rozpadl na Severní Ameriku, Evropu a Asii). Tak se na Zemi vytvořil jediný kontinent – Pangea, který existoval 300 milionů let. V juře (viz) se opět začal rozpadávat na menší světadíly a vývoj postupně dospěl až k dnešnímu stavu.
Herbivorní (býložravý) živočich, který se živí rostlinnou potravou a většinou k tomu má vytvořena četná specializovaná ústrojí (např. zuby uzpůsobené ke žvýkání celulózy). Opakem jsou tvorové karnivorní, kteří se živí masem jiných živočichů, především obratlovců.
Chytač jader – ocelový prstenec (tvaru komolého kužele), který je vložen mezi korunku a jádrovnici. Skládá se z ocelových pružin, které dovolují jádru vnikat do jádrovnice, ale nikoliv už zpět. Užívá se při jádrovém vrtání v horninách tektonicky porušených, kde se při vrtání získávají jen úlomky jádra, které by jinak z jádrovnice vypadly.
Ichnofosilie – fosilizovaná stopa po činnosti či existenci živočichů (často otisky končetin).
Jura – střední období mesozoiku (viz) – mezi 206 – 142 miliony lety, mezi triasem a křídou. Název souvisí s pohořím Jura u švýcarsko- francouzské hranice.
Kambrium –trvalo od konce prekambria (před 545 miliony let) až do začátku ordoviku (před 495 miliony lety). V průběhu tohoto důležitého období vznikly všechny důležité skupiny bezobratlých živočichů a také první strunatci.
Laurentia – zaniklý kontinent, který se vytvořil z prekambrického Kanadského štítu. Je základem dnešní Severní Ameriky.
Mesozoikum (česky druhohory) – období, za jehož počátek odborníci označují dobu před 248 miliony lety. Člení se na trias, juru (viz) a křídu (období trvající mezi 142 a 65 miliony roky).
Neandrtálci – vymřelá skupina hominidů (Homo neanderthalensis), která se vyvinula nejspíš před 150 000 lety ve východním Středomoří. Odtud se neandrtálci rozšířili do Evropy a západní Asie. Vyhynuli asi před 35 000 lety. Genetické výzkumy dokázaly, že se nekřížili s moderním člověkem (Homo sapiens), který v té době již také žil.
Ordovik – období raného paleozoika (viz) – zahrnuje časový úsek 495 – 443 miliony lety, mezi kambriem a silurem (viz). Jméno pochází od starého britského kmene Ordoviků.
Paleozoikum (česky prvohory) – období v geologické historii země, které začalo před 545 miliony roky a trvalo do doby před 248 miliony léty. Datuje se od začátku kambria přes ordovik, silur, devon, karbon a skončilo hromadným vymíráním na konci permu.
Rozpad kontinentů: Na konci triasu vznikl na Zemi spojením Gondwany (viz), Baltiky (viz), Laurentie (viz) a Siberie jediný velký superkontinet – Pangea. Sahal téměř od pólu k pólu. Relativně brzy se začal znovu rozpadat, když stále aktivnější byl Atlantský oceán.
Popraskání kontinentálních desek je způsobeno nerovnoměrným tepelným prouděním v zemském plášti. V důsledku toho dochází k rozestupu kontinentů, vzniku příkopové propadliny (tzv. riftové údolí). Dnem těchto propadlin může z hlubin vyvěrat čedičová láva, která postupně po obou stranách propadliny vytváří vysoké nánosy. V závěru etapy rozpadu kontinentů se do příkopové propadliny navalí množství vody. Tak nastává první stádium vzniku nového oceánu, který se pak rozlévá mezi pevninou nově vznikajících kontinentů.
Řetězová reakce – druh reakce, při které vznikají zplodiny působící na výchozí látku a zrychlující průběh procesu. (Velice důležitá je řetězová reakce při rozpadu uranu: Každý neutron, který vnikl do uranového jádra, je rozbije na částice a druhotně uvolňuje 2 – 3 další neutrony, které obdobným způsobem působí na další uranové jádro.)
Silur – období paleozoika (prvohor) zahrnující dobu 443 – 417 milionů let. Vkládá se mezi období ordoviku (viz) a devonu( to na časové přímce patří k hodnotám 417 – 354 milionů let). Silur se dále dělí na kratší časová období – llandovery, wenlock, ludlow a přídolí. V roce 1835 ho Roderick Murchison pojmenoval podle starého kmene Silurů žijícího na území Walesu.
Šíření oceánského dna – proces, při kterém se vytváří nové oceánské dno. Vzestupný sloupec žhavého magmatu v zemském plášti odspodu taví kontinentální kůru. Ta se rozestupuje v podobě příkopových propadlin, které následně zaplavuje moře. Tak se dno propadlin stává oceánským dnem, přičemž přibývání vody pokračuje.
Tercién – období v historii Země, které následovalo po hromadném vymírání na konci období křídy a předcházelo pleistocennímu zalednění. Období terciénu Charle Lyell v roce 1833 rozdělil na paleocén, oligocén, miocén a pliocén.
Uhlíková metoda určování absolutního stáří – je založena na skutečnosti, že v atmosféře vzniká účinkem kosmických paprsků z izotopu dusíku N14 radioaktivní izotop uhlíku C14, jehož rozpadový poločas je 5568 let. V atmosféře je ve stálé rovnováze s izotopem N14. Rovněž v živých rostlinách, které pohlcují vzdušný CO2 – a zároveň s ním i radioaktivní izotop C14 – je poměr N14:C14 stabilní.
Po odumření rostlin se radioaktivním rozpadem izotopu C 14 zmenšuje množství tohoto izotopu. Za předpokladu, že známe množství radioaktivního izotopu C 14 ve zbytcích odumřelých rostlin a jeho rozpadový poločas.,lze vypočítat absolutní čas, který uplynul od odumření rostlin, a tím i od vzniku sedimentů, ve kterých se rostlinné zbytky uchovaly.
Vymírání hromadné – tak se označuje jev trvající jen geologicky krátkou dobu, kdy zanikl velký počet druhů organismů. Většinou to způsobuje pohyb desek zemské kůry, v jejichž důsledku se mění vzájemná poloha kontinentů. V souvislosti s tím dochází i ke změně klimatu a výšky hladiny světového oceánu. To pak ovlivňuje složení rostlinného pokryvu a ten ve svém konečném důsledku složení a případné rozsáhlé vymírání živočichů.
Würmská doba ledová dostala pojmenování podle alpské řeky Würm. Jde o čtvrté (nejdelší) období doby ledovou. Spadá do časového úseku 115 000 -15 0000 let př. n. l. Tehdy část kontinentálního ledovce zasahovala až na území severního Německa a Polska. V ledovcovém předpolí převládalo chladno, pokryv tvořila až tundra. (To se týkalo i dnešního území ČR.).
Xenochrysty – cizorodé krystalky uzavřené ve vyvřelé hornině, které se odlišují od jejího minerálního složení. (např. křemen v nefelinitu).
Zalednění – geomorfologický jev, při kterém je část krajiny pokryta ledovcem. Zalednění se pojí s doprovodnými jevy – např. ledovcovou erozí a ukládáním ledovcových sedimentů (tvorba morén).
Živoucí fosilie – dnes žijící organismus, jehož nejbližší příbuzní vyhynuli ve vzdálené minulosti. Příkladem je například nedávno objevená ryba latimérie podivná, jejíž nejbližší příbuzní žili v období křídy, tedy před více jak 65 miliony lety.
 

Příspěvek byl publikován v rubrice 21.Století, Paleontologie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.