Do rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se vrací další klíčová skupina živočichů. Pastviny, na nichž našli domov divocí koně, zubři a pratuři, skýtají vhodné podmínky pro život původních druhů včel.

„Včely samotářky potřebují slunce a obnaženou zem nebo staré stromy. Jakmile krajina zaroste dřevinami nebo se luční porost zatáhne hustým drnem, zmizí i včely,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd.

Jiné druhy včel se z přírody ztratí, pokud v ní ubývá starých stromů. Důležitou podmínkou jsou také bohatě kvetoucí louky.

Krajina, kterou spoluvytvářejí velcí kopytníci, je pro včely samotářky ideální. Díky divokým koním, zubrům a praturům vzniká spousta prosluněných míst. Velká zvířata navíc vytvářejí síť stezek, na jejich povrchu zůstává dlouhodobě obnažená zem.

„Díky obnově vhodných podmínek se tak do rezervace začínají včely samotářky přirozeně vracet,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Vědci navíc jejich většímu rozšíření pomáhají instalací takzvaných hmyzích hotýlků. Ty byly v rezervaci umístěny na obou pastvinách, u Milovic i u Benátek nad Jizerou, v rámci projektu Akademie věd Strategie AV21 – ROZE.

Návštěvníci, kteří procházejí kolem hmyzích hotelů, se přitom nemusejí bát, že by od včel samotářek dostali žihadlo. „Včely samotářky na člověka neútočí. Žihadlo používají pouze v krajním případě. Stejně jako včely medonosné, i samotářské včely totiž po bodnutí žihadla umírají, na rozdíl od nich je však v péči o potomstvo nemá kdo nahradit. Proto zbytečně neriskují,“ upozorňuje Miloslav Jirků.

Včely samotářky jsou velmi zdatnými opylovači, často dokonce výkonnějšími, než včela medonosná. Týká se to především opylování cizosprašných rostlin a opylování za špatného počasí. Mají rovněž často velmi poetická jména, jako zlatěnky, ruděnky, drvenky, smolanky, pískohrabky, pískorypky, vlnařky, čalounice nebo zednice.

Abychom zdůraznili důležitost včel samotářek, budeme citovat výrok Marka Winstona, kanadského profesora přírodních věd: „Snížení počtu včel divoce žijících a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme přetvářením přírody zemědělskou činností a regulací škůdců.

Místo, abychom řešili problém přímo – a postarali se o ochranu a zvýšení počtu divoce žijících včel – vytvořili jsme nový, nepřirozený „opylovací průmysl”, který je nutný jen proto, že jsme změnili přirozený svět.“.

Další vhodná stanoviště pro včely samotářky budou v rezervaci velkých kopytníků vznikat i v budoucnu, ať už instalací dalších hmyzích hotelů nebo například ponecháním uschlých dřevin k zetlení, čímž vznikne potřebné trouchnivějící dřevo, které je důležité nejen pro včely samotářky, ale i pro řadu druhů brouků.

Brouci jsou totiž první, kdo v mrtvém dřevě začíná vytvářet chodbičky. Poté, co je brouci opustí, je pak mohou osídlit právě včely samotářky.