Z dějin šílenství aneb duševní choroby jsou staré jako lidstvo samo

Lidský organismus je nesmírně komplikovaný systém, nejsložitější ve známém vesmíru. Neskládá se jen z těla, jeho neodmyslitelnou součástí je duše, mysl a psychika. I ta, stejně jako samotné tělo, může onemocnět…

Zatímco se zlomeninou ruky každý rychle odkvačí k lékaři, nemoci duše stále bývají ve společnosti vnímány jako něco neslušného, ba až stigmatizujícího. Naštěstí se v posledních letech situace v tomto ohledu zlepšuje, zejména díky lepší informovanosti.

0

S nadsázkou lze říci, že psychickými problémy lidé trpí od té chvíle, co jejich předkové slezli ze stromů. První zmínky o duševních nemocech i jejich léčbě jsou zachycené již na klínopisných tabulkách z Babylónie nebo na papyrech ze starého Egypta. Hovoří o nich i starořecká mytologie, stejně tak i Starý a Nový zákon.

Ze severní Afriky, Ameriky i jižní Evropy pocházejí zajímavé archeologické nálezy staré kolem 6000 let. Ve všech zmíněných lokalitách se našly lebky, jež prošly trepanací. Není to zcela jisté, ale jedna z hypotéz hovoří o tom, že trepanace mohly sloužit jako léčba duševních poruch. Na území Peru byly nalezeny lebky dokonce s pěti umělými otvory. Některé domorodé kmeny v Polynésii za tímto účelem používají trepanaci dodnes.
Ve starověkém Egyptě, ale i v mnohých jiných kulturách bylo všeobecně rozšířené mínění, že za nemoci psychiky i tělesné choroby mohou duchové zemřelých lidí. Egypťané jednotlivé duševní nemoci nerozlišovali, hovořili souhrnně o posednutí zlým duchem.

Léčba byla z dnešního hlediska značně naivní. Spočívala především v zaříkávání a vyhánění onoho zlého ducha. Důležitou úlohu zde hrály také nejrůznější amulety a talismany.
Další metodou bylo hledání zástupné oběti, kdy se choroba z dítěte měla přenést třeba na kotě. Z roku 1550 před naším letopočtem pochází Eberův papyrus věnovaný medicíně, který mimo jiné popisuje příznaky typické pro depresi.

Duchové zemřelých a také démoni nesli odpovědnost za duševní choroby i v představách Starobabylóňanů či Sumerů. Zvlášť zlomyslný byl démon zvaný Tiu, který vyvolával bolesti hlavy. Ovšem ani jeho kolegové nebyli nijak hodní. Lilu měl na svědomí noční můry a démonka Lamaštu se zase zaměřila na rodičky a novorozeňata.
Ani řecká mytologie se nevyhnula popisu duševních chorob. Ty byly zpravidla trestem posílaným na lidi prostřednictvím bohů. Trestáni bývali lidé, kteří se nějakým způsobem chtěli vyrovnat božskému společenství sídlícímu na hoře Olymp.

Tak třeba podle Homéra dopadl špatně královský syn Bellerofontes, jehož pýcha dovedla k přesvědčení, že je roven bohům. To Dia natolik naštvalo, že na Bellerofonta poslal šílenství: „Ale když Bellerofontes se zprotivil některým bohům, častokrát aléjskou plání se toulával samojediný, trápil se ve svém srdci a prchal před lidmi.” Současní psychiatři v daném popisu vidí typické příznaky melancholie.

1

Stejně tak dějiny židovského národa neboli Starý zákon popisuje situace, kdy vyšší moc seslala na lidi trest v podobě šílenství. To se stalo třeba babylonskému králi Nabukadnezarovi nebo králi Saulovi, jak popisuje kniha Samuelova. Saul se odvrátil od pravého boha a za to jej čekala muka melancholie.

V biblické knize Přísloví se mimo jiné píše: „Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.“ I dávní mudrci tedy věděli, že nesplněné tužby mohou být původcem duševní i tělesné nemoci. Ještě v 19. století se v osnovách studentů medicíny zmiňovala tzv. nemoc z nenaplněné lásky. Ta postihovala především mladé lidi, kteří za předpokladu, že nemohli být se svou milovanou osobou, slábli a umírali.
Řecko dalo Evropě základ civilizace a to se týká i medicíny. Duševním chorobám se věnoval i slavný Hippokrates (470–377 př. n. l.). Duševní nemoci podle Hippokratova mínění „vznikají z vlhkosti mozku, v němž jsou nástroje duše, když je mozek vlhčí než obvykle. Mozek může být pokažen také hlenem a žlučí. Ti, kteří šílí ze žluče, jsou útoční. Člověk, je smutný, ustrašený a zapomíná, jestliže je mozek ochlazen hlenem a stěsnán více než obvykle.”

Hippokrates užil i pojem mánie (insania). Pod tímto termínem rozuměl nejen klasickou mánii, ale i melancholii, psychózy nebo demenci. Jednotlivým nemocem však ještě Hippokrates žádné názvy nedal.
Řekové léčili příznaky šílenství různě. Vzhledem k přesvědčení, že za ně mohou různé tělesné tekutiny, aplikovali pouštění žilou, dávidla nebo projímadla. Rovněž byla předepisována dieta, která měla kompletně pročistit organismus.

Problematikou duševních chorob se zaobíral již Platón (427–347 př. n. l.). Ten rozdělil choroby postihující ducha do dvou kategorií. Do první zařadil ty, které vyvolávají nemoci těla, do druhé pak spadaly nemoci božského původu, z nichž „vzniká náboženská extáze“. Šílenství tak v podstatě není negativní věcí, protože dochází k přímému poznání božských principů. Podobně pak tuto problematiku viděli i někteří renesanční myslitelé. Na změněný stav mysli pozitivně nahlíželi například Erasmus Rotterdamský (1469–1536) nebo Francis Bacon (1561–1626).
Platón se také dotýká společenského postavení duševně nemocných, podle něj by neměli nést odpovědnost za případné jimi způsobené škody.

Dalším významným přestavitelem medicíny byl římský lékař Klaudius Galénos známý spíše jako Galén (129–200). Záchvaty nekontrolované zuřivosti byly tehdy v Římě něčím naprosto běžným, například římský císař Hadrián v návalu vzteku vypíchl jednomu z otroků oko. Sám vzpomínal na to, jak jeho matka neváhala pokousat sloužící.
Galénovy lékařské spisy se zabývaly i klidem v psychice. On sám doporučoval vyvarovat se emocionálních výbuchů. Podle něj bylo vhodné najít si staršího učitele a rádce, který upozorní na případné nedostatky a za jeho pomoci zahájit nikdy nekončící proces, na jehož konci je ovládnutí vášní.

2

Od čtvrtého století začíná stoupat nová zářivá hvězda: původně sekta, která se později etablovala v křesťanskou církev. Ta sice hlásala lásku k bližnímu, v mnohém se však podle svých slov nechovala. Antické filosofické i medicínské učení považovala za pohanské, a jak sílila její moc, tento postoj se stal všeobecně rozšířeným.

Pozdější víra v démony a čarodějnice doprovázela křesťanský svět po celý středověk až do novověku. Řada lidí trpících duševními poruchami byla označena za ďáblem posedlé a jejich život skončil v plamenech na hranici.
Duševní nemoci vysvětlované posedlostí démony neměli na starosti lékaři, nýbrž teologové. Léčba mohla spočívat i v exorcismu, tedy ve vyhánění ducha, ještě před tím však bylo považováno za užitečné odstranit černou žluč v souvislosti s představou, že právě tato tekutina je „ďáblovou lázní“.

Nebuďme však ke křesťanství úplně nespravedliví. Kněz měl v mnohém podobnou roli jako psychiatr a při tajné zpovědi se člověku sužovanému psychickými problémy mohlo ulevit. To například zmiňuje ve své knize Vyznání svatý Augustin (354–430).
Protestanti později povinné zpovědi zrušili, ale zavedli tzv. péči o duši. Kdo byl sužován úzkostí, mohl se s ní svěřit, a nalézt tak pomoc. Svým způsobem celý proces připomínal moderní psychoterapii.

Nicméně řada duševně nemocných skončila třeba ve vězení, byť s tím mnozí lékaři nesouhlasili. Duševní choroby během středověku oficiálně neexistovaly. V roce 1486 byla dominikánskými mnichy vydána rukověť Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice), která duševně nemocné označovala za posedlé ďáblem.
Jedním z dobových lékařů, který se vymezil proti čarodějnictví, byl Holanďan Johann Weyer (1515–1588).  „Tyto ženy, oklamané ďáblem, které se obvykle nazývají čarodějnice, a které se nedopustily žádného zločinu, házeli bez jakéhokoliv slitování do hlubokých tmavých věží, stavěli před soud, odsuzovali k smrti a vysílali je v podobě kouře vzhůru k nebesům,” naznačil, že ženy označené za čarodějnice jsou ve skutečnosti duševně nemocné.

Speciální azyly pro duševně nemocné měla již některá středověká města. Mezi ta první patří Bagdád (705 n. l.), v Evropě se léčbou nemocných začali poprvé zabývat v Londýně a v belgickém Gentu ve 13. století.
Ovšem spíš se jednalo o temné kobky, ve kterých pacienti v bolestech jen dožívali. Terapie spočívala ve studených koupelích, do kterých byli lidé doslova házeni. „Pacienti“ v podobných zařízeních bývali přikováni nebo přivázáni, šílenství z nich bylo vyháněno pomocí jednoduchých centrifug. Netřeba dodávat, že takové zacházení vedlo jen ke zhoršení jejich stavů.

Psychiatrie zažívá ve středověku své nejtemnější období. Přesto se někteří učenci i v této oblasti pokoušeli propojit vědu s vírou. „Z černé žluči pochází smutek a strach, ze žluté žluči divokost a hněv, z obojího pak prudké delirium s nespavostí. Jestliže se v deliriu projevuje mnoho podivných věcí, jestliže nemocní propadají zoufalství, poškozují sebe nebo škodí svému okolí či jsou rozněcovány k bezbožnosti a rouhání, to vše pochází od ďábla,” psal například německý lékař Daniel Sennert (1572–1637).

3

Sedmnácté a zejména osmnácté století je spojeno s postupným rozvojem přírodních věd. Do dějin psychiatrie v té době výrazně zasáhl německý lékař Friedrich Hoffmann.

Podle něj přírodní zákony platí neomezeně a lidský organismus by neměl být výjimkou. Na lidské tělo F. Hoffmann (1660–1742) pohlížel podobně jako na hodinový strojek, ve kterém jsou všechny funkce úzce spjaty.
Duševní nemoci jsou podle Hoffmanna chorobami mozku. Rozlišuje mánii, melancholii a frenitis (akutní duševní onemocnění). Tento pojem byl lékaři opuštěn až v 18. století, kdy se pravidelným měřením tělesné teploty zjistilo, že teplota a frenitis spolu nesouvisí.

V opozici vůči strojové koncepci byla teorie jiného německého lékaře Georga Ernsta Stahla (1660–1734). Ten tvrdil, že v těle řídí vše duše. Její nemoci jsou pak abnormálním stavem, kdy je omezena ve své svobodě. Omezit ji mohou fantazie nebo cizí myšlenky.
Koncem 18. století se psychiatrie vymezuje jako samostatný vědní obor v rámci lékařství. Autorem samotného pojmu psychiatrie je německý lékař Johann Christian Reil (1759–1813). V Evropě se objevují azylové domy pro duševně nemocné, které jsou oddělené od nemocnic. Jeden takový vyrostl v roce 1716 v německém Waldheimu, objevily se i v Londýně nebo v Paříži.

V Rakousku, jehož byly tehdy české země součástí, byla první psychiatrická léčebna otevřena ve Vídni v roce 1784 během osvícenské vlády císaře Josefa II. (1741–1790). Narretrum, jak bylo zařízení nazváno, dnes slouží jako muzeum a není bez zajímavosti, že se mohlo chlubit jedním z prvních bleskosvodů, který zde nainstaloval Prokop Diviš (1698–1765).
Během vlády Josefa II. se počet zdravotnických a sociálních zařízení výrazně rozšířil. Objevily se nejen chudobince, ale třeba i ústavy pro hluchoněmé, porodnice a také psychiatrické léčebny.

V roce 1790 byl otevřen Tollhaus (blázinec) v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ve kterém se nacházelo rok po zahájení provozu 93 nemocných, byť lůžek zde bylo jen 57. Dvě patra byla rozdělena dlouhou chodbou s deseti celami na obou stranách. V každé byla dvě lůžka, lavice a nočník
Dostat se sem ovšem bylo spíše za trest. Pacienti zde byli častokrát týráni a vystavováni nelidskému zacházení. Opatrovníci, kteří vydělávali 4x méně než kvalifikovaný řemeslník, se rekrutovali z řad bývalých vězeňských dozorců. Museli být povinně ženatí, aby nezneužívali pacientky.

Režim v Tollhausu v mnohém skutečně vězení připomínal. K léčbě nemocných se často užívaly drastické metody. Pro zmírnění zuřivosti pacientů byla zpravidla aplikována projímadla a dávidla, neobvyklé nebylo ani leptání kůže speciální mastí, přikládání pijavic, polévání studenou vodou nebo pouštění žilou. Jen v roce 1791 zde zemřelo 25 lidí…
Opravdovým reformátorem v oblasti psychiatrie se stal francouzský lékař Phillipe Pinel (1745–1826). Ten se konečně na pacienty nedíval jako na směs tiků a záškubů, ale jako na lidské bytosti.

Ovlivněn ideály francouzské revoluce zdůrazňoval, že všichni lidé jsou si rovni, i ti nemocní. Jeho snahou bylo, aby duševně nemocní nekončili kdesi v podzemních kobkách, ale aby se o ně společnost postarala stejně jako o tělesné nemocné pacienty.
Pinelovy ideje zaznamenaly značný ohlas, který dokresluje řada dobových obrazů zachycujících snímání okovů z nebohých pacientů. Pinel sám své reformy uskutečnil v pařížských ústavech Bicêtre a Salpêtrière. Samozřejmě, že nebylo možné uskutečnit obrat ze dne na den, v době neexistujících léčiv a psychofarmak měla i svěrací kazajka své opodstatnění, aby si pacient v záchvatu zuřivosti neublížil. Pinel sám její použití omezoval, pouta a násilí odmítal zcela. Hlavní léčebnou metodou byla ústavní terapie, pracovní terapie, pobyt na čerstvém vzduchu, koupele a masáže.

Německá psychiatrie, do té doby motor oboru, se trochu zbrzdila kvůli vnitřním sporům. Později však opět začala hrát prim. Důležitou postavou byl Wilhelm Griesinger (1817–1868), který dal jasně najevo, že duševní nemoci vznikají v mozku, a proto patří do sféry medicíny.
Mozková psychiatrie zásadně pomohla k poznání duševních poruch. Tak český německy hovořící psychiatr Arnold Pick (1851–1925) popsal Pickovu chorobu a německý neuropatolog Alois Alzheimer (1864–1915) charakterizoval symptomy Alzheimerovy choroby.

4

Situace v české psychiatrické péči se zvolna začala zlepšovat. Snaha o zlepšení podmínek pro pacienty s psychickými potížemi vyvrcholila zřízením ústavu pro choromyslné v areálu kostela svaté Kateřiny v Praze v roce 1822.

Léčebné zařízení mělo kapacitu asi 250 nemocných a podmínky pro pacienty již zde byly daleko humánnější. Zásluhu na tom měl i Josef Gottfried Riedel (1803–1870), který se zasadil o to, že šílenství již nebylo považováno za trestný čin nebo boží trest, ale je duševní chorobou.
V dalších letech nechal Riedel vybudovat takzvaný Nový dům. Rozsáhlý léčebný ústav, ve kterém dnes sídlí Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Plný provoz zde byl zahájen v lednu 1846 a léčebna měla tehdy pověst jednoho z nejmodernějších ústavů v Evropě. Přístup k nemocným se změnil, pacienti měli povoleny vycházky, mohli pracovat venku a pod odborným dozorem se věnovat i svým zálibám. Kromě pracovní terapie zde byla zavedena muzikoterapie, tělocvik nebo edukační terapie.
Ve druhé polovině 19. století vznikly také psychiatrické léčebny v Kosmonosích u Mladé Boleslavi, v Dobřanech u Plzně a v Brně-Černovicích. Od roku 1885 se psychiatrie jako samostatný obor začala přednášet také na pražské univerzitě.

V listopadu 1903 se Zemský výbor království českého se rozhodl zejména z důvodu soustavného překračování stanovené lůžkové kapacity v léčebných zařízeních postavit v Bohnicích u Prahy zcela nový ústav pro duševně nemocné. Díky zdejším velkorysým prostorám mohli být pacienti rozděleni podle stupně závažnosti jejich onemocnění. Nejvyššího průměrného denního počtu nemocných dosáhl bohnický ústav v roce 1938, kdy zde bylo hospitalizováno 2567 pacientů.
Zařízení fungovalo zcela samostatně. Mezi lety 1906 a 1912 zde bylo postaveno celkem 28 léčebných pavilonů, 6 z nich bylo určeno jako kolonie pro klidné, práce schopné nemocné. Dále zde vznikly provozní objekty, mimo jiné čerpací stanice pro zpracování užitkové vody z Vltavy (pitná voda byla čerpána ze studní), vodojemy, kotelna, elektrárna, kuchyně, prádelna, sklady, dílny, prosektura, administrativní budova, zemědělský statek a obytné budovy.

V 19. století se v psychiatrii objevují nové ideje. V jeho začátku zmiňovaný Johann Reil věří, že duševní nemoci lze vymýtit. Používal k tomu dost drsné metody. Mimo jiné i bičování nebo podávání opia. Toto přesvědčení bylo zřejmě všeobecně rozšířené, když i doktor Thomas S. Kirkbrade (1809–1883), ředitel Pensylvánské nemocnice pro duševně choré, oznámil, že „případy šílenství jsou obecně velmi dobře vyléčitelné…“
Ovšem, brutální metody, které se k léčbě používaly, kýžené výsledky nepřinášely. Takové Darwinovo křeslo, na kterém byl pacient tak rychle otáčen, až mu z tělesných otvorů na hlavě tekla krev, bylo spíše mučicím nástrojem. Stejně tak nefungovalo ani povinné hladovění.

5

Problémem, který přetrvává dodnes, je i klasifikace duševních nemocí. Například názory na schizofrenii se dodnes různí. Vědci se neshodli na tom, zda je schizofrenie nemocí samou o sobě nebo uzlíčkem nejrůznějších psychóz. Někteří akademici tvrdí, že schizofrenie je jen umělý konstrukt. V závěrech Světové zdravotnické organizace je pojem schizofrenie označen jen jako smluvní. A tak je schizofrenie rozdvojená nejen v praxi, ale svým způsobem i v teorii…

Jedním, kdo se pokusil dát psychiatrii řád, byl německý lékař Emil Kraepelin (1856–1925). Ten hovoří mimo jiné o duševních poruchách souvisejících s poraněním mozku, demenci, syfilitických nemocech, neurózách, hysterii nebo o oligofrenii.
Ve 20. století se studium lidské psychiky rozdělilo na dva hlavní proudy. Jedna cesta směřuje k neurovědám, druhou pak reprezentuje rakouský lékař, rodák z Příbora, Sigmund Freud. Ten je zakladatelem psychoanalýzy, kterou soukromě používal k léčení neuróz. Podle Freuda se neurózy rodí důsledkem konfliktů sexuálního charakteru, ve kterých došlo v dětském věku, a které byly později upozaděny.

Postoje Sigmunda Freuda (1856–1939) znamenaly revoluci v psychologickém světě. Byly hojně kritizovány, ale zároveň znamenaly posun dál. Jeden z Freudových žáků švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1873–1961) po rozchodu se svým učitelem Freudovu sexuální základnu jako zdroj duševních poruch odmítá.
Sám Jung založil svou vlastní školu, tzv. analytickou psychologii. Podle ní jsou do oblasti nevědomí zatlačovány traumatické zážitky, které vytvářejí komplexy. Jung také pracuje s pojmem kolektivního nevědomí, což má být zkušenost celého lidstva.

6

Jiný psychiatr a psycholog Alfred Adler (1870–1939) zas dává důraz na individuální psychologii, příčinu traumat hledá už v dětství a v pocitu méněcennosti.

Na sklonku třicátých let se objevuje další směr v podobě neopsychoanalýzy. Ta sice odmítá Freudův důraz na sexualitu, uznává však jeho dynamiku. Důraz je zde kladen především na kulturní a sociální faktory. Významnou představitelkou tohoto směru německoamerická psychiatrička Karen Horneyová (1885–1952).
Důležitým mezníkem byl i vznik logoterapie, za kterým stál rakouský psychiatr a neurolog Viktor Frankl (1905–1999). Zásadním způsobem jej ovlivnil pobyt ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. V nelidských podmínkách se snažil v sobě i ve svých spoluvězních udržet kus lidskosti a přesvědčit je, že život má smysl. A tak zatímco Freudovy teorie baží po slasti a Adlerovy po moci, pro Frankla je ústředním smyslem vůle ke smyslu.

Jednou ze smutných kapitol dějin psychiatrie bylo její zneužívání během 20. století. Němečtí nacisté duševně nemocné lidi potichu a v tajnosti vraždili v rámci svých eugenických programů.
Komunisté zase do psychiatrických léčeben zavírali režimu nepohodlné lidi. Dělo se tak především v 70. letech, ale i dříve. Kromě mnohých jiných zde skončil i poslední předválečný lotyšský prezident Konstantin Ulmanis (1877–1942). Poté, co SSSR jeho zemi napadl a anektoval, unesla jej tajná policie NKVD. Pak se po něm slehla zem. Informace o něm byly nalezeny až v roce 1993 v psychiatrické léčebně v Krasnovodsku v dnešním Turkmenistánu, kde v roce 1942 zemřel. V jeho diagnóze bylo napsáno „Tvrdil, že je lotyšským prezidentem“.

Na západě se zatím psychiatrie dále vyvíjela. Především se začala využívat nová psychofarmaka. Objevilo se i její popření v podobě tzv. antipsychiatrie, kterou paradoxně propagovali mnozí psychiatři. Podle nich jsou duševní nemoci jen nálepky, společnost se tak zbavuje nepohodlných jedinců.
V současnosti se od velkých psychiatrických klinik ve světě ustupuje, přednost dostávají menší komunitní centra. V Itálii, Dánsku, Švédsku a Británii byly zrušeny všechny léčebny, v Německu, Belgii, Francii a Nizozemsku zůstala v léčebnách velká část lůžek, ale jde o menší léčebny. Dřív běžné léčebny s více než tisícem lůžek jsou v západní Evropě raritou, zatímco v České republice je jich několik. V některých zemích, třeba v Dánsku a Švédsku, jsou pak psychiatrická oddělení součástí klasických nemocnic.

Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Aero zahájilo výrobu prvních letounů L-39NG

Aero zahájilo výrobu prvních...

V Aeru Vodochody se rozjela v minulých týdnech výroba nových dílů na letoun...
Sledování zatmění Slunce pomocí bombardérů?

Sledování zatmění Slunce pomocí...

Ale proč ne. NASA bude sledovat úplné zatmění Slunce pomocí...
Největší uhelná společnost světa omezila těžbu

Největší uhelná společnost světa...

Coal India, patří k největším těžařským společnostem na světě. Kvůli obnovitelné...
Jak si lidé ochočili kočky?

Jak si lidé ochočili kočky?

Miliony koček obšťastňují své majitele po celém světě. Vždy tomu tak ale...
Česká nanodružice úspěšně obíhá na polární dráze

Česká nanodružice úspěšně obíhá na...

Dvoukilogramová nanodružice VZLUSAT-1 byla na oběžnou dráhu dopravena pomocí...
Nejvyšší muži v Evropě? Podle nové studie v Hercegovině

Nejvyšší muži v Evropě? Podle...

Mít o pár centimetrů tělesné výšky navíc se v mnoha případech může hodit....
Čeští vědci našli na Moravě vzácné brouky

Čeští vědci našli na Moravě...

  Unikátní mapu zelených veteránů a jejich ohrožených broučích...
Projeďte se elektromobilem po Zoo ve Dvoře Králové

Projeďte se elektromobilem po Zoo...

Společně s automobilkou Nissan připravila Zoo Dvůr Králové akci pod názvem...
Fotopast zachytila kojící fenu šakala. U nás vůbec poprvé!

Fotopast zachytila kojící fenu...

V rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice bylo...
Dočkáme se systému ochrany před asteroidy?

Dočkáme se systému ochrany před...

NASA v brzké době plánuje misi na obranu Země před potenciální srážkou...

Epochaplus.cz - Nenechte si ujít další zajímavé články

Podivné zážitky: Dokazují existenci paralelních světů?

Podivné zážitky: Dokazují existenci...

Američanka Carol Chase McElheney je zmatená. Podle...
Bójové: Žili opravdu na našem území?

Bójové: Žili opravdu na našem...

Češi s oblibou odvozují svůj pradávný původ od...
Krvavé zprávy z Dálnice slz: Zmizelo tu až 43 žen!

Krvavé zprávy z Dálnice slz:...

Hrůzostrašná historie „Dálnice slz“, jak se asi...
Jak se bude žít ve vesmíru?

Jak se bude žít ve vesmíru?

Podle odborníků nás v následujících dekádách čeká...
Tajemné šlápoty v Miloticích: Zanechává je Černá hraběnka?

Tajemné šlápoty v Miloticích:...

Zaměstnanci milotického zámku si dělají starosti....
Hodinky za 94 000 000: Čtyři meteority a planetárium jako bonus!

Hodinky za 94 000 000: Čtyři...

Nejdražší sadou hodinek jsou Meteoris švýcarského...
Pomohl Ludvíkovi XVI. pod gilotinu i jeho bratranec?

Pomohl Ludvíkovi XVI. pod...

Zelený kočár projíždí pařížskými ulicemi v dopoledních...
5 podivných vražd: Kdo měl spadeno na švédského premiéra i filmovou celebritu?

5 podivných vražd: Kdo měl spadeno...

Arcibiskup ze San Salvadoru Óscar Romero (1917–1980) je...
Co na vás prozradí barva vašeho automobilu?

Co na vás prozradí barva vašeho...

„Řekni mi, jaké máš auto, a já ti povím, jaký...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.