Anabáze českého uranu: Proč se Češi zbavili svého bohatství?

Česká kotlina se nemůže chlubit velkým surovinovým bohatstvím. Je tu nějaké to uhlí, sem tam stříbro a jiné kovy, ale jinak to není žádná sláva. Mezi kovy však nalezneme i uran. Z počátku nevýznamný materiál se po skončení druhé světové války stal extrémně žádanou strategickou surovinou. A Češi své bohatství v 50. letech minulého století zcela přenechali jednomu z největších zločinců v dějinách – Stalinovi.

Právě v té době svět vstupoval do jaderného věku. Bohužel, atomová energie se stala součástí studené války. Jak USA, tak SSSR se předháněly, kdo vyrobí více jaderných zbraní. Od počátku bylo tedy jasné, že československý uran mírovým účelům sloužit nebude.

0

Německý fyzik Otto Hahn (1879 – 1968) ostřeluje v roce 1938 uran pomocí neutronů, přičemž doufá, že ho přemění na nějaký těžší prvek. U jiných prvků to je naprosto běžnou záležitostí. Jenže výsledek experimentu Hahna šokuje. Místo transuranu se v laboratoři objeví baryum. To je však o polovinu lehčí než uran… Pro tehdejší vědu něco zcela nepředstavitelného.

Hahn je naprosto zmaten: „Uran se přece jen tak nemůže rozprsknout v baryum,“ píše v dopise své kolegyni Lise Meitnerové (1878 – 1968), která jako druhá žena v historii získala doktorát z fyziky. Otto Hahn o tom napíše vědecký článek, což mu později nacisté vyčtou. Takový objev mohl zůstat přece utajený…
Lise Meitnerová byla vskutku špičkovou vědkyní. Vzhledem ke svému židovskému původu jí však v nacistickém Německu pšenka nekvetla. Původem byla Rakušanka, jenže její původní vlast v březnu roku 1938 Hitlerova vojska obsazují. A tak volí emigraci; nejdřív do Nizozemska. Svůj nový domov najde ve Švédsku.

Synovcem Lise Meitnerové byl další vědec Otto Robert Frisch (1904 – 1979). Společně nadhodí myšlenku, že uran se nejspíše štěpí. V důsledku to znamená, že při štěpení vzniká ohromné množství energie. Dokonce 10 000 000krát více než při běžné chemické reakci. „Představa tak daleko jdoucího rozštěpení mi zatím připadá velmi obtížná, ale v jaderné fyzice jsme měli tolik překvapení, že člověk nemůže bez dalšího říkat: je to nemožné!“ píše Meitnerová. A 11. února 1939 publikuje článek o štěpení v prestižním časopise Nature: „Potvrzujeme, že uranové jádro přijímá neutrony, je extrémně nestabilní a rozpadá se štěpením.“
To vše se událo v době, kdy nacistické Německo dávalo stále více najevo své agresivní úmysly. Rakousko v té době již bylo obsazeno, okleštěnému Československu scházel měsíc existence a zanedlouho měla vypuknout druhá světová válka. A takové množství energie, jaké bylo zjištěno při štěpení uranu, by bylo přece skvělé použitelné jako zbraň…

A tak začal závod o výrobu jaderné bomby. Němci měli v této oblasti ze začátku slušný náskok. Při představě, že by nacistické Německo mělo k dispozici jadernou bombu, šly na Brity i Američany osypky…
Uran z Jáchymova byl pro Němce jediným zdrojem tohoto prvku. V té době ještě Němci netušili, že nemalé zásoby se nacházejí i na jejich území. Ostatně, v té době byla známa jen dvě větší naleziště uranu než to jáchymovské, a to v Kanadě a v Belgickém Kongu.

Jaderný souboj nakonec vyhrávají Američané. I proto, že německý atomový program je zbrzděn, Hitler nevěří, že by jej úspěšně ukončil před koncem války.
16. července 1945 v  poušti v Novém Mexiku vybuchuje první jaderná puma v historii lidstva. Výbuch zanechá kráter radioaktivního skla 3 metry hluboký a 330 metrů široký.

Ve chvíli výbuchu je okolní pohoří osvíceno světlem, které očití svědkové popsali jako jasnější než ve dne. Barvy světla komíhají od fialové, přes zelenou až po čistě bílou. „Stal jsem se Smrtí, ničitelem světů,“ tiše špitne po testu otec jaderné bomby Robert Oppenheimer (1904 – 1967), když přitom cituje z indické védy o bohu smrti Šivovi.
O den později je zahájena Postupimská konference. Na ní se sešli představitelé vítězných mocností 2. světové války USA, SSSR a Velké Británie. Dosud úspěšně zakrývané rozpory mezi východem a západem pomalu bublají na povrch. Američané a Britové se na konferenci rozhodli, že při vhodné příležitosti se sovětský vůdce Stalin (1878 – 1953) od nich pravdu o atomové bombě dozví.

Po jednom z mnoha postupimských jednání se americký prezident Harry Truman (1884 – 1972) přitočí ke Stalinovi a oznámí mu: „Máme nyní k dispozici zbraň neobyčejně ničivé síly.“
USA v té době jsou stále ve válce s Japonskem, a byť mají velkou převahu, počítají s tím, že invaze na japonské ostrovy za obzvlášť těžkých ztrát na obou stranách proběhne v roce 1946. Jaderná bomba má konec války přiblížit. Jak se zdá, na Stalina Trumanova slova neudělala žádný velký dojem. Podotkl jen, že je potěšen, že o tom slyší.

Můžeme si dát vedle sebe všechny držitele Oscara za herecký výkon, ale asi nejlepšího herce v dějinách musíme hledat jinde. Stalinovy neobyčejné divadelní schopnosti byly jedním z faktorů, proč se stal pánem nad životy desítek milionů lidí.
Stalin totiž moc dobře věděl, že onou tajnou zbraní je jaderná bomba. Mezi výzkumníky podílejícími se na britském projektu, měl své agenty. Navíc, i Sovětský svaz již rozjel svůj jaderný výzkum. Ten sice zatím nepokročil daleko, ale Stalin jej měl osobně pod kontrolou a neustále se o něj zajímal.

1

Tři roky před tím, v roce 1942, kdy osud SSSR visí na vlásku, mladý fyzik Georgij Nikolajevič Flerov (1913 – 1990) píše osobní dopis Stalinovi, ve kterém uvádí, že na základě studie jednoho zahraničního vědeckého časopisu dospěl k závěru, že mlčení o jaderném štěpení může znamenat vývoj jaderné zbraně.

Byť Stalin není v přírodních vědách zběhlý, pochopí, že se jedná o něco, co v budoucnu může ve velmocenském soupeření hrát zásadní úlohu.
Ještě koncem roku 1942 nechává zřídit speciální laboratoř, jejíž úkol je jediný: sestrojení uranové bomby. Vede ji vynikající vědec Igor Vasiljevič Kurčatov (1903 – 1960).

V roce 1945 laboratoř již pracuje na projektu průmyslového reaktoru určeného pro výrobu plutonia.
Vraťme se však ještě na chvíli do Postupimi. Stalin po Trumanově sdělení sice nehne brvou, ale uvnitř jeho hlavy to vře. Po návratu do vily, kde je ubytován, naštvaně říká ministru zahraničí Molotovovi: „Budeme muset pohovořit s Kurčatovem o urychlení našich prací.“ Jakmile se Stalin vrací z konference do Moskvy, ihned si Kurčatova nechal zavolat. „Žádejte, co potřebujete,“ řekl mu. „Nic vám nebude odmítnuto.“  Sovětům však zoufale scházela jedna podstatná věc, která je k sestrojení jaderné bomby potřebná. Uran.

Začátkem roku 1945 má Kurčatov k dispozici jediný kilogram kovového uranu. I když… Vždyť sovětská vojska jsou v Československu, kde je docela velké naleziště. Československá vláda je prosovětská, i jeho prezident Beneš zklamaný předválečným postojem západu k jeho zemi se obrací na východ.
Ejhle, najednou tu je uranu spoustu a jistě nebude drahý, ba naopak…

Západočeské město Jáchymov nebo též Joachimsthal leží na úpatí Krušných hor. Město vzniklo začátkem 16. století, jako středisko těžby stříbra. Kromě tohoto drahého kovu tu ovšem horníci naráželi na zvláštní nerost, který však stříbro téměř neobsazoval. Kdo z horníků na takovou žílu narazil, měl tedy smůlu. Proto se tomuto nerostu začalo příhodně říkat smolinec, ostatně v mnohém připomínal černou smůlu.
Smolinec po léta končil na haldách, po delším pobytu na vzduchu získával výraznou žlutou a oranžovou barvu. Podnikavci si této vlastnosti všimli a roku 1840 byla v Jáchymově otevřena výrobna uranových barev. Zájem o ně byl takový, že o 12 let později se zde uran začal těžit.

V květnu 1945 je Československo po šesti letech nacistické okupace konečně svobodné. Ale jedná se o skutečnou svobodu?
Sovětský diktátor Stalin vytváří ve východní Evropě blok nárazníkových států, ze kterých se postupně stávají satelity Moskvy. A nutno podotknout, že československá politická reprezentace, ať komunistická či nekomunistická, mu v tom vychází vstříc.

Podřízenost Moskvě se projevila i při rokování o jáchymovském uranu. Sověti jsou netrpěliví, a byť zásoby uranu pod Krušnými horami odhadují na pouhých 1000 tun, velmi o něj stojí. Už v srpnu 1945 odstartují tajná jednání mezi tehdejším československým premiérem a zřejmě zároveň i sovětským agentem Zdeňkem Fierlingerem (1891 – 1976) a sovětskými vojenskými zmocněnci. Prezident Beneš je o všem informován.
Sověti se netají svými úmysly: „Chceme vyrobit z československého uranu právě takovou bombu, jakou má Amerika,“ prohlašuje jeden ze sovětských vyjednavačů plukovník tajné policie NKVD Alexandrov.

Československá vláda tedy moc dobře ví, proč Moskva tak touží po uranu. Přesto na Valném shromáždění OSN konaném v lednu 1946 ministr zahraničí Jan Masaryk (1886 – 1948) prohlašuje: „Dovolte mi, abych před vámi ve vší skromnosti, ale i s hlubokým přesvědčením vyslovil naději, kterou jistě všichni sdílíte, že ani částečky uranu vyrobeného v ČSR se nikdy neužije pro dílo ničení zkázy.“
Masaryk, věčný bohém, zřejmě o smlouvě nevěděl, a ani se o ni nezajímal. Pražské ústředí mu řádně vynadalo a Sověti jsou šokováni Masarykovým nápadem, že by doly kontrolovala komise OSN.

Podle některých pramenů Jan Masaryk v té chvíli uvažoval o demisi. Nu, nakonec ji nepodal ani v kritických únorových dnech roku 1948.
Ještě než jsou jednání o vytěžení a dodání uranové rudy do SSSR ukončena, Sověti neváhají. Již 11. září 1945 obsazuje 60 sovětských vojáků jáchymovské uranové doly.

Od této chvíle nemá do dolů kromě horníků přístup žádný československý občan. Paradoxní na celé události je, že Jáchymov leží v zóně, kterou kontrolují americká vojska. Samozřejmě, že sovětské jednání zcela odporuje československým zákonům, ale úřední místa přecházejí vše mlčením. Kritizovat SSSR se jaksi nehodí…
Dohoda mezi Čechoslováky a Sověty je nakonec podepsána 23. 11. 1945. Za československou stranu ji podepsal ministr zahraničního obchodu Hubert Ripka (1895 – 1958), který po bolševickém převratu v roce 1948 uprchne do zahraničí. Smlouva je přísně utajována a na očích veřejnosti se ukáže až v roce 1993.

2

Co smlouva znamená v praxi? Podle bodu 4 měla být ustanovena společná komise, kde Sověti a Čechoslováci mají mít na první pohled paritní zastoupení. Hlavní slovo zde ovšem patří Sovětům.

A právě tato stálá komise rozhoduje o obchodních podmínkách prodeje uranu. Je jasné, že Sověti si nastavují ty nejvýhodnější podmínky, takže Československo na těžbě uranu, za který by na světovém trhu dostalo slušné množství deviz, nakonec tratí.
Československá vláda je papežštější než papež. SSSR navrhuje, že by se mohla vytvořit československo-sovětská akciová společnost. Praha to však odmítá s tím, že se chystá velké znárodňování, takže by podobný podnik neměl smysl.

Podle dohody má Československo nárok na pouhých 10 % vytěženého uranu. I to později Sověti ústy člena společné komise inženýra Daškeviče zpochybňují: „To je takové množství, které ČSR sotva může potřebovat pro své hospodářské a vědecké účely, ku kterým podle znění dohody má jedině právo rudu použít.“
Prakticky ihned začínají vlaky naložené uranovou rudou nabírat kurs východním směrem. A to nejen z Jáchymova. Ještě před podepsáním smlouvy se na širou Rus odváží 37 tun uranových barev z příbramských hutí. „Uran je dnes nejdůležitější strategickou surovinou a je důležité, aby uranové rudy byly co nejrychleji zpracovány,“ spěchá zmiňovaný plukovník Alexandrov.

Československá ložiska nejsou jediná, na která Sověti spoléhali. Uran je do sovětských jaderných zařízení dovážen i z Bulharska a hlavně východního Německa, kde jsou zásoby uranu řádově vyšší než u nás.
Zde však ještě těžba není rozběhnutá naplno, takže československý uran hraje v počátcích sovětského jaderného programu tu nejzásadnější úlohu. Koncem roku 1948 Sověti mají k dispozici 1000 tun uranu, což je odborníky považováno za dostatečné množství k sestrojení jaderné pumy.

A skutečně, 29. srpna 1949 se Sovětský svaz stává druhou jadernou velmocí.
Sověti mají samozřejmě zájem na tom, aby jáchymovský ale třeba i příbramský uran byl vytěžen co nejrychleji. Okolí Jáchymova je však v té době liduprázdné, a v dolech nemá kdo pracovat.

Nejen Jáchymovsko, ale celé české pohraničí trpí po válce nedostatkem pracovních sil v důsledku deportace německý hovořících starousedlíků.
Moskva proto navrhuje, že by do jáchymovských dolů mohlo sfárat 2 000 ruských horníků. Československo tuto nabídku odmítá, nicméně nakonec se se Sověty dohodne.

SSSR posílá do jáchymovských dolů několik stovek německých válečných zajatců. Sověti zároveň vysílají několik geologických expertů, kteří na jáchymovsku pátrají po dalších zdrojích uranu.
Do roku 1946 bylo v Jáchymově vytěženo uranu za 317 000 000 korun. Sověti však za něj zaplatí necelých 50 000 000. Obě strany se stále dohadují o ceně. Československá strana navrhuje 37 000 korun za kilogram, jenže s tím sovětská strana kategoricky nesouhlasí. „Při uzavření naší dohody bylo československé vládě jasno, že se nejedná o obchodní smlouvu,“ naznačuje sovětský postoj Daškevič.

V roce 1947 je nakonec Sovětům účtována cena necelých 8 000 korun za kilogram vytěžené rudy. Sověti si mohou mnout ruce, protože Američané platí za uran z Belgického Konga cenu dvojnásobnou…
Sověti však přitvrzují. Po československé straně žádají stále vyšší investice do jáchymovských dolů.

Praha zde do roku 1948 utopí téměř miliardu, samozřejmě ve staré a tedy hodnotnější měně. Československá bilance se tak dostává do minusových čísel.
Moskva však chce víc a žádá po Československu ještě vyšší investice, dokonce takové, které převyšují možnosti státu.

I českoslovenští komunisté, věrní Stalinovi následovníci, nevěřícně valí oči: „Plánovaná výstavba by znamenala pro nás strašlivou újmu na materiálu, který by scházel výstavbě ostatního našeho průmyslu,“ psali v tajném komuniké.

3

Jestliže po roce 1945 byla ČSR poslušným partnerem Sovětského svazu, v roce 1948 se stala jeho vazalem. Sověti se tak v Jáchymově mohou chovat jako doma. Neustále tlačí na snižování cen, což navíc je znásobeno i tím, že i v NDR se naplno rozjíždí uranová těžba. A to v mnohem větším měřítku. Zatímco v jáchymovských dolech dobrovolně či nedobrovolně pracuje 40 000 lidí, v saských dolech počet horníků dosahuje 130 000.

Navíc, v druhé polovině 50. let začíná celosvětová poptávka po uranu klesat, a tím pádem dochází ke snížení jeho cen. Nové sovětské podmínky připravily Československo mezi roky 1958 až 1965 o téměř 2 000 000 000 korun.
Celkové náklady na těžbu a zpracování téměř 100 000 tun uranové rudy činí podle oficiálních zdrojů zhruba 67 500 000 000 Kčs. Prodejní cena veškeré vyprodukované rudy měla dosáhnout celkové výše 77 500 000 000 Kčs. Zisk za československý uran by měl činit tedy 10 000 000 000 Kčs.

Výpočet ovšem nebere v úvahu dotace ceny uranu ve výši až 24 000 000 000 Kčs, poskytované v letech 1967-1989 ze státního rozpočtu. Tak by představoval hospodářský výsledek československého uranového průmyslu za léta 1945-1989 ztrátu až 13 900 000 000 korun.
Pokud jsou ovšem do této bilance připočítány i dodatečné investice do asanace oblastí severních Čech zamořených po těžbě uranu loužením kyselými roztoky ve výši několika desítek miliard korun, které jsou a ještě budou placeny z našich daní, zvýší se tato ztráta na nejméně 40 000 000 000 Kč.

Toto číslo přitom není konečné…

4

Československé komunistické vedení také velmi svérázně vyřeší nedostatek horníků v uranových dolech. Po vzoru sovětských gulagů mají tu „čest“ dobývat uran političtí vězni. Ihned po únorovém převratu začíná tajná policie pronásledovat svobodně smýšlející lidi. Někteří skončí na popravišti, a na ty, kterým bolševický režim milostivě život nevezme, čekají pracovní tábory.

Celkem uranovými doly projde 80 000 politických vězňů. 501 z nich při nucených pracích zahyne. Většinu úmrtí tvoří úrazy; pracovní podmínky v podzemí jsou šílené. Velká část vězňů spáchá sebevraždu, někteří jsou státní bezpečností zavražděni.
Mučení je na denním pořádku, je kupříkladu doloženo padesátihodinové takřka nepřetržité stání vězňů na mraze na táboře Rovnost. Příslušníci ostrahy využívali tajných spolupracovníků mezi vězni k inscenování demonstrativních zákroků při pokusech o útěk. Odsouzení vrahové a násilníci byli tajnou policií naváděni k šikaně politických vězňů.

Životní podmínky vězňů jsou velmi tvrdé. Charakterizuje je vyčerpávající a nebezpečná práce, přísný režim života v táborech a hlad. K výraznému zhoršení dochází zejména po převedení táborů pod pravomoc Ministerstva národní bezpečnosti v roce 1951.
Na rozdíl od klasických věznic zde nejsou vězni tolik izolováni. Civilní zaměstnanci dolů jim častokrát pomáhají a také zde existuje vyšší možnost úspěšného útěku. Takové pokusy jsou však riskantní. Ostraha neváhá se střelbou!

Čtyřicet let totalitního režimu zanechalo na naší zemi a v našich duších hluboké jizvy. Kapitola s názvem uran je jen jedna z mnoha, ale vypovídá o mnohém. O vztahu bolševické moci k lidem, k vlastní zemi i ke krajině. Úcta k okolnímu prostředí je pro technokraty a nejen ty komunistické neznámým pojmem.
Dodnes jsou v  oblastech těžby kontaminovány podzemní vody a stát stále vynakládá prostředky na sanaci této krajiny. Ovšem ekonomické ztráty nejsou to nejdůležitější, mnohem horší byla smrt či podlomení zdraví politických vězňů, kteří v jáchymovských dolech proti své vůli strávili značnou část svých životů…

Rubriky:  Moderní historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Tomáš G. Masaryk: Nejen politik, ale i vědec

Tomáš G. Masaryk: Nejen politik,...

Jako politik byl často solitér, mnohdy nemalou částí české veřejnosti...
Tam, kde se pálí knihy, dojde také na pálení lidí aneb kultura v nacistickém Německu

Tam, kde se pálí knihy, dojde také na...

Zatímco demokracie dává lidem svobodu, s níž mnozí leckdy ani neumějí naložit,...
Den, kdy si nacisté a komunisté podali ruku

Den, kdy si nacisté a komunisté...

Před 78 lety 23. srpna 1939 zůstal svět stát v šoku. Dvě země,...
Střely ze srpna 1968 budou na fasádě Historické budovy Národního muzea viditelné i po její rekonstrukci.

Střely ze srpna 1968 budou na fasádě...

21. srpen 1968 byl jedním ze zásadních mezníků dějin Československa a od okupace...
Počet obětí sovětského vpádu do Československa byl vyšší

Počet obětí sovětského vpádu do...

Čeští historici Prokop Tomek a Ivo Pejčoch upřesnili počet obětí invaze...
Kterak zaniklo východní impérium

Kterak zaniklo východní impérium

Americký prezident Ronald Reagan tento stát nazval „Říší zla“. Nebyl daleko od...
Válečná Slovenská republika: poslušná loutka v Hitlerových rukou

Válečná Slovenská republika:...

V polovině března se ve střední Evropě obvykle nesměle ohlašuje jaro. Avšak...
Letní olympiáda ve stínu hákového kříže

Letní olympiáda ve stínu hákového...

V roce 1931 se Mezinárodní olympijský výbor schází v Barceloně. Světem sice otřásá...
75 let od bitvy u Midway

75 let od bitvy u Midway

Čtvrtý červnový den roku 1942, tedy před 75 lety, došlo ve světě k...
Jogurt, sex a transfúze, aneb jak prodloužit život diktátorům

Jogurt, sex a transfúze, aneb jak...

Moc je velkým lákadlem. I ten, kdo je o sobě přesvědčen, že odolá...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Banská Štiavnica: Jedno z nejkouzelnějších měst v Evropě!

Banská Štiavnica: Jedno z...

V údolí mezi Štiavnickými vrchy leží jedno z nejkouzelnějších měst nejen na...
Černý pátek na vídeňské burze: Co přivedlo slavného generála na mizinu?

Černý pátek na vídeňské burze: Co...

Když v roce 1871 Francie prohraje prusko-rakouskou válku, musí právě...
Mýtus ruské revoluce: Jak to bylo ve skutečnosti?

Mýtus ruské revoluce: Jak to bylo...

Rok 1917 je pro Rusko kritický. Již třetí rok bojuje po boku Velké...
Piercing: Nejkontroverznější šperk na světě!

Piercing: Nejkontroverznější šperk...

Píše se 17. listopadu 1978. V západním Hollywoodu se právě otevírá salon,...
Zpívající herec: Russell Crowe a boží hněv

Zpívající herec: Russell Crowe a...

Russell Crowe (*1964) založil první kapelu Roman Antix už...
3 x slavné útěky: Z nacistického tábora, španělské pevnosti i cely smrti

3 x slavné útěky: Z nacistického...

V srpnu 1941 provede holandský kapitán Machiel van den Heuvel...
Geniální gólman, nebo šílenec? Podívejte se na jeho neuvěřitelné kousky!

Geniální gólman, nebo šílenec?...

Ve fotbalové historii nalezneme stovky talentovaných hráčů, kteří uchvátí fanoušky....
Skuteční vlkodlaci: Šlo o šílence, nebo vyznavače tajného kultu?

Skuteční vlkodlaci: Šlo o šílence,...

Francouzský venkov pročesávají vojáci. Všude nacházejí mrtvá těla, některá jsou...
Želví krunýř: Tank stvořený přírodou!

Želví krunýř: Tank stvořený...

Pomalost, dlouhověkost, ale hlavně krunýř. To jsou typické znaky želv. Proč je...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.