Obava z revenantů – oživlých zemřelých vracejících se mezi živé, byla ve středověku velice rozšířená. Archeologové z University of Southampton nyní přinesli další doklad tohoto podivného strachu..
Při vykopávkách ve středověké vesnici Wharram Percy experti z Británie narazili na ostatky deseti osob z 11. – 14. století. Na kostech antropology zaujalo velké množství zářezů a také stopy po pálení.
Nejdříve se archeologové domnívali, že mají co do činění s kanibaly. Pojídání lidí navzájem by dobře zapadlo do období středověku, kdy byly hladomory na denním pořádku. Teorii ale nepotvrdilo rozmístění zářezů na kostech.
V případě kanibalismu se rýhy nacházejí v oblastech velkých svalů nebo v okolí velkých kloubů. Na kostech z Wharram Percy se ale zářezy koncentrovaly hlavně kolem hlavy a krku.
Na základě tohoto důkazu vědci usoudili, že nejpravděpodobnějším vysvětlením bude strach z oživlých mrtvol. Snahy zabránit některým zemřelým v jejich návratu mezi živé jsou ze středověku dobře doloženy.
Někteří jedinci z Wharram Percy mohli být po smrti považováni za nebezpečné. Důvodem takového strachu byla většinou odlišnost člověka nebo nemoc, kterou za života trpěl. Kvůli tomu pak byly mrtvoly různě deformovány nebo páleny.
Často byla hlava oddělována od těla nebo byly mrtvoly v hrobech zatěžovány velkými kameny. Právě deformací těla a pálením některých jeho částí se nebezpečným osobám v návratu mezi živé snažili zabránit středověcí Angličané.