Jak se tzv. falklandský vlk (anglicky Falklands wolf), českým názvem pes bojovný (Dusicyon australis), na tak odlehlé místo v Jižním Atlantiku stovky kilometrů od nejbližší pevniny dostal a odkud pocházel, dlouho obestírala rouška tajemství.
Vědci z Liverpool John Moores University ve spolupráci s kurátory Natural History Museum v Londýně a argentinským paleontologem Franciscem Juanem Prevostim se rozhodli vyřešit otázku, co byl pes bojovný zač, porovnáním jeho dochovaných kosterních pozůstatků s ostatními příslušníky čeledi psovití (Canidae) a tím, co víme o jejich způsobu života.
Se šakaly sdíleli anatomické rysy, jako jsou široký protáhlý čenich, úzké lícní kosti, velké první spodní stoličky a silná spodní čelist, které jsou typické pro střední příležitostné predátory. Stejně jako dnes žijící šakalové byl tedy pes bojovný zřejmě neokázalý jedlík, který lovil vše od malých na zemi hnízdících ptáků, až po mláďata mořských savců.
Pocházel z Patagonie
Otázku původu přitom vyřešila už v roce 2009 analýza DNA, která ukázala, že jeho nejbližším žijícím příbuzným je jihoamerický pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus). Od nejstaršího společného předchůdce nazvaného Dusicyon avus, se budoucí pes bojovný oddělil teprve před asi 16 000 lety během poslední doby ledové.
V té době byla hladina moře mnohem níže a Patagonie byla od Falklandských ostrovů oddělena pouze malým pásem mělkého moře, které čas od času zamrzalo. Několik jedinců druhu Dusicyon avus pravděpodobně přešlo přes ledový most na Falklandy, kde se po roztání ledu v naprosté izolaci vyvinul do podoby psa bojovného.