https://www.youtube.com/watch?v=cquvA_IpEsA&feature=related

Gyroskop je zařízení určené především k navigaci. Základní princip gyroskopu je znám od roku 1817, kdy s ním jako první přišel německý matematik a astronom Johann Bohneberger (1765 – 1831). Bohnebergův gyroskop byl založen na otáčení masivní koule.

S gyroskopem, v jehož středu rotuje disk, přišel v roce 1832 Američan Walter R. Johnson. Za konstruktéra skutečně využitelného gyroskopu je však považován Léon Foucalt (1819 – 1868), francouzský fyzik, který jej použil v experimentu s modelem Země, na němž v roce 1852 demonstroval rotaci Zeměkoule.

S příchodem elektromotoru bylo možné využít vlastnosti gyrokompasu i k jiným účelům. V roce 1904 se tak zrodil první funkční námořní gyrokompas. Nechal si jej patentovat německý vynálezce Hermann Anschütz-Kaempfe (1872 – 1931), o rok později jej s vlastním gyrokompasem následoval americký vynálezce Elmer Ambrose Sperry (1860 – 1930).

Velký potenciál tohoto vynálezu si ihned uvědomili představitelé všech armád světa, a tak se gyrokompas brzy stal jednou z nejdůležitějších součástek letadel i protiletadlových zbraní.

Gyroskop je vlastně setrvačník s těžkým kolem (či diskem) otáčejícím se v ložiscích s nepatrným třením. Rotující setrvačník má vlastní moment hybnosti, takže jeho osa bez působení vnějších sil udržuje stále stejný směr.

Gyroskop tedy dokáže určit svoji orientaci v prostoru v jakémkoliv okamžiku (setrvačník nemění při rotaci svou polohu, čímž dává informaci o orientaci dopravního prostředku v prostoru).