Dvacet centimetrů velká želva, která dostala jméno Pappochelys (dědečkovská želva), žila před 240 miliony lety v období středního triasu. Je tak ještě o 20 milionů let starší než želva Odontochelys, která byla nalezena v Číně a s odhadovaným stářím 220 milionů let byla dosud považovaná za nejstaršího plaza s krunýřem.
Podle jejích objevitelů Rainera Schocha z přírodovědného muzea ve Stuttgartu a Hanse-Dietra Suese z washingtonského přírodovědného muzea objasňuje Pappochelys způsob, jakým se z kostnatých desek vyvinul břišní krunýř a jak původně vypadala želví lebka.