Nedávno objevené nánosy písku ze dna moře nesou stopy dávných výbuchů supernov. Výbuchy umírajících hvězd jsou zdrojem většiny těžkých prvků ve vesmíru. Během dlouhého života hvězd se lehké prvky jako je vodík a hélium mění prostřednictvím termonukleárních reakcí na těžší prvky, jako je třeba plutonium, uran, uhlík, draslík, železo nebo třeba fosfor.
Zbytky těchto sedimentů můžeme najít v uložených vrstvách materiálu na Zemi. Identifikovat se dají podle obsahu některých těžkých prvků jako je plutonium 244, thorium a uran. Plutonium 244 má poločas rozpadu asi 81 milionů let.
Dnes objevené zásoby plutonia v mořských usazeninách tedy musí pocházet z období výbuchu supernov, které se odehrály během posledních stovek milionů let.
Tým australského jaderného fyzika doktora Antona Wallnera z Výzkumné školy fyzikálně-inženýrské (Research School of Physics and Engineering) zkoumal právě takovéto usazeniny prachu objevené na mořském dně nebo v zemské kůře.
Stáří mimozemských sedimentů odhadl na 25 miliónů let. Ovšem obsah nalezeného plutonia byl asi 100 krát nižší, než geologové předpokládali.
Podle doktora Wallnera z toho vyplývá, že těžké radioaktivní prvky nejspíš nevznikají při standardních výbuších supernov, ale jen při speciálních a mnohem méně častých variantách explozí, jako je třeba vzájemná srážka dvou neutronových hvězd.