Fragment dětské lebky, objevený v Odluvajské roklině v Tanzanii, je nejstarším známým důkazem chudokrevnosti způsobené nedostatkem výživy. Objev, ke kterému došel mezinárodní tým vědců včele s Manuelem Domínguez-Rodrigem z Complutenské univerzity v Madridu tak dokládá, že lidé začali jíst maso mnohem dříve, než se původně myslelo.
Lebka, která patřila téměř dvouletému dítěti, na sobě nese kostní léze, které se nejčastěji vytvoří právě z nedostatku vitamínů B ve stravě.
Předchozí důkazy ukazují, že raní hominidé jedli maso, ale není jisté, zda bylo pravidelnou součástí jejich jídelníčků. Domínguez-Rodrigo naznačuje, že právě přítomnost kostních lézí podporuje myšlenku, že pojídání masa byl natolik běžné, že jeho nedostatek mohl vést k anémii.
Právě nutriční nedostatky, jako je anémie, jsou nejčastější v době odstavení, kdy se dětská strava drasticky změnila. Autoři naznačují, že dítě zřejmě zemřelo v době, kdy přecházelo na pevnou stravu, ale chybělo mu maso.
Nebo v případě, že bylo ještě kojené, chybělo maso jeho matce. Vědci tak tvrdí, že „první lidé byli lovci, měli fyziologii přizpůsobenou pro pravidelnou konzumaci masa již před nejméně 1,5 miliony lety,“ říkají autoři.
