SERIÁL: Zvířata po boku člověka

Žijí vedle nás, často i s námi pod jednou střechou, a většinu z nich chováme pro jejich užitkové vlastnosti. Jde o domestikovaná zvířata, z nichž mnohá jsou našimi společníky už celá tisíciletí. Odkud pocházejí a jak jsme si je vlastně ochočili? Na to vám odpovíme v našem novém seriálu, ve kterém jsme využili nejnovějších vědeckých poznatků.

K čemu jsou nám dobří domácí hlodavci?

Hlodavci jistě nepatří mezi nejoblíbenější zvířata na světě. Už jen pouhé zahlédnutí myši či krysy dokáže nejednu slečnu či paní přivést na pokraj nervového zhroucení. A přece mezi zvířátky s ostrými řezáky najdeme nejedno domácí zvíře. Některá slouží spíše pro obveselení, řada z nich je však vysloveně užitečná.

Historie soužití lidí a hlodavců sahá daleko před moment, kdy si lidé začali vytvářet zásoby obilí, které myším tak zachutnaly. Pro člověka znamenali hlodavci, kteří v přírodě patří k nejhojnějším zvířatům vůbec, tradiční a důležitý zdroj potravy. Jejich hojnost a také nepatrná velikost lidi dlouho nenutila k vážnějším snahám o jejich domestikaci – kdo dostal chuť na veverčí pečínku, mohl si ji v klidu ulovit. Častějšímu pěstování v zajetí bránilo často také to, že myši, krysy či veverky bývají v řadě kultur považovány za nečistá zvířata, a jejich pojídání je proto zakázáno.

Morče, tys nejlepší přítel můj…

Jihoamerické velehory Andy jsou původním domovem snad nejznámějšího a nejrozšířenějšího ze všech domácích hlodavců – morčete (Cavia porcellus). Genetické studie prokázaly, že dnešní domácí formy morčat mají původ u několika žijících druhů zároveň (Cavia aperea, C. fulgida, C. tschudii). Skutečné „divoké domácí morče“ bychom tedy v přírodě těžko hledali. Všechny divoce žijící druhy však mají jedno společné – jsou podstatně štíhlejší a také mnohem nenápadněji zbarvená než nejrůznější vyšlechtěné formy. Morčata patří k velmi dávným lidským společníkům. Vědci předpokládají, že byla na území dnešního Peru, Ekvádoru a Bolívie domestikována okolo roku 5000 př. n. l. A proč si dávní obyvatelé And vybrali právě morče? Za jeho oblibou se skrývá především jeho relativní nenáročnost, schopnost dobře se rozmnožovat v zajetí, ale v neposlední řadě i jeho roztomilost a ochota nechat se hladit. Lidem poskytuje především velmi výživné maso, využívá se však i v lidové medicíně a při nejrůznějších náboženských obřadech. Pro medicínské účely jsou ostatně morčata využívána dodnes, dobře se hodí zejména pro testování chorob, jako je juvenilní cukrovka, tuberkulóza či kurděje.

Kapybara, „selátko“ mezi hlodavci

Známé jihoamerické hlodavce kapybary můžeme bez nebezpečí velkého zjednodušení považovat za jakási „přerostlá morčata“. Stejně jako ona totiž patří do druhově sice nepříliš početné, ale hospodářsky velmi významné čeledi morčatovitých (Caviidae). V přírodě se kapybara vyskytuje ve dvou druzích (Hydrochoerus hydrochaeris a H. isthmius) v bažinatých oblastech Střední a severu Jižní Ameriky. Prakticky většinu života tráví ve vodě, o čemž svědčí i její starší český název plavoun. Maso kapybar chutná podobně jako vepřové, je také podobně tučné. Zvláště ceněná je i jejich kůže, která poskytuje surovinu pro výrobu těch nejjemnějších kožených rukavic. Jako domácí zvířata se kapybary pěstují poměrně zřídka, největší farmy nalezneme především v oblasti Llanos ve Venezuele. Jejich pěstování je však velmi ekonomické. Například ve srovnání s nejběžnějším zdrojem masa v Jižní Americe, skotem, jsou kapybary při přeměňování živin na svalovou tkáň 3x efektivnější! Zajímavostí je, že kapybary jsou také poměrně inteligentními zvířaty. Když se pěstují jako domácí mazlíčkové, dokáží se podobně jako psi či prasátka naučit mnoho triků a poslouchat na řadu povelů.

Nutrie na kabát i na maso

Mezi další běžně pěstované hlodavce, kteří taktéž pocházejí z jihoamerického kontinentu, patří i nutrie říční (Myocastor coypus), jediný současný zástupce čeledi nutriovitých. Nutrie byly dříve běžným zjevem bažinatých i pralesních oblastí od Bolívie po Argentinu, v současné době jsou zde však čím dál vzácnější. V průběhu 19. století začaly být nutrie pěstovány na farmách, nejprve ve své domovině (zejména v Argentině), postupně se však šířily do Evropy, Severní Ameriky a Asie. Z těchto farem pak začaly unikat do volné přírody, a dnes se proto jedná o prakticky kosmopolitní druh. (Například u nás jsou nutrie hlášeny již z 8 % procent plochy území ČR.) Jako všechna vodní zvířata mají i nutrie velmi kvalitní kožešinu. V dnešní době zájem o ně upadá, v České republice se kůže už prakticky nevykupují. Posledním využitím nutrií je tedy jejich maso, které patří vedle drůbeže a masa králičího mezi nejzdravější masa vůbec. U nás trh s nutriím masem prakticky neexistuje, ve velké oblibě je však stále v asijských oblastech Ruska, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, kde je běžně prodáváno jako levné „maso chudých“.

Velekrysy z Afriky i Asie

Země starého světa nebyly pro domácí hlodavce nikdy zemí zaslíbenou tolik jako Jižní Amerika. Jejich nástup se totiž prakticky zastavil díky zdomácnění jiných drobných savců, králíků, svou roli sehrálo možná i to, že je jejich pojídání je zakázáno ve Starém zákoně. Pojídání myší, krys a veverek mělo navíc vždy punc „nečistého“, případně jídla „chudiny“. I přesto zde však několik pokusů o jejich zdomácnění přece jen proběhlo. Řeč je v první řadě o afrických druzích kryse obrovské (Cricetomys gambianus), dosahující váhy okolo 1,5 kg, a řekomyši africké (Thryonomys swinderianus), gigantické „kryse“ vážící až 5,5 kilogramu! Oba tyto druhy jsou mezi chudými i boháči vyhledávanou lahůdkou a ve volné přírodě byly proto prakticky vyhubeny. V posledních 30 letech se proto přestěhovaly do kotců „krysích“ farem, úspěchy slaví zejména v Nigérii a v Beninu. V jihovýchodní Asii jsou zase běžnou součástí jídelníčku krysám podobné bandikoty (r. Bandicota), většina pokusů o jejich zdomácnění však vyšla naprázdno.

Dlouhý seznam domácích mazlíčků

Dnes se s hlodavci setkáme přece jen nejčastěji v kotcích či teráriích, kde je lidé pěstují tu pro obveselení, tu jako laboratorní zvířata či potravu pro jiné domácí tvory. Nejdelší tradici má pěstování běžné myši domácí (Mus musculus). Poprvé ji zmiňuje již nejstarší vydání čínského slovníku Erya z doby asi 1100 př. n. l., na počátku 17. století se do Evropy rozšířilo z Japonska. Příbuzní myší, potkani (Rattus norvegicus), jsou pěstováni v zajetí mnohem kratší dobu. Jejich původní pravlastí je centrální Asie (Čína, Mongolsko), v Evropě jsou však prokazatelně přítomni přinejmenším od roku 1553, kdy je ve svém díle Historiae animalium popsal švýcarský přírodovědec Conrad Gessner. Jejich systematické chování a křížení započalo však až v 19. století, kdy byly využívány pro krvavý sport – krysí štvanice (ang. rat-baiting). (KRYSA JE TOTÉŽ CO POTKAN???) Dnes jsou laboratorní potkani využíváni především pro laboratorní účely či jako módní doplněk extravagantní mládeže. Do blízkého příbuzenstva myší a krys patří i poslední z rodiny neoblíbenějších mazlíčků – křečci, křečíci, pískomilové a tarbíci.

21. STOLETÍ doplňuje:
Předkové dnešních domácích křečků, křečkové zlatí (Mesocricetus auratus), mají původ na Blízkém východě, v oblasti dnešního Turecka a Sýrie. Prakticky všichni pocházejí od jedné samice s dvanácti mláďaty, která byla v divoké přírodě odchycena ve 30. letech minulého století.

Zajíci nejsou hlodavci

 Do řádu zajícovců (Lagomorpha) řadíme zajíce, králíky a jihoamerické pišťuchy. Díky své nápadné podobě s křečky či veverkami byli zajícovci dlouho řazeni mezi hlodavce. V roce 1945 však pro ně zoologové vyhradili samostatný řád – těch nápadných rozdílů je přece jen více než dost. Liší se uspořádáním zubů, které je podobné jen na první pohled. První pár řezáků je sice stejně jako u hlodavců ostrý jako dláto, přizpůsobený k ohlodávání tvrdé potravy, hned druhý pár však vypadá o dost jinak. Na rozdíl od hlodavců, u kterých je umístěn vedle prvního páru, mají zajícovci druhý pár řezáků umístěn za nimi zezadu. Na rozdíl od hlodavců dokážou také podobně jako přežvýkavci pohybovat čelistí i do stran a lépe tak potravu rozmělnit. Jejich zvláštností je také uspořádání pohlaví u samců. Na rozdíl od všech ostatních savců (s výjimkou vačnatců) mají šourek s varlaty umístěný před, a nikoliv za penisem. Zoologové se od počátku snaží vyřešit záhadu, komu jsou vlastně zajícovci příbuzní. Postupně se uvažovalo o hmyzožravcích (např. ježcích či rejscích) a dokonce kopytnících. Poslední genetické i paleontologické bádání však potvrzují, že je přece jen třeba vrátit se na začátek a zařadit zajícovce do blízkého příbuzenství hlodavců. 

Hlodavci známí i neznámí

Ze všech skupin (řádů), které zoologové mezi savci rozlišují, mají hlodavci jeden neoddiskutovatelný primát. Se svými zhruba 2800 druhy jsou skupinou zdaleka nejpočetnější – tvoří celých 40 % všech savčích druhů! A jedná se o druhy skutečně rozmanité. Nejmenší z nich, drobný tarbíček pákistánský (Salpingotus michaelis), měří sotva 5 cm a váží pouhých 7 gramů. Největší z nich, morčatům příbuzná jihoamerická kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris), dosahuje zase velikosti selátka a váhy až 80 kg. S výjimkou Antarktidy dnes obývají všechny kontinenty. Naučili se žít na poušti i ve vodě, na rovníku v oblastech dálného severu. Někteří z nich prakticky nevycházejí z podzemních skrýší (např. rypoši), jiní zase plachtí mezi korunami stromů (poletuchy). Nalezneme mezi nimi i zvířata tak zvláštní, jak jsou bodlinatí dikobrazi či urzoni. Zdaleka nejvíce druhů, celý tisíc, nalezneme v čeledi myšovitých, kam kromě myší řadíme například křečky, plchy, hupkající tarbíky či oblíbené pískomily. Nalezneme mezi nimi ale i skupiny velmi málo početné. Například čeleď bobrovitých má dnes pouhé dva druhy.

Hlodavec jako lovná zvěř

Hlodavci jsou na planetě prakticky všudypřítomní a nebylo by divu, kdyby si lidé nechali tento vydatný zdroj proteinů ujít. Lynwood Fiedler z Centra pro výzkum divoké přírody v coloradském Denveru dokonce napočítal celých 89 druhů, jimiž si lidé nejrůznějších kultur vylepšovali jídelníček. Největší popularitě se hlodavci těšili a těší v Jižní Americe, která je domovinou několika druhů mimořádně vhodných k chovu i klovu. Masu hlodavců se pochopitelně nevyhýbali ani obyvatelé Starého světa. V Africe jsou zvláště populární zejména některé obří druhy myší a krys, dikobrazi a nejrůznější druhy veverek. Ceněnou lahůdkou čínské kuchyně je velký druh sviště, svišť bobak. Na hlodavcích se pochopitelně hodovalo i v Evropě, byť je dnes považováno spíše za výstřelek. Seveřané si dodnes občas rádi přilepší masem lumíků, běžně jsou pojídány i veverky. Na Balkáně (zejména ve Slovinsku) je dodnes ceněná pečínka z myším podobných plchů, kteří jsou zde lahůdkou již od dob antického Říma.

Více se dozvíte:

M. Kořínek: Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO, s. r. o., Olomouc

Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Sýčků u nás dramaticky ubývá

Sýčků u nás dramaticky ubývá

Sýček obecný byl ještě relativně nedávno naší nejhojnější sovou. Vhodným...
Jak poznat, že druh vyhynul?

Jak poznat, že druh vyhynul?

Kolik existuje na Zemi biologických druhů? Na tuto otázku lze odpovědět velmi...
Čeští vědci našli na Moravě vzácné brouky

Čeští vědci našli na Moravě...

  Unikátní mapu zelených veteránů a jejich ohrožených broučích...
Projeďte se elektromobilem po Zoo ve Dvoře Králové

Projeďte se elektromobilem po Zoo...

Společně s automobilkou Nissan připravila Zoo Dvůr Králové akci pod názvem...
Fotopast zachytila kojící fenu šakala. U nás vůbec poprvé!

Fotopast zachytila kojící fenu...

V rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice bylo...
Během jediného dne přišla na svět dvě zubří mláďata

Během jediného dne přišla na svět...

Stádo zubrů, které se nachází v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském...
Delfíni budou zachraňovat sviňuchy

Delfíni budou zachraňovat sviňuchy

Není to poprvé, co se zvířata použijí při záchraně jiných živočichů. U nás si jistě...
Sokol stěhovavý – nejrychlejší dravec světa i zdařilý manipulátor

Sokol stěhovavý – nejrychlejší...

Krouží vysoko na obloze a pozoruje dění pod sebou. Pojednou spatří holuba....
Po třech desetiletích se do dvorské zoo vracejí hyeny žíhané

Po třech desetiletích se do dvorské...

Dvorská zoo se po téměř třiceti letech vrátila k chovu hyen žíhaných (Hyaena...
Nová studie odhalila globální ohniska výskytu nepůvodních rostlin a živočichů

Nová studie odhalila globální ohniska...

Mezinárodní tým výzkumníků z patnácti zemí přichází s první globální...

Epochaplus.cz - Nenechte si ujít další zajímavé články

Ztracená hrobka: Kde odpočívá Anchesenamon?

Ztracená hrobka: Kde odpočívá...

Egyptologové dlouho nevěděli jistě, že nějaký...
Sonda SOHO: Více než dvacet let pod slunečními paprsky

Sonda SOHO: Více než dvacet let...

Původně měla tato mise trvat jen dva roky. Ale...
VIDEO: Úchvatný zpěv neslyšící dívky hitem internetu

VIDEO: Úchvatný zpěv neslyšící...

Americká talentová soutěž America´s Got Talent už na...
3x vlakové tragédie: Může za ně al-Kaidá i neofašisté a obruč

3x vlakové tragédie: Může za ně...

Centrální železniční nádraží Atocha Station, 11....
Záhada z Versailles: Cestovaly anglické dámy v čase?

Záhada z Versailles: Cestovaly...

Slavný královský palác nedaleko Paříže je známý...
Mládí planety Země bylo neobyčejné divoké: Jak vznikl život?

Mládí planety Země bylo neobyčejné...

Jednou z nejčastěji zmiňovaných teorií, které se...
Nelidsky krutá vládkyně Ranavalona I.: Kam se na ní hrabe Caligula!

Nelidsky krutá vládkyně...

Historie je plná krutovládců a psychopatů na trůnech....
Hrůzostrašné: Zjevuje se v Yellowstonu bezhlavá nevěsta?

Hrůzostrašné: Zjevuje se v...

V patře zavržou schody. Recepční se jde podívat, kdo...
Třes, ztuhlost, demence! To je Parkinsonova choroba!

Třes, ztuhlost, demence! To je...

Tak jako mnohá jiná neurologická onemocnění, i...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.