Víme, jak na to, tvrdí nyní odborníci z NASA. „V okamžiku, kdy dosáhneme násobných rychlostí světla, svět určitě ustrne.
Budeme totiž schopni sledovat, co se dělo na Zemi třeba před miliony lety. Jako na filmovém plátně. Den po dni, hodinu po hodině,“ tvrdí Lorraine Scott Remer. Pracuje ve speciální laboratoři pro výzkum zemské historie NASA ve floridském Orlandu.
21. STOLETÍ nabízí svým čtenářům procházku nejmodernějšími kosmickými archeologickými metodami. Přichází i s pozoruhodnými plány nové výzkumné generace americké NASA. Vydejte se s 21. STOLETÍM na cestu, samozřejmě bez skafandru.
1. Pokoří i Dänikena
Projekt: sledování historie planety
Kdy: 2100–2150
Co sleduje: nejdávnější historii naší planety až po nejbližší minulost
Pozoruhodnosti: „Stroj času“ by měl například na hmatatelných důkazech ověřit migraci pračlověka, dělení světadílů, ale i průběh druhé světové války či atentátu na Gándího.
„Pracujeme na někdejší utopické vizi o možnosti pokořit rychlost světla. V okamžiku, kdy se to povede, budeme moci zcela přesně spatřit to, co se na povrchu Země dělo před časem,“ shrnula cíl výzkumu Jane Millerová z NASA. Během necelé stovky let by prý pozemšťané měli znát například obraz pohybů světadílů z devonského období zhruba před 408 až 362 miliony let. „Nejzajímavější bude patrně pohled na Zemi v třetihorním období před 65 až dvěma miliony let, kdy je světová geografie zřetelná a kdy se s největší pravděpodobností odehrávají události kolem vytvoření himálajského horského řetězu,“ vysvětluje Jane Millerová.
Potvrdíme, že jsme z opice?
Obraz dění na zeměkouli putuje do vesmíru rychlostí světla. Podle „nekonečných“ vzdáleností je bod, z něhož je patrný vznik naší planety, stále v pohybu do neznáma. Podaří-li se jej vědcům předstihnout, budou mít dějiny Země doslova v hrsti. Dnes to samozřejmě zní jako fantazie a tato teorie má celou řadu odpůrců. Jednou prý bude možné mimo jiné potvrdit, zda člověk vznikl skutečně z ryby, anebo bylo všechno jinak. „Podaří se nám, tedy dalším generacím, ověřit, měl-li spisovatel pozoruhodných dějin lidstva Erich von Däniken pravdu či nikoliv,“ dodal na tiskové konferenci nového projektu NASA Feature Spy jeho mluvčí Henry Spiecman.
21. STOLETÍ ví více
S myšlenkou na sestrojení stroje času, který by viděl do minulosti, se v roce 1877 zabýval český spisovatel Jakub Arbes (1840–1914). Ve vědecko fantastickém romanetu Newtonův mozek se objevuje kovový triangl, s jehož pomocí se lidé dostanou vysokou rychlostí až do míst v kosmu, odkud mohou pozorovat, co se před časem odehrávalo na Zemi. Vědci Arbesovi vytýkali, že jeho kosmická pozorovatelna by podle všeho musela sledovat odehrávané události inverzně (obráceně). Spisovatel vše vyřešil tím, že svůj nápad doplnil o tzv. zpětný chod, kdy se stroj začne pomalu přibližovat k naší planetě a děj tak dostává časovou posloupnost. Budoucnost mu dá s největší pravděpodobností za pravdu.
2. Najdou ve vesmíru i náramek královny Bereníké?
Projekt: Grand Space Research 2008
Kdy: konec června v Grand Forks (Dakota, USA)
Co sleduje: archeologie z kosmu; pozoruhodné staré egyptské památky
Pozoruhodnosti: Na výzkumu se podílejí nejen vědci z celého světa, ale i nadané děti. Pomocí satelitu je možné vystopovat neuvěřitelné detaily ze života dávné egyptské společnosti.
„Pomáháme pozemským historikům odhalovat to, co při svých výzkumech pořízených v lokálních vykopávkách neuvidí. Označíme rozsáhlé stavby, které vznikly ve stejném čase. Na celkem podrobných snímcích je dovedeme barevně odlišit. Potom už stačí jen objevovat na určeném místě,“ řekl 22. června 2008 na konferenci o kosmickém výzkumu historie lidstva Američan Jakob Jonasson. Podle jeho týmu, který se zúčastnil kurzu v Grand Forks, kráčí kosmická archeologie mílovými kroky dopředu. Mladým studentům byly předvedeny nejmodernější metody pátrání po egyptských památkách. „Ukázali nám, z jak veliké výšky lze zaregistrovat třeba náhrdelníky i ostatní ozdoby vládců,“ prozradila Lynnette Greicarová z grandford(?)ské odborné školy.
Nil mapují centimetr po centimetru
Kosmický výzkum nilské delty nedávno potvrdil existenci města, ležícího před 1600 lety 300 kilometrů jižně od Káhiry. Snímky z družic dokazují existenci nejbizarnějších historických památek v Egyptě, které jsou skryty pod pískem nebo pod novými stavbami. V současnosti se podařilo nalézt někdejší osídlenou lokalitu. „Je to zatím největší sídlo dávných lidí, které bylo nalezeno za pomoci družice,“ vysvětluje vedoucí projektu, Američanka Sarah Parcak z Alabamské univerzity v Birminghamu. Mince i nádoby, které tu byly na základě kosmické fotografie objeveny, archeologům dokazují, že se zde nacházelo silné obydlené centrum. Během analýzy snímků byla určena poloha dalšího velkého města, které nejspíš existovalo kolem roku 600 před naším letopočtem.
Kout Země jako na dlani
Každý rok je svět zahrnován novými objevy, odkrývajícími lidskou minulost. Většina z archeologických novinek ze současnosti je vytvořena určena pozorováním nalezišť, kde se později provádějí vykopávky. Na základě kosmického výzkumu odhalil před časem archeolog Jason Ur z Harvardské univerzity podrobný labyrint starověkých zavlažovacích kanálů. Jsou v dnešním Iráku a mají stáří 3000 let. Navíc uvedený historik objevil i síť předtím přehlédnutých předměstí asyrského království. Opět mu pomohly barevně odlišené satelitní mapy, které převzal z australského Centra pro kosmický výzkum světadílů. Odborníci z Havajské a Kalifornské univerzity, kteří na svém výzkumu spolupracují s Australany, přišli na konci roku 2007 s pozoruhodnými odhaleními. Týkaly se dlouho nevyřešené záhady rozmístění velkých soch na Velikonočním ostrově. Jejich sestava podle nich vyjadřuje náboženský symbol smíru.
21. STOLETÍ ví více
O odhalení jiné záhady z Velikonočního ostrova se postaral český vědec Pavel Pavel (* 1957). Tento experimentální archeolog se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku. Pavel Pavel se zajímal o objevy norského dobrodruha a mořeplavce Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově a zaujalo jej, jak mohli domorodci pohybovat obrovskými sochami. Postavil několik modelů na ověření svých úvah. V roce 1981 vyrobil s přáteli 20 tun těžký betonový model sochy moai a vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan, ovládaných malou skupinou osob. V roce 1986 jej Thor Heyerdahl pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo potřeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několik lan. Heyerdahlovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu až stovek lidí.
3. Chrám v Angkoře spadl s nebe?
Projekt: National Aeronautics and Space Administration for Angkora, Florida, USA
Kdy: 2007
Co sleduje: Kambodža, Angor – svatyně a chrámy
Pozoruhodnosti: Projekt, který začíná v roce 1994, kdy raketoplán Endeavour mapoval pomocí radarů Zemi, dostává obrátky zejména při současných objevech tajemných svatyní v Kambodži.
Symbolem této země jsou pozůstatky chrámu Angkor Vat z 12. století, zobrazené i na kambodžské vlajce. Angkor byl ve středověku hlavním městem mocné khmerské říše, roku 1431 jej dobyli Siamci. V roce 1860 byl objeven francouzskými kolonizátory. Za vlády Rudých Khmerů byl velmi poškozen. Dnes je s Tuol Sleng, památníkem genocidy z dob Rudých Khmerů, nejnavštěvovanější památkou země. „Kosmická družice objevila několik menších svatyní v samotné blízkosti velkého chrámu. Od toho okamžiku se začalo objevovat jedno poutní místo za druhým,“ vysvětluje současný anglický archeolog Jim Stadford. Pro informaci – NASA se nejprve zabývala studiem kambodžských pralesů, zejména tropickým rostlinstvem džungle. Až poté začala sloužit archeologům (??).
Z Marsu vidí až do chrámové kuchyně
„Radar je důležitý kvůli hledání objektů vně hlavních chrámů. Pomáhali jsme identifikovat místa, která jsou pro běžné lidi nebezpečná kvůli rozmístění nášlapných min. Narazili jsme i na půdorysy podobné těm, které známe z Angkoru,“ vysvětlil vývoj kosmické archeologie americký vědec Tony Freeman a Scott Hensley z NASA´S Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně. Dnešní fotografie z kosmu pocházejí z družice směřující k Marsu, jež byla vypuštěna za spolupráce NASA, European Space Agency a Italian Space Agency. Rostlinstvo má jinou barvu než vodní plochy, teplejší části rovněž. Svou barvu mají i zbytky staveb. Podrobné zvětšeniny dokonce ukazují, kde si mniši vařili pokrmy. „Našli jsme chrámy, které by běžní archeologové objevili jen stěží. Dokonce ani letecké snímky by jim neudělaly tak velkou službu. Místo přesně identifikujeme družicovým systémem lokátorů. Zjištěné údaje předáme našim spolupracovníkům v dané lokalitě,“ prohlásil Tony Freeman z JPL.
21. STOLETÍ ví více
Severně od Angkoru objevili kosmičtí archeologové několik desítek malých svatyní. Radarová mapa odhalila čtvercové objekty, které napovídají na existenci náměstí a příkopů kolem náboženských monumentů. Citlivost radaru je tak jemná, že určí vše na centimetr přesně, přestože je celá lokalita prostoupena téměř neproniknutelným rostlinstvem. Ještě významnější objev než odhalení malých svatyní byl nedávný kosmický nález neobvykle rozlehlého města poblíž Ankoru. Je rozloženo na ploše 1000 čtvereční kilometrů. Podle historiků jej pravděpodobně obývalo až 750 000 lidí.
4. Letcům konkuruje satelit
Projekt: Thermal Infrared Multispectral Scanner (TIMS – česky tepelný infračervený mnoha pohledový snímač)
Kdy: 1991–2003
Co sleduje: Chaco Canyon v Novém Mexiku
Pozoruhodnosti: Výzkum pomohl objasnit část záhady života zmizelého národa Anasaziů. Podíleli se na něm američtí specialisté z NASA i týmy univerzitních historických pracovišť z celého světa. Začínalo se leteckými snímky, které však byly poměrně nepřesné (pohyb blízko povrchu země se hůře mapuje).
Letecký průzkum předhistorických cest a pěšin přinesl i nový neotřelý pohled na migraci lidí v této oblasti. TIMS – snímač, jenž pracuje na funkci měření rozdílných teplot blízko země – však odhalil mnohem víc. Vše totiž určuje s přesností jednoho metru. „V legendách všech místních kmenů je kaňon lokalitou, kam vedou nitky všech rodových klanů. Chaco Canyon má na sobě nános písku a skalního prachu. Kosmičtí archeologové se svým výzkumem postarali o vyluštění jedné z místních záhad. Je jí velká síť cest délce 450 kilometrů. Vedou z kaňonu na plošiny do všech světových stran,“ zmiňuje se ve své publikaci o záhadné síti cest v Chaco Canyon Američan D. Wagner. Podle snímků z družice jsou až deset metrů široké. Na zodpovězení čeká řada otázek. Například kam vedly? Vysvětlení musí najít pozemští archeologové a historici. K rozlousknutí tohoto oříšku jim pomáhají družicové snímky z TIMSu.
Historici z kosmu mají jasno
Na zmíněných snímcích jsou i obrysy rituální místnosti zvané kiva. „Podle nás vozovky souvisí s čilým náboženským ruchem. Poutníci směřovali z místa na místo jako mravenci. Tam bych asi hledal vysvětlení tak husté sítě komunikací,“ řekl k výzkumu James Smoot z pobočky NASA v Novém Mexiku.
21. STOLETÍ ví více
Až v roce 2005 bylo území kaňonu zapsáno do seznamu památek UNESCO. S pomocí kosmické archeologie tu vědci objevili 3500 nalezišť. Zatím je probádáno jen necelé procento.
Stěny šestnáct kilometrů dlouhého údolí jsou osazeny „domy“, kterých je několik set. Jsou pozůstatky vývoje tamější populace v letech 700 až 1150. Pozoruhodný objev byl zaznamenán samém vrcholku skály Fajada Butte. Je vstupní branou do kaňonu. Za pomoci družice tady byly objeveny mohutné sluneční hodiny. Ukazovaly například, kdy začíná slunovrat. V současné době sledují Američané kaňon z družice, která se pohybuje u Marsu. Výsledky jejího průzkumu patrně přinesou další pozoruhodná odhalení.
Sondy, které se šťourají i v minulosti
Skupina družic Landsat – provozuje ji NASA (USA); její archiv obsahuje data už od roku 1972;
Družice SPOT – provozuje CNES (Francie);
NOAA – (National Oceanic and Atmospheric Administration) přelétávají i nad našim bydlištěm a snímají obraz z výšky 850 kilometrů. Družice NOAA je heliosynnchronní, tzn. že přelétá určitou zeměpisnou šířkou vždy ve stejném místním čase.
IRIS – provozuje indická vesmírná agentura;
IKONOS – první komerční družice s rozlišením až 1 m;
Družice Quickbird – první komerční družice s rozlišením až 60cm3
Jeto super věda, tvrdí odborníci
Dálkový průzkum Země (DPZ) je jednou z geoinformačních technologií. V současnosti dochází k velkému nárůstu využití materiálů DPZ ve všech odvětvích geografie i v historii.
Data (letecké snímky) mají význam zejména pro oblasti menších měřítek. Používají se pro podrobná mapování, mj. lokalit s možnými archeologickými nálezy.
Družicová data mohou být vizuálně zobrazena v přirozených barvách (viz první obrázek). Data mohou být také zobrazována v nepřirozených barvách za použití pásma z infračervené části spektra.
DPZ je umění rozdělit svět na množství malých barevných čtverečků, se kterými si lze hrát na počítači a odhalovat jejich neuvěřitelný potenciál, který vždy přesahuje naše možnosti.
Kde se dozvíte více?
Dálkový průzkum Země (angl. Remote Sensing) nabízí snímky například na internetových stránkách NASA. Velké množství obrazových dat lze najít i na Geography Network. Vyhledat družicové záběry příslušné oblasti je možné také na portálu MapMachine National Geographic. Distanční data, která lze volně stáhnout, najdete i na portále Earth Science Data Interface at the Global Land Cover Facility. Univerzita v Marylandu zde dává k dispozici snímky, které přímo vlastní nebo které daly k dispozici jiné instituce.
