Nejefektivnější zabiják z dílny evoluce: Hadí jed

Smrtící zbraně nemusí pocházet pouze z laboratoří vojensko-průmyslového komplexu. Naopak, vynikajícím odborníkem ve „zbraňových systémech“ je sama příroda. Mnoho tisíc let pracovala na svém vrcholném díle – hadím jedu.Smrtící zbraně nemusí pocházet pouze z laboratoří vojensko-průmyslového komplexu. Naopak, vynikajícím odborníkem ve „zbraňových systémech“ je sama příroda. Mnoho tisíc let pracovala na svém vrcholném díle – hadím jedu.

Na první pohled to hadi ve svém životě nemají příliš jednoduché. Predátor, který nemá nohy, může tento svůj nedostatek pociťovat jako docela velký handicap. Jenže evoluce hady vybavila něčím, co jim může každý lovec závidět – smrtelně nebezpečným jedem. Stovky druhů hadího jedu spolehlivě dokážou zneškodnit případnou potravu i potenciálního útočníka.

Společný předek?

Hadi jsou velmi přizpůsobiví živočichové. Lze je nalézt v pralesích, ve stepích, stejně tak jako v pouštích či dokonce pod hladinou moře. Zoologové znají okolo 2700 druhů hadů, ale ne všichni jsou jedovatí. Chemickou zbraň, paralyzující oběť, využívá asi 410 druhů hadů.
Australský výzkumník Bryan Fry, jeden z největších odborníků na hadí jed, nyní přišel se zajímavou teorií. Pomocí analýzy DNA zjistil, že většina proteinů a enzymů, které hadí jed obsahuje, v sobě nemají jen hadí sliny, ale jsou rozesety po mnoha jiných částech těla hada, kde plní různé funkce. Tyto látky lze najít kupříkladu v trávicím traktu hada. Geny, které mají na starost produkci enzymů a proteinů, se aktivují ve slinných žlázách.

Dlouhá léta byli vědci přesvědčeni, že různé druhy hadů se v průběhu evoluce vyvíjely nezávisle na sobě. Když se však Fry důkladněji podíval na hadí DNA a bílkoviny, jež jsou součástí jedu, objevil, že tomu tak zřejmě není. „Všichni jedovatí hadi mají společného předka, který žil asi před 60 miliony let,“ tvrdí Frey. Byl prý podobný hroznýši a své oběti tehdy obmotával svým dlouhým tělem a vzápětí je rozdrtil.

Jedna Opava za oběť hadům

Statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO) říkají, že ročně padne za obět hadímu jedu až 60 000 lidí, tedy přesně tolik, kolik obyvatel žije třeba v Opavě. Tolik lidí na svědomí nemá žádný jiný živočich. I když se sečtou oběti útoků tygra, krokodýla, medvěda a žraloka, výsledné číslo stále nedosahuje počtu úmrtí na následky uštknutí hadím jedem. Celkový počet případů, kdy had uštkne člověka, je ročně odhadován na šest set tisíc. Asi nepřekvapí, že nejvíce jsou lidé ohroženi hadím jedem v jihovýchodní Asii a v Jižní Americe.
Hadí jed je kombinací mnoha látek. Obsahuje neurotoxiny, které dokážou ohrozit nervový systém i poškodit mozek. Nic příjemného nejsou ani hemorrhaginy (?). Ty rozpouštějí cévní buňky a v podstatě dokáží cévy rozleptat. Další „chuťovkou“, kterou jed hadů obsahuje, jsou trombiny. Trombiny způsobují srážení krve, tedy trombózu. A když taková sraženina doputuje třeba do plicní tepny, málokterý organismus z takové situace vyvázne živý. Nic příjemného nejsou ani hemolyziny a cytolyziny. Ty první během chvíle rozloží červenou krvinku na atomy, ty druhé to samé dokážou s jejich bílými kolegyněmi. Každý had má přitom složení svého jedu jiné, proto nemůže existovat univerzální sérum proti uštknutí. Jed, kterým hadi ohrožují své okolí, má nesmírně složitou strukturu. Jen pro zajímavost – chemický vzorec jedu chřestýše brazilského vypadá dost zběsile: C1230 H1776 O432 S36.

Taipan může zabít sto tisíc myší

Pokud uštknutý člověk nemá po ruce sérum, je jeho situace více než vážná. Útok smrtonoše zmijího, hada žijící v Austrálii, přežije jen každý druhý člověk. Tento půlmetrový had, který je příbuzný kobry, má totiž ve svém zbraňovém systému velmi účinný neurotoxický jed, jehož účinky častokrát nezastaví ani lékařské ošetření. Ovšem existují hadi, kteří jsou ještě nebezpečnější. Uštknutí chřestýše brazilského má osudové následky pro 73 procent napadených. Ale provokovat takového taipana je jako hrát ruskou ruletu s plným zásobníkem. Úmrtnost na následky uštknutí tohoto až třímetrového hada se blíží sto procentům. V jediném okamžiku taipan vyprodukuje tolik jedu, že by to stačilo k usmrcení téměř 100 000 myší.
Obecně se dá říci, že nejvíce nebezpeční jsou ti hadi, kteří ve svém arzenálu mají dostatečnou výbavu neurotoxinů. Mezi ně se řadí mořští hadi a korálovcovití. Primát v počtu jedovatých hadů má bezesporu Austrálie. Tento kontinent má velice bohatou a velice neobvyklou hadí faunu, která se dost výrazně odlišuje od okolního světa – ostatně tak jako i ostatní fauna Austrálie. Ze 143 druhů zde žijících hadů je pouhých jedenáct druhů užovkovitých, ačkoliv na všech ostatních kontinentech užovky převládají. Naopak zde žije 65 druhů korálovcovitých hadů, což je plná třetina jejich celosvětového počtu. Tito hadi využili vhodných podmínek a absenci přirozených predátorů a obsadili téměř každý volný biotop.

Had cenící zuby

Kdyby had neměl své jedové zuby, svou ničivou zbraň by tak snadno používat nemohl. Jedovatí hadi se podle svých zubů dělí do tří skupin. Mezi opistoglyfní hady patří jedna skupina hadů z čeledi užovkovitých, mimo jiné bojgy, šírohlavci nebo šípovci. Tito hadi mají v zadní části horní čelisti zvětšené zuby. V nich se nalézá podélná rýha a zároveň jsou spojeny s jedovými žlázami. Kousnutí těmito hady jsou málo častá, poněvadž zuby jsou umístěny v zadní části tlamy. Ale když už k němu dojde, tak končí veškerá legrace. Jedy těchto hadů jsou velmi silné a uštknutí člověka mohou skončit smrtí.
Druhou skupinou jsou proteroglyfní hadi. Sem patří všechny druhy z čeledi korálovcovitých, například kobry, mamby nebo mořští hadi vodnáři. Tito hadi mají jedové zuby v přední části tlamy, pevně spojené s kostí. Je v nich částečně uzavřená podélná rýha, kterou stéká silný jed z jedových žláz. A konečně poslední skupinou jsou solenoglyfní hadi. Sem spadají všechny druhy patřící do čeledi zmijovitých – zmije, chřestýši, křovináři nebo ploskolebci. Jedové zuby těchto hadů jsou v přední části horní čelisti. Když má had zavřenou tlamu, zuby se sklopí podél horního patra. Když je však připraven k útoku, vyklopí zuby dopředu. Jed poté protéká uzavřeným kanálkem uprostřed zubu.

Obrana? Jedině sérum.

Jedinou skutečně účinnou obranou proti hadímu jedu zůstává sérum. Lidský organismus si totiž nedokáže vytvořit zásobu protilátek v dostatečném množství. Sérum se získává z hadů, kteří jsou chováni v laboratořích. Jed se poté usuší a v kombinaci s dalšími látkami je postupně vstřikován do organismu koně. Kůň si dokáže vytvořit protilátky a sérum je na světě.
Je statisticky spočítáno, že v 98 procentech hadího uštknutí plaz zaútočí na některou s končetin. Byly ovšem i zaznamenány případy útoků na krk, hlavu, či dokonce jazyk. V takovém případě postižený nemá vůbec žádnou naději na přežití. S hadím jedem prostě není legrace. Začíná obvykle působit po třech až šesti hodinách, což závisí na tom, který druh hada si usmyslel, že se zbaví svého přebytečného jedu. I účinky bývají rozdílné, obecně se však dá říci, že postižené místo rychle a bolestivě nateče. Končetiny jsou paralyzovány, přichází úporná bolest hlavy, člověk má mžitky před očima. Smrt pak přichází následkem přerušení dýchání. Jiný druh hadího jedu je pak schopen vyvolat vnitřní krvácení. 

Život na oltář vědy

Odchytit živého taipana je složité a životu nebezpečné. Prvnímu, komu se to povedlo, byl australský herpetolog a lovec hadů Kevin Budden. Tento mladík se opakovaně pokoušel o nalezení a odchycení taipana, aby tak umožnil zkoumání jeho jedu a vyvinutí séra proti taipanovu uštknutí. 28. července 1950 se skutečně stal prvním lovcem hadů na světě, který odchytil živého dospělého taipana velkého. Vše probíhalo hladce, ale nakonec se zuby hada přece jen otřely o mladíkovu pokožku a trochu ji narušily. Na první pohled šlo jen lehké škrábnutí jedním zubem. Buddenovi byla přesto preventivně ihned poskytnuta první pomoc a následně i lékařské ošetření. Jeho stav se však prudce zhoršoval a nakonec druhý den zemřel, 27 hodin po uštknutí. Bylo mu pouhých dvacet let.

Surikaty se hada nebojí

Ač je hadí jed postrachem většiny živočichů, najdou se i tací, kterým je nějaký jed pro smích. Pod okny dupající ježek snese pořádnou dávku jedu, aniž by mu nějak ublížila. Proto se nebojí tu a tam zaútočit na zmiji a dokonce ji přemoci. Podobnou vlastností, jako má ježek, se může pochlubit i šelmička z čeledi lasicovitých – medojed kapský. Tento živočich nemá před hady respekt a s klidem na ně úspěšně zaútočí. I proto je medojed v Guinnessově knize rekordů uveden jako nejvíce nebojácné zvíře. Jinými živočichy, kteří si z hadího jedu opravdu těžkou hlavu nedělají, jsou roztomilé surikaty. Ty jsou totiž asi tisíckrát odolnější vůči jedu kobry než třeba ovce.

Paleta spolehlivých zabijáků
        x      y           z

vodnář kobří       3,5             15              4

taipan        5              400              80
kobra indická       15     230              20

korálovec kroužkový      15             60                4
zmije obecná       15             10                0

chřestýš brazilský      24             300              13
chřestýš kostkovaný      60             1000            16

x – smrtelná dávka jedu pro člověka (v mikrogramech)

y – maximum jedu, které dokáže had jednorázově vyprodukovat (v mikrogramech)
z – počet smrtelných dávek pro člověka

Hadí rekordy:

Rekordní délka zatím největšího hada uloveného v přírodě je 9,76 m. Drží ho krajta mřížkovaná, zabitá v roce 1912 na ostrově Celebes. Její délka byla ověřena i vědci.
Naopak nejmenším hadem je Leptotyphlops bilineata, patřící do čeledi slepanovitých. Měří sotva 10 centimetrů a spíše připomíná obyčejnou žížalu.

Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská z jihovýchodní Asie. Exemplář chovaný v londýnské zoo dosáhl v roce 1930 velikosti 5,71 m.
40 let se dožil hroznýš královský, chovaný v zajetí ve philadelphské zoo v USA. Obvykle se hadi ve volné přírodě dožívají deseti až dvaceti let.

Nejtěžším hadem světa je bezpochyby anakonda velká, která žije na jihoamerickém kontinentu. Zatím nejdelší doložený změřený exemplář dlouhý 9,15 m vážil neuvěřitelných 227 kilogramů.
Nejrychlejším hadem je africká mamba černá. Dokáže se plazit rychlostí až 19 kilometrů za hodinu.

Hadi jsou vynikajícími plavci. Je zaznamenám případ hroznýše královského, který doplaval z jihoamerického kontinentu až na ostrov Svatý Vincent, což je vzdálenost přes 320 km, tedy stejně jako po dálnici z Prahy do Bratislavy.
Druh zvláštního primitivního hada – slepák bráhmanský – žije v Indii, jihovýchodní Asii, ale také v jižní Africe a Austrálii. U tohoto druhu se vyskytují pouze samice, které v době dospívání začnou automaticky klást oplozená vejce, aniž se předtím pářily. S těchto vajec se však vylíhnou zase jenom samice, které jsou dokonalými genetickými kopiemi svých matek.

Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Raci hlídají kvalitu piva

Raci hlídají kvalitu piva

Je to až s podivem, ale tým vědců z Jihočeské univerzity začal v rámci...
Vědci zkoumali, jak přežívají plži v trávicím traktu ptáků

Vědci zkoumali, jak přežívají plži v...

Jeden ryze český výzkum ukázal, že se ptáky nechávají v trávicím traktu...
Dvorská zoo spálí zásoby rohoviny z nosorožců

Dvorská zoo spálí zásoby rohoviny...

ZOO Dvůr Králové po třech letech znovu spálí svoje zásoby rohoviny z nosorožců. Tímto...
Masakr dravých ptáků na Olomoucku

Masakr dravých ptáků na Olomoucku

Na Olomoucku u obce Kojetín došlo tento týden k brutálnímu zmasakrování zákonem...
Stane se Lipno znovu rájem dravých candátů?

Stane se Lipno znovu rájem dravých...

Českobudějovičtí hydrobiologové opakují rozsáhlý průzkum rybí obsádky...
Mapa ptačích pastí upozorňuje na místa, kde ptáci nacházejí smrt

Mapa ptačích pastí upozorňuje na...

Skleněné plochy, elektrické vedení, hustá síť silnic a železnic – všechny tyto...
Přiláká ptačník ohrožené druhy bahňáků?

Přiláká ptačník ohrožené druhy...

V Ptačím parku České společnosti ornitologické odstartovalo hloubení Slavíkovského...
Co ovlivňuje pohlaví potomstva?

Co ovlivňuje pohlaví potomstva?

V přírodě je to zařízeno tak, že živočichové hledají protějšek...
Tvoří mravenčí larvy speciální kastu?

Tvoří mravenčí larvy speciální...

Nejmladší obyvatelé mravenišť, mravenčí larvy, zastávají v koloniích mnoho...
K návratu divokých včel přispívají i hmyzí hotely

K návratu divokých včel...

Do rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se vrací další...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Slavné kauzy dočasně zmizelých dětí: Doma je nic neudrží!

Slavné kauzy dočasně zmizelých...

Devítiletému Semajovi Bookerovi (*1998) ze státu Washington se stýská po...
Děsivý hotel McKamey Manor: Vítejte v oživlé noční můře!

Děsivý hotel McKamey Manor: Vítejte v...

V kalifornském San Diegu stojí hotel McKamey Manor. Na pobyt v něm čekají v řadě...
Historie toaletního papíru: Od listů a kamínků k moderním toaletám

Historie toaletního papíru: Od listů...

Z jednoho stromu se vyrobí zhruba 45 kilogramů toaletního papíru. Denně se...
Banská Štiavnica: Jedno z nejkouzelnějších měst v Evropě!

Banská Štiavnica: Jedno z...

V údolí mezi Štiavnickými vrchy leží jedno z nejkouzelnějších měst nejen na...
Černý pátek na vídeňské burze: Co přivedlo slavného generála na mizinu?

Černý pátek na vídeňské burze: Co...

Když v roce 1871 Francie prohraje prusko-rakouskou válku, musí právě...
Mýtus ruské revoluce: Jak to bylo ve skutečnosti?

Mýtus ruské revoluce: Jak to bylo...

Rok 1917 je pro Rusko kritický. Již třetí rok bojuje po boku Velké...
Piercing: Nejkontroverznější šperk na světě!

Piercing: Nejkontroverznější šperk...

Píše se 17. listopadu 1978. V západním Hollywoodu se právě otevírá salon,...
Zpívající herec: Russell Crowe a boží hněv

Zpívající herec: Russell Crowe a...

Russell Crowe (*1964) založil první kapelu Roman Antix už...
3 x slavné útěky: Z nacistického tábora, španělské pevnosti i cely smrti

3 x slavné útěky: Z nacistického...

V srpnu 1941 provede holandský kapitán Machiel van den Heuvel...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.