Rozpínání vesmíru se zrychluje! Hrozí nám globální chlad?

Teorie, podle které byla počátkem vesmíru událost zvaná Velký třesk, již stačila proniknout ve všeobecnou známost. Naproti tomu o budoucím osudu kosmu mezi vědci doposud panovala mnohem menší míra shody. Nejnovější vědecké výzkumy přinášejí důkazy pro zrychlující se expanzi vesmíru.Teorie, podle které byla počátkem vesmíru událost zvaná Velký třesk, již stačila proniknout ve všeobecnou známost. Naproti tomu o budoucím osudu kosmu mezi vědci doposud panovala mnohem menší míra shody. Nejnovější vědecké výzkumy přinášejí důkazy pro zrychlující se expanzi vesmíru.

Tři scénáře
Starší populárně-vědecké knížky o astrofyzice či kosmologii uváděly, že náš vesmír mohou ve vzdálené budoucnosti potkat tři různé scénáře. Podle prvního z nich by se rozpínání mělo postupně obrátit ve svůj opak. Svět by se nakonec de facto smrštil opět do jediného bodu. Tento sourozenec velkého třesku byl v češtině označován nejčastěji jako velký krach (eventuálně křach), toto sousloví se však nestačilo příliš rozšířit.
Za druhou verzi bylo pokládáno rozpínání, které se bude naopak neustále zrychlovat, až se celý vesmír doslova rozprskne. A konečně třetí možnost byla něčím mezi. Rozpínání podle tohoto scénáře mělo pokračovat, ale jeho rychlost by stále klesala, jako by expanzi docházel dech. Vesmír by se tak ve vzdálené budoucnosti přiblížil jakémusi rovnovážnému stavu. Protože tohle třetí řešení vypadalo jako “střední cesta mezi dvěma krajnostmi”, většina popularizačních knih z 80. – 90. let minulého století lehce preferovala právě tento scénář.

Co poutá vesmír?
Jak se tedy mezi třemi výše nastíněnými scénáři rozhodnout? Moderní úvahy o rozpínání vesmíru začínají u Alberta Einsteina. Z jeho rovnic vyplývalo rozpínání vesmíru, Einsteinovi však byla tato představa proti srsti, a tak do svých rovnic zanesl jeden speciální “opravný” člen, tzv. kosmologickou konstantu. V Einsteinově podání se mělo jednat o jakousi obdobu gravitace, která by poutala prostor k sobě.
Již ve 30. letech 20. století se ale začaly hromadit empirické důkazy, že náš vesmír se bez ohledu na Einsteinovy preference skutečně rozpíná. Pozorován byl takzvaný rudý posun, svědčící o tom, že jednotlivé objekty v kosmu se od sebe vzdalují. Později se zrodila koncepce velkého třesku a nakonec se podařilo objevit i záření pocházející z doby krátce po vzniku vesmíru (tzv. reliktní záření).

Největší Einsteinův omyl?
Einstein už tehdy viděl, že teorie stacionárního (stabilního) vesmíru je neudržitelná, na kosmologickou konstantu ve svých rovnicích rezignoval a její zavedení mrzutě označil za největší omyl svého života. Rozpínání vesmíru se postupně stalo všeobecně uznávaným faktem, shoda však nepanovala o jeho dalším osudu.
Dokáže gravitace sílu rozpínání nakonec zkrotit? Na tuto otázku šlo podle rovnic alespoň v principu odpovědět snadno. Odpověď závisela na tom, jaká je průměrná hustota hmoty ve vesmíru. Pokud by měla určitou kritickou hodnotu, rozpínání a gravitace by se postupně vyrovnaly. Menší průměrná hustota hmoty by znamenala slabší gravitační působení, a tedy stále se zrychlující expanzi. Větší hustota by naopak nakonec vedla k velkému krachu.
Ve volbě správné odpovědi ovšem po několik desetiletí bránil jeden “detail”, totiž změřit průměrnou hustotu hmoty ve vesmíru. Při těchto pokusech se mj. zjistilo, že značná část hmoty je tzv. temná, to znamená že nezáří a je problémem ji nějak rozpoznat. Začala pátrání po povaze temné hmoty, které se do dnešních dnů nepodařilo dovést do konce.
 
Návrat konstanty
V 90. letech minulého století však vědci dospěli k překvapivému obratu, k návratu kosmologické konstanty, někdy označované také jako síla lambda nebo též temná energie. Ukázalo se však, že kosmologická konstanta funguje, ale opačně než si představoval Einstein. Působí naopak v roli jakéhosi záporného tlaku, který žene prostor stále rychleji od sebe.
K tomuto výsledku vědci dospěli na základě měření svítivosti určitého typu supernov, které vybuchují obdobným způsobem. Zaznamenaná intenzita záření pak byla použita ke změření vzdálenosti velmi dalekých (a tedy velmi “dávných”) galaxií. Míra rudého posuvu zase odpovídá rychlosti vzdalování. Provedená měření vedla k závěru, že čím starší galaxie, tím se vzdalují pomaleji. Závěr byl nasnadě.
Media označila objev zrychlujícího se rozpínání za největší vědeckou událost a od té doby stále přibývá dalších důkazů pro to, že rychlost rozpínání vesmíru se opravdu zvyšuje. Významnou roli v tomto ohledu sehrály také přesnější údaje, nedávno zjištěné sondou WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), vypuštěné Američany 30. června, 2001.

Vesmír postupně vychladne!
Jaká je tedy současná odpověď na otázku budoucnosti vesmíru? Odborníci se dnes již shodují, že vesmír postupně vychladne. Zatímco dnes panikaříme kvůli globálnímu oteplování, koncem vesmíru bude globální chlad, někdy označovaný také jako tepelná smrt. Hvězdy vyhoří a zhasnou, i černé díry se postupně vypaří, hmota se zředí a v celém vesmíru převládne vakuum.
Jak dnes víme, vakuum sice není tak docela totožné s nicotou, jeho aktivita je však přece jen v porovnání s normální hmotou hodně skromná. Galaxie se rozprsknou tak rychle a tak daleko od sebe, že už je nebudeme schopni pozorovat. Poslední živí tvorové budou odříznutí od zdrojů jakýchkoliv “vnějších” informací podobně, jakoby se propadli do černé díry. Svět to bude dokonale stejnorodý, bez kazů a nepravidelností – bude to však dokonalost nepřátelská životu.
Všechno nasvědčuje právě takovému scénáři. Mluvíme ovšem o dějích vzdálených řádově 100 miliard let, takže na místě je určitá opatrnost. Poměrně jistě ale víme, že v současnosti se rozpínání vesmíru zrychluje a neznáme žádný mechanismus, který by tuto expanzi mohl udržet na uzdě.

Konec času
Populárně-vědecká literatura má v češtině samozřejmě zpoždění oproti vydáním originálu. Rozpínání vesmíru bylo proto podrobněji představeno až v titulech, které se na našem trhu objevily v loňském roce. Jde především o Výstřední vesmír (vydala Paseka), který se zaměřuje právě na historii tohoto objevu. Tématem se dále zabývají např. knihy Nula: životopis jedné nebezpečné myšlenky (Dokořán) a Teorie ničeho (Mladá fronta).
 “Odpovědí na otázku po dalším osudu vesmíru bude nikoliv oheň, ale led,” píše Charles Seife v závěru knihy Nula. “Možná je dobře, že my už tady přitom nebudeme,” uzavírá svoji knihu autor Teorie ničeho, britský matematik a popularizátor John D. Barrow.

Rubriky:  Vesmír
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Vesmírná šance pro evropské firmy

Vesmírná šance pro evropské firmy

Tisíce nových pracovních míst a podpora místních ekonomik jsou přímými důsledky z...
Přehledně: Jaká budoucnost je přichystána pro vesmír?

Přehledně: Jaká budoucnost je...

Předpovídat budoucnost je věc ošemetná. Avšak, ve chvíli, kdy jsou k dispozici vědecká...
Kam dopadnou trosky čínské vesmírné stanice?

Kam dopadnou trosky čínské...

Někdy na začátku roku 2018 vstoupí bezpilotní čínská kosmická stanice Tiangong-1...
Nadějná exoplaneta, která míří k naší sluneční soustavě

Nadějná exoplaneta, která míří k...

Pouhých 11 světelných let od Slunce byla objevena planeta o velikosti Země s...
Jak se mění vlhkost půdy za poslední čtyři desetiletí?

Jak se mění vlhkost půdy za...

Evropská kosmická agentura, jejímž členem je i Česká republika, uvolnila...
V Rusku odstartoval simulovaný let na Měsíc

V Rusku odstartoval simulovaný let...

V úterý, tedy 7. listopadu, se nechali zavřít do speciálního modulu tři...
Proběhl test systému pro sledování asteroidů

Proběhl test systému pro...

V uplynulých týdnech se uskutečnil ostrý test, při kterém se specialisté...
Návštěvník ze vzdáleného vesmíru prolétá sluneční soustavou

Návštěvník ze vzdáleného vesmíru...

Americký úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) sleduje zvláštní...
Padesátikilometrová jeskyně na Měsíci

Padesátikilometrová jeskyně na...

V roce 2012 americké sondy GRAIL objevily rozsáhlé tunely pod povrchem...
Čínská stanice se blíží k Zemi. Kam dopadnou její zbytky?

Čínská stanice se blíží k Zemi....

Experimentální vesmírná laboratoř Tchien-kung 1, která je zároveň vůbec...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Bitvu o ostrov Saipan ukončila hromadná sebevražda!

Bitvu o ostrov Saipan ukončila...

„Jeden člověk nemůže být odpovědný jak za politická, tak vojenská rozhodnutí....
Nepostradatelný radar: Spoléhá na něj armáda i policisté!

Nepostradatelný radar: Spoléhá na...

Občas to u některých vynálezů bývá, že jejich vznik úzce souvisí s...
Šokující tvrzení mladého Rusa: V minulém životě jsem žil na Marsu!

Šokující tvrzení mladého Rusa: V...

Boris Kiprijanovič se narodil 11. Ledna 1996 ve městě Volžskij  a už dlouhá...
Chybí vám adrenalin? Zkuste si krok do prázdna!

Chybí vám adrenalin? Zkuste si...

Závěr roku 2013 udělal radost všem milovníkům bláznivých atrakcí. Ti si ve svých...
Sadistka z Osvětimi Irma Greseová: Satan v sukních!

Sadistka z Osvětimi Irma...

Ženy jsou mezi sadistickými zločinci spíše výjimkou. Ale i takové se mohou...
5x smrt televizních star: Kdo se zastřelil v přímém přenosu?

5x smrt televizních star: Kdo se...

Reportérka televizní stanice WXLT-TV (dnes WWSB) Christine Chubbucková...
Tajemství Reinholda Messnera: Doprovázel horolezce při výstupu strážný anděl?

Tajemství Reinholda Messnera:...

Reinhold Messner šplhá vzhůru po ledem pokryté stěně. Přitom se nemůže...
První zatmění slunce? Před 3000 lety!

První zatmění slunce? Před 3000...

Britský tým vědců z univerzity v Cambridge zjistil, že vůbec první zatmění Slunce...
Megaloman Alexandr Veliký: Porážku neznal!

Megaloman Alexandr Veliký:...

Vojevůdce neznající porážku, krutý tyran i dobyvatel celého tehdy...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.