Když Karel Čapek psal ve 20. letech minulého století své drama Věc Makropulos, možná netušil, že jeho fikcemi se na prahu 21. století začnou vědci seriózně zabývat. Americký vynálezce, vědec a podnikatel Ray Kurzweil již vážně přemýšlí o tom, jak dosáhnout nesmrtelnosti.
Naše tělesná schránka, co si budeme namlouvat, není příliš odolná. Ač se biologický předpoklad dožití člověka pohybuje kolem 200 let, průměrný věk ve vyspělých zemích je okolo 75 let a v zemích třetího světa je ještě nižší. Ray Kurzweil však nabízí řešení pro dlouhověkost, ba pro nesmrtelnost – biomechanický život.
Kdy nás překonají počítače?
Kurzweil se futurologií zabývá už dlouho. Už v roce 1980 sepsal knížku s názvem Věk inteligentních strojů. V ní předpověděl během příštích 20 letech bouřlivý rozvoj například internetu nebo počítačových technologií. Nyní se zabývá především propojením počítačů a lidského mozku.
Jeho předpovědi jsou sice velmi odvážné, vychází však při nich z dynamického rozvoje současných technologií. V blízké budoucnosti budou mít počítače kapacitu lidského mozku, čímž se otevře cesta k propojení strojů s biologickou podstatou člověka. Zní to možná šíleně, ale Kurzweil si je svými předpověďmi jistý. Do 25 let vzniknou technologie, které již překonají lidskou inteligenci a to bude startovní výstřel k postupnému sloučení.
Internet v oku
Ray Kurzweil popisuje i postup propojení. Značnou úlohu zde bude hrát nanotechnologie. S její pomocí budou do lidského organismu vpraveny mikropřístroje o velikosti jedné krevní buňky, které se uhnízdí v mozku. Budou jich miliony! To by mělo lidskou inteligenci podstatně zvýšit. Představme si například, že by se obrázky z internetu, tak jako Terminátorovi, mohly promítat přímo na sítnici lidského oka.
Aby stroje člověka doslova nepřeválcovaly, je taková revoluce podle Kurzweila nutná. S tím souhlasí i světově proslulý expert na robotiku Američan Kevin Warwick. Podobné postupy jsou podle něj nutné, jinak hrozí, že stroje si lidskou civilizaci jednoho krásného dne zcela podmaní. I žijící legenda mezi fyziky Stephen Hawking varuje před takovou apokalypsou. Hawking však spíše než kyborgizaci lidského organismu preferuje řízené genetické změny. Pokud takto uvažují už i světové vědecké kapacity, rozhodně se už nejedná o science fiction.
Již za sedmnáct let…
Pro vznik a vývoj nadlidské inteligence se již vžil pojem „Singularita“. Průkopníkem v této oblasti je americký matematik Vernon Vinge. Základní tezí, od které se vše odvíjí je Vingeho myšlenka, že inteligence, jakmile dosáhne určité úrovně, dokáže vytvořit jinou inteligenci, která tu původní převýší. Ke vzniku takové superinteligence může podle Vingeho dojít čtyřmi způsoby. Buď k ní, ať chceme nebo ne, postupně dospějí počítačové sítě, nebo mohou být vyvinuty počítače, které budou mít vlastní vědomí a nadlidskou inteligenci. Třetí možností se podle Vingeho zdá být těsné propojení člověka s počítačem, a poslední možností je to, že sama biologie dokáže zvednout kapacitu lidského mozku.
Již v roce 1993 k tomu Vernon Vinge řekl: „První tři možnosti zásadně závisí na zdokonalení hardwaru počítačů. Rozvoj v této oblasti sleduje v posledních desetiletích stabilně vzrůstající křivku. Na základě tohoto trendu věřím, že k vytvoření inteligence vyšší než je lidská dojde v průběhu následujících třiceti let.“ Že bychom se tedy již za sedmnáct let se mohli superinteligence dočkat?
Vývoj nabírá na tempu!
Základním východiskem k podobným prognózám je Mooreův zákon, podle něhož již v roce 1965 předpověděl doktor fyziky a chemie Američan Gordon Moore, že počet tranzistorů na integrovaném obvodu se přibližně zdvojnásobí každých 12 měsíců. O pět let později si na tento odhad vzpomněla americká média, která, věrna své tradici cokoliv zjednodušit, Mooreovu předpověď označila za zákon. Gordon Moore poté v roce 1975 svou prognózu upravil z dvojnásobku za rok na dvojnásobek za dva roky. Ačkoliv Moore tehdy svůj odhad původně zamýšlel jen jako teorii založenou na základě obecného pozorování, jeho zákon se postupem času stal řídícím principem pro celý polovodičový průmysl.
V tuto chvíli se však zdá, že Mooreův zákon neplatí pouze pro kybernetiku, ale kupodivu funguje i v jiných oborech výzkumné činnosti. Během posledních patnácti let vědci dokázali přečíst lidský genom a virus HIV byl zmapován rovněž za 15 let. U viru SARS to trvalo již jen pouhý měsíc. Zkrátka, rozvoj technologií nabral na rychlosti a nezdá se, že by se zpomaloval.
Každá technologie je zneužitelná
Lidský mozek zpracovává informace pomocí elektrochemických signálů, které jsou ovšem až milionkrát pomalejší než elektronické obvody. Ray Kurzweil doslova říká, že když si nebiologická inteligence získá své pevné místo v našich mozcích, bude exponenciálně růst.
Otázkou je, jakým způsobem zde lze chápat lidský mozek. Zmiňovaná teorie totiž vychází z představy, že mozek funguje jako bioelektrický digitální počítač. Jenže řada vědců se domnívá, že fungování naší nervové soustavy v sobě skrývá i prvky analogových počítačů. A co teprve, kdyby mozek pracoval podobně jako počítač kvantový. To by znamenalo, že výkon mozku je o hodně vyšší. Koneckonců, již dnes víme, že člověk v praktickém životě využívá svůj mozek nanejvýš na 20 procent.
Ovšem k tomu, aby se tyto předpovědi splnily, je nutné překonat řadu problémů. Nejen technologické, ale především etické. Lze vůbec odhadnout, co se může stát s lidskou společností? Každá technologie je zneužitelná a tato může být pro zločince všeho druhu opravdu velmi lákavá. Navíc nová technologie jistě nebude ihned dostupná každému. Staneme se opět po 100 letech svědky rozlišování na lidi a nadlidi? Koneckonců, historie se, jak víme, opakuje.
Hrozí nadvláda strojů?
A co se týče technologických problémů, jak praví jeden z Murphyho zákonů, „cokoliv, co se může rozbít, dozajista se rozbije“. Představa, že v našem těle funguje miliarda narušených stroječků jistě není příliš lákavá. Pokud Hawking hovoří o nadvládě strojů jako o apokalypse, odpůrci Singularity mluví o technokalypse.
Kurzweilova důvěra ve vědu a pokrok je možná až příliš jednostranná. Věda je jistě jedním z reprezentantů lidské kultury, ale jsou zde i jiné věci. Jistě existuje řada lidí, kteří by si do mozku nenechali vpravit sebemenšího robota. Svou úlohu tu hraje i zmiňovaná otázka etiky. Než se lidstvo do podobných projektů pustí, mělo by si důkladně promyslet následky takového jednání. Ovšem lavinu technologického pokroku už asi žádný filozof nezastaví.
Ray Kurzweil (1948)
pochází z Queensu v New Yorku. Svůj první počítač si postavil, již v 16 letech. Díky jeho zaujetí pro vynálezy mu přátelé přezdívají Fantom. Pomohl objevit první optickou technologii čtení znaků, první syntetizér, který přeměňoval text na hlas, počítačové hudební nástroje a první velký slovníkový systém pro rozeznávání řeči.
Singularita
je pojem pocházející z kvantové fyziky. Později vešel i do astronomického slovníku. Do vědecké obce jej v souvislosti se superinteligencí vnesl americký matematik Vernon Vinge. Pro odlišení z fyzikální singularitou se píše s velkým S nebo s adjektivem „technologická“.
Jak nás nové technologie přetvoří?
Před nedávnem bežel na našich televizních obrazovkách kanadský sci-fi seriál Krajní meze. V jednom z dílů se dva mladí vědci pokusili o experiment implantace nanorobotů do těla jednoho z nich. Nanoroboti si postupně z těla udělali nezničitelný organismus, mladému muži narostly žábry, tělo mu pokryly šupiny a podobně. Samozřejmě, je to jen televizní sci-fi dílko, ale dokážeme opravdu odhadnout, jak nás nové technologie přetvoří?
