Z vědeckých pracovišť stále přicházejí překvapující informace o dalších záhadách rozmanitých virů. Nyní se ukázalo, že ačkoli nedokážou sami růst ani se množit, mohou na svou příležitost čekat i desítky let.
Všude kolem nás se rozprostírá rozlehlý pestrobarevný mikrosvět, který však pouhým okem nikdy nespatříme. Jeho nejmenší součástí jsou malé infekční nebuněčné částice – viry – o rozměru neuvěřitelných 15-390 nanometrů (1 nanometr /nm je jedna miliardtina metru.).
Každý z nás se už mnohokrát v životě stal cílem útoků pestré škály virů, počínaje vznikem nepříjemného oparu. Ostatně i obyčejnou rýmu může způsobit přes 100 druhů virů – rhinovirů a koronavirů.
Méně známým faktem je, že v organismu každého člověka vznikají a zas zanikají nádorové buňky. Naštěstí u většiny lidí zhoubnému bujení brání imunitní systém. Neviditelné zákeřné živočišné retroviry mají, vedle určitých nádorových onemocnění, na svědomí i jiné očividné smrtelné choroby – především AIDS. Viry se však nezaměřují pouze na lidi, ale i na zvířata, rostliny a houby.
Vydrží číhat i desetiletí
Viry se odborně charakterizují jako mikroskopické schránky z bílkovin, které obsahují genetický materiál. Vlákno nukleové kyseliny (buď DNA či RNA) obklopuje bílkovinné pouzdro. Na rozdíl od jiných mikrobů však viry nejsou ani mrtvé, ani živé. Tvoří zvláštní svět, který je hraniční linií mezi neživými látkami a už živými organismy. Odborně se viry označují za inaktivní – to znamení, že nevykazují žádné známky života až do chvil, kdy zaútočí na vhodného hostitele. Dají se totiž dokonale vysušit. Jejich obaly z bílkovin se promění v krystalky podobné kuchyňské soli a tak, ovšem v suchém prostředí, vydrží číhat i desetiletí. Pak postačí, aby se rozpustily ve vodě a okamžitě ožijí.
Viry jako takové se nemohou ani množit! Ke své reprodukci potřebují napadnout a ovládnout jinou buňku. Do ní vloží nukleovou kyselinu či svůj genetický materiál.
Co se děje v našem nose?
Jako konkrétní příklad uveďme rýmu a sledujme, co drzý vir s našim čichovým orgánem provádí. K nákaze postačí jediný nepatrný rhinovirus. Napadne buňky a tak nalezne vhodné prostředí, aby se mohl množit. V tom je opravdu přeborníkem. Po proniknutí do buňky ji totiž donutí vytvářet své kopie. Infekce způsobí, že buňky sliznice vytvářejí více tekutiny, která dráždí a nutí ke kýchání. Do vzduchu se pak rozprašuje nepředstavitelné množství virů, které vyhledávají své další oběti.
Rýmou však nemůžete nakazit svého mazlíčka, například psa či kočku. Rhinoviry, podobně jako ostatní jejich příbuzní, totiž většinou napadají jen jeden druh hostitele, u rýmy tedy člověka.
Viry útočí na bakterie!
V roli „zotročené“ buňky je často bakterie. Mnoho lidí nevidí rozdíl mezi virem a bakterií, Připomeňme, že bakterie, které se vyskytují v různých prostředích, představují nejmenší soběstačné živé organismy – nejpočetnější na Zemi. Pro představu: pouhá jedna kávová lžička zahradní zeminy jich ukrývá nejméně pět miliard. Kdybychom bakterii dali na špičku jehly, kterou bychom potom moderní technikou zvětšili do velikosti vesmírné lodi, jen s obrovskou námahou bychom zvětšenou bakterii postřehli pouhým okem.
Tělo každého z nás je stálým hostitelem, jakousi chodící restaurací, pro více než 100 000 miliard bakterií! Máme je v kůži, v nose, v krku, samozřejmě v trávicím ústrojí… Většina z nich nám naštěstí prokazuje dobré služby, například při trávení, některé však mohou uškodit – například jako původci nákazy, zánětů či „otravy krve“ po poranění.
Také bakterie se stávají terčem útoků virů, které hledají nějakého vhodného hostitele. Typickým příkladem je virus T 4 – tisíckrát menší než nejmenší částice viditelná pouhým lidským okem. T 4 na bakteriích pomalu přistává, podobně jako vesmírná loď na povrch planety. Ihned po přistání vstřikne do bakterie své geny, které tak začnou ovlivňovat procesy v bakteriální buňce. Geny jsou vlastně chemickými instrukcemi, které „ násilně“ donutí bakterii stavět nové viry T4. Není to žádný pomalý proces – nová generace se zrodí v průběhu 20 – 30 minut – a pak se stěna bakteriální buňky rozplyne a čerstvé viry mohou vyrazit do okolí hledat nové oběti.
Téměř na každém druhu bakterií parazituje jeden či víc virů, kterým se říká bakteriofágy.
Neuniknou ani zvířata či rostliny
Dosud odborníci objevili přes 1000 rostlinných virů, včetně těch, které napadají zemědělské plodiny. Některé z nich rostlinám příliš neškodí, jiné však růst zpomalují, někdy dokonce ohrožují. Ochotným přenašečem virů mezi jednotlivými rostlinami je různý drobný hmyz, především mšice. Ta sosákem napíchne stonek a se šťávou nasaje i případné viry. Na dalším rostlině pak může tyto viry vyloučit ze svého trávicího ústrojí.
Infekce savců a ptáků způsobují tzv. koronaviry. Nejnovějším případem je virus SARS z východní Asie, který způsobuje těžké, až smrtelné zápaly plic (ptačí chřipka).
Více se dozvíte:
http://mujweb.cz/Veda/biologie/viorologie.htm
R.A.Weinberg, Jediná odrodilá buňka, ACADEMIA? 2003
1000 divů přírody, Reader’s Digest Výběr, 2002
Virové onemocnění není výjimkou
Infekční choroba je nemoc, kterou vyvolávají různé druhy mikroorganismů – zejména bakterie a viry. Žijí uvnitř lidského těla či na jeho povrchu a s oblibou se šíří z jednoho člověka na jiného.
Mnohé infekční onemocnění není závažné a imunitní systém si s ním brzy poradí. Bohužel, jsou infekce mnohem nebezpečnější. Podle rozsahu rozlišujeme: Lokální infekce – výskyt choroby jen na malé ploše. Když se nemoc rozšíří na větší území (například celou zemi při chřipce), hovoříme o epidemii. Nejhorší je pandemie – výskyt choroby na celém kontinentu, popřípadě světě (AIDS).
Pokud má onemocnění virový původ, je o to složitější, že na rozdíl od bakterií na něj nepůsobí antibiotika. Některá častá onemocnění, které způsobují viry, přibližuje tabulka:
Chřipka
PROJEVY: bolesti hlavy, kloubů, vysoká teplota.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: Vzduchem – přitom se tělo obtížně brání virům, protože chřipkové viry se často mění.
Meningitida:
Závažné postižení vedle viru mohou přenášet i bakterie.
PROJEVY: Bolení hlavy a horečka způsobená zánětem mozkových blan.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ:Obvykle vzduchem.
Spalničky:
PROJEVY: Vysoká tepota a vyrážka na kůži.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: Vzduhem, dnes však již mnoho dětí očkováno.
Plané neštovice:
PROJEVY:Svědivé puchýře po celém těle.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: Vzduchem, většina osob je prodělá již v dětství.
Zápal plic (virový):
PROJEVY: Kašel a dýchací obtíže.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: Obvykle vzduchem. Jde o obtížnou nemoc, neboť obvykle postihne lidi trpící již jinou chorobou. Imunitní sytém se stěží brání nákaze.
Zarděnky:
PROJEVY: Červená vyrážka na kůži.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: Vzduchem. Zarděnky většinou neuškodí organismu, ovšem u těhotných žen mohou poškodit plod. Dnes u nás jsou dívky očkovány.
Dětská obrna:
PROJEVY: horečka, bolest hlavy, při těžším průběhu ztuhlost svalů.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ: kapénkami vzduchem, rukama znečištěnýma výkaly.
Zánět mozkových blan
PROJEVY: příznaky podobné jako u chřipky. Způsoby šíření jsou rozmanité.
Žloutenka (virová):
Pokud ji způsobí virus hepatitidy B, bývá smrtelná.
PROJEVY: příznaky chřipky, zažloutnutí, zvracení, bolest svalů.
ZPŮSOB PŘENOSU: Společným používáním jehel a stříkaček u narkomanů, pohlavním stykem.
Vzteklina:
PŮVODCEM je rhabdovirus.
PROJEVY: horečka, bolest hlavy, dezorientace, křeče, bezvědomí – obvykle končící smrtí. ZPŮSOBY ŠÍŘENÍ: Kousnutí nebo olíznutí nakaženým zvířetem. Marburská nemoc (Nemoc kočkodanů):
Smrt postiženého způsobuje filovirus (smrtící virus).
PROJEVY: vysoká horečka, zvracení, vyrážka,vnitřní krvácení.
ZPŮSOBY ŠÍŘENÍ: Krví, kousnutím nebo škrábnutím.
Ebola (virová horečka):
Další z častých smrtelných chorob způsobuje filovirus.
PROJEVY: krutá bolest hlavy, silný průjem, zvracení, vnitřní krvácení,
Žlutá zimnice:
Obvykle smrtící chorobu má na svědomí togavirus.
PROJEVY: horečka, krutá bolest hlavy, šíje, zad a dolních končetin, selhání ledvin.
Další zdravotní postižení způsobená viry: bradavice, zánět průdušek, horečka Dengue, virová otrava z potravin, infekční mononukleóza, příušnice, pásový opar, zánět mandlí – a samozřejmě AIDS.
Jak dělíme viry?
Každý virus dokáže infikovat jen určitý okruh buněk, které mu umožňují
navázat se na specifickou molekulární strukturu v membráně, respektive stěně, na
tzv. receptor.
Ze strany viru se na tom podílí také zvláštní molekulární struktura. Virem mohou být infikovány jen buňky nesoucí specifické receptory mohou. Receptory pro daný virus nesou jen buňky určitého druhu a obvykle ještě jen buňky určitého tkáňového typu.
– bakteriofágy: zkráceně fágy, existují DNA i RNA-fágy, napadají bakterie
– cyanofágy: napadají sinice
– rostlinné viry: většinou RNA viry
– mykofágy: napadají houby
– živočišné viry: DNA i RNA viry, dělí se na viry bezobratlých a viry obratlovců.
