Nová sexuální orientace: nezájem

Jsou mladí a zdraví. Nejsou devianti, ani asketové, ale sex jim nic neříká. Podle posledních výzkumů je jich ve společnosti stejně jako homosexuálů a představují další typ sexuální orientace, o němž psychologové a psychiatři donedávna neměli tušení.Jsou mladí a zdraví. Nejsou devianti, ani asketové, ale sex jim nic neříká. Podle posledních výzkumů je jich ve společnosti stejně jako homosexuálů a představují další typ sexuální orientace, o němž psychologové a psychiatři donedávna neměli tušení.

Ve společnosti, která si zakládá na sexu a sexualitě a mazaně jich využívá, se zdá skoro nemožné, aby někdo „stál mimo“. Za normu považujeme heterosexualitu, která k sobě přitahuje jedince odlišného pohlaví. Učíme se tolerovat homosexuály, kteří tíhnou k protějšku stejného pohlaví. Dokážeme si představit, že někdo jako bisexuál vyhledává partnery obou pohlaví. Ale že by někomu sex vůbec nic neříkal? Tomu se nechce věřit. Přesto mezi námi takoví lidé žijí. Vyrůstají bez nejmenší potřeby randit, vodit se s někým za ruku, líbat se nebo se milovat. Celý ten zvláštní rituál námluv jim připadá úplně nepochopitelný. Nejde tu o askezi, potlačování přirozených potřeb, dobrovolný celibát. Těmhle lidem se žije lépe bez jakýchkoli náznaků sexuálního chování. Neberou takový způsob života jako omezení. Je jim tak fajn.

Sex jako algebra

Donedávna žili tito lidé v naprosté izolaci. Neměli potřebu se sdružovat jako lidé s normální či „nenormální“ sexuální orientací, kteří více či méně poslouchají hlasu svého pohlavního pudu. Teprve věk internetu jim umožnil vzájemné kontakty. Největší skupinu takto sexuálně orientovaných (nebo lépe řečeno „neorientovaných“) lidí kolem sebe shromáždil dvaadvacetiletý Američan David Jay. Vytvořil na internetu fórum pro lidi, kteří sami sebe označují za „asexuály“. Sám David je typickou ukázkou – ještě nikdy neměl pohlavní styk, nikdy nezažil, že by ho někdo pohlavně přitahoval. A nevěří, že tenhle pocit vůbec někdy prožije. Neznamená to, že by se mu nelíbila děvčata. V tom je David stejný jako každý jiný kluk v jeho věku. Jenže jeho zájem končí u citů. Fyzická stránka vztahu mezi mužem a ženou mu nic neříká. Je jedním z mnoha, kteří se hlásí do společenství, jež samo sebe označuje jako „A-pride“ což lze volně přeložit jako „bez chtíče“. Není to spolek „úchylů“, nesdružují se v něm  ani lidé impotentní.
„Sex je to pro mě tak cizí představa, jako kdyby mi někdo v osmnácti řekl, že mě vezme do raketoplánu a odveze mě na Mars,“ říká jedna z členek společenství „A-pride“.

Čtyřicetiletá americká novinářka říká, že ji sex v životě nikdy nezajímal.
„Je to jako algebra,“ říká. „Chápu to, ale nezajímá mě to. Neprožívám to zdaleka tak silně jako ostatní lidé.“

Všichni se shodují v tom, že na jejich situaci je nejtěžší přesvědčit okolí, že jim samotným jejich situace vyhovuje a že se tak cítí spokojeně. Mnozí by dokonce chtěli mít děti, ale zdráhají se je přivést na svět „klasicky“ a dávají přednost umělému oplodnění, při kterém dojde k početí bez pohlavního styku.
Psychiatrie zná diagnózu duševní poruchy označované jako „hypoaktivní pohlavní touha“. Ta je popisována jako nedostatečná pohlavní touha, jež se objevuje během dospívání a může přetrvávat po celý život. Za poruchu je tento stav považován v případě, že jím postižená osoba trpí. To ale pro „A-pride“  neplatí. To jsou se svou životní situací spokojení.

Asexuálové mezi ovcemi

Velmi rozličné zkušenosti asexuálů naznačují, že různorodé jsou i příčiny jejich stavu. Někteří jsou jasně orientováni na opačné pohlaví, ale absolutně je nezajímá pohlavní stránka tohoto vztahu. Na druhém pólu stojí lidé, kteří sice pociťují pohlavní touhu, ale nepřitahují je ani muži ani ženy. Psychologové už fenomén asexuálů zaznamenali a objevují se první vědecké studie, které se tímto problémem zcela seriózně zabývají.
„Zatím neexistuje ani oficiální definice sexuality,“ připouští jeden z průkopníků výzkumu na poli asexuality Anthony Bogaert z Brock University v kanadském St. Catherines.

Je to logický důsledek skutečnosti, že výzkum lidské sexuality je poháněn především obavami z pohlavně přenosných chorob a z těhotenství nezletilých.
„Strach z těchto jevů zaručuje příliv peněz do výzkumu lidské sexuality,“ říká přední americký psycholog Edward Laumann z University of Chicago.

Asexuálové nepředstavují z tohoto hlediska žádné riziko. Proto se jim dlouho nikdo nevěnoval a ještě dnes někteří odborníci váhají vyčlenit pro  asexualitu zvláštní „šuplík“ a považovat ji po heterosexualitě, homosexualitě a bisexualitě za čtvrtý typ sexuální orientace. Přitom pokusy na zvířatech naznačují, že asexualita je v přírodě mnohem běžnější, než by se na první pohled zdálo.Už v osmdesátých letech si zoologové povšimli mezi potkany a pískomily samců, kteří nejevili nejmenší zájem o samice. Tvořili plnou osminu samčí populace. Podezření, že by mohlo jít o zvířecí homosexuály nebylo možné prověřit. Dospělí samci těchto druhů jsou k sobě natolik agresivní, že je nelze strčit do jedné klece bez rizika vážného poranění ve rvačce, jež by vzápětí propukla.
V devadesátých letech se problémem začali zabývat američtí vědci hned tří výzkumných institucí. Jako modelové zvíře si vybrali domácí ovce. Zjistili, že zhruba desetina mladých beranů nejeví žádný zájem o příslušnice opačného pohlaví. Zhruba dvě třetiny těchto beranů byla přitahována jinými berany a chovali se jako homosexuálové. Třetina ale nejevila o jiné berany nejmenší zájem.

„Neměli nejmenší zájem o páření.  Byli to stoprocentní asexuálové,“ říká Frederick Stormshak z Oregon State University, který tyto experimenty sám prováděl.
Oregonští berani ze své asexuality nevyrostli. Když je vědci podrobili stejným testům po roce, jejich nezájem o ovce i jiné berany trval.

Další tříprocentní menšina?

Extrapolovat výsledky výzkumu na zvířatech na lidskou populaci je právě v oblasti sexuální orientace silně ošidné a badatelé si to uvědomují. Stejně nebezpečné je ale vyvozovat závěry o lidské asexualitě ze studií, které zkoumají pohlavní život velkých populací. Z výsledků velmi rozsáhlého průzkumu prováděného v USA například vyplývá, že tam asi 13% dospělých  nemělo za poslední rok ani jednou pohlavní styk. Drtivou většinu z nich ale tvoří lidé, kterým brání v sexu vysoký věk nebo zdravotní stav. Přesto hodnotí 40% těchto lid svůj život jako velmi šťastný a spokojený. Dvě procenta dospělé americké populace nemá pohlavní styk ani jednou za život, ale v tomto případě zase není jasné, kolika z nich tato situace vyhovuje.
Anthony Bogaert narazil na mnohem přesvědčivější důkazy o existenci asexuálů v roce 1994 při  průzkumu mezi 18 000 obyvateli Velké Británie. V části dotazníku, která se zabývala sexuální orientací, byla uvedena i možnost „Nikdy jsem se necítil sexuálně přitahován k žádnému pohlaví“. Bogaerta zaskočilo, že tuto odpověď zaškrtlo v dotazníku 1% dotázaných. Výskyt asexuality se tak dostal řádově na stejnou úroveň jako homosexualita, ke které se hlásila 3% tázaných.

Výzkum mladé americké psycholožky Nicole Prauseové z Indiana University naznačuje, že kritérium „nikdy neměl pohlavní styk“ je pro podchycení asexuálů zavádějící. Ukazuje se, že mnozí asexuálové mají pohlavní styk, i když jim „to nic neříká“. Přemáhají svou nechuť jednoduše proto, aby se neodlišovali od většinové společnosti.
Pokud počínající výzkum potvrdí sexualitu jako čtvrtý typ sexuální orientace, čeká asexuály „boj za společenské uznání“. Mnozí sociologové vidí v tomto procesu obdobu hnutí, jež vedli za společenské uznání své sexuální orientace od počátku 70. let dvacátého století homosexuálové. Za nejdůležitější považují asexuálové vysvětlit  heterosexuální většině společnosti, že jejich nezájem o sex není duševní choroba. Zřejmě v tom nebudou mít tak těžko výchozí pozici, s jako startovali své hnutí za zrovnoprávnění  homosexuálové.

„Asexualita není tak kontroverzní jako homosexualita. Nikoho neodpuzuje, spíš nepřitahuje pozornost lidí,“ říká k tomu kanadská psycholožka Elizabeth Abbbotová z University of Toronto. „Možná už brzy začneme považovat za celkem normální, že někdo žije spokojeným životem bez sexuálního partnera.“

Jak se dědí sexualita?

Zatím není jasné, zda se dispozice k asexualitě dědí. Stejně tak není jasné, zda a nakolik se dědí i další odchylky od obvyklé sexuální orientace. Hodně se hovoří o tom, zda a nakolik je dědičná homosexualita. Na první pohled je to nesmysl, protože homosexuálové většinou nemají děti a taková vloha by se proto nemohla předávat z pokolení na pokolení. Její nositel  by tak byl výrazně znevýhodněn ve srovnání s konkurenty, kteří dědičné vlohy k homosexualitě nezdědili. Ale to je jen zdání, které klame. Před několika lety publikovali američtí genetici práci, v které dokonce identifikovali gen, jehož varianta s sebou nese i zvýšenou pravděpodobnost homosexuální orientace u mužů. Následné experimenty ale toto zjištění nepotvrdily. Nejnověji se dědičností homosexuality zabýval tým italských vědců z university v Padově vedený Andreou Campeirovou-Cianiovou.
Italové prověřili rodinnou historii osmadevadesáti homosexuálních mužů a stovky heterosexuálů. Celkem shromáždili údaje o 4 600 lidech. Zjistili přitom, že ženy pokrevně spřízněné s homosexuálními muži přivádějí na svět více dětí než ženy z pokrevního příbuzenstva heterosexuálů. Platilo to jak pro matky tak i tety.

Podle Andrey Campeirové-Cianiové mohou některé varianty genů podmiňovat u žen vyšší plodnost zatímco u mužů mohou tytéž geny zvyšovat sklony k homosexualitě. Díky tomu se tyto geny drží v lidské populaci, protože jejich ženské nositelky se dostávají v plození potomků do výhody. Homosexualita mužských potomků je jen „biologickou daní“, kterou za to tyto ženy platí. Ani tím však není příčina homosexuality vyřešena. Tento dědičný faktor děděný po matce se na vzniku homosexuality podílí nejvýše z 20%. Zbývajících 80% faktorů zůstává i nadále obestřeno tajemstvím. 

Rubriky:  Zajímavosti
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Vědecká studie ve Velké Británii: Teplé období je pro nás bolestivější

Vědecká studie ve Velké Británii:...

Britští vědci se zabývali studiem vlivu počasí na bolest člověka a přišli...
Kdo má židli, ten bydlí… na Marsu.

Kdo má židli, ten bydlí… na Marsu.

Plány na osídlení Marsu se z románových a teoretických rovin začínají...
Roztomilé surikaty se vzájemně vraždí

Roztomilé surikaty se vzájemně...

Výzkum ze španělské univerzity v Granadě zkoumal propojení násilného...
Kolem Země proletěl asteroid

Kolem Země proletěl asteroid

Včera proletěl ve vzdálenosti 44 000 kilometrů kolem Země asteroid pod...
Budiž světlo!

Budiž světlo!

První chytré hodinky (smartwatch) dobíjené světlem. A to ne pouze tím...
Jídlo či sex? To závisí na pohlaví

Jídlo či sex? To závisí na pohlaví

Že je sexuální touha nebo potřeba jíst běžnou součástí našeho života není žádnou...
Nenávist k pondělkům je nyní vědecky ověřeným faktem

Nenávist k pondělkům je nyní...

Závěr z nadpisu vychází z desetiletého výzkumu amerických vědců na...
Nedostatek spánku vede ke změně osobnosti

Nedostatek spánku vede ke změně...

Stačí jediná noc, během které naspíte méně než 7 hodin a Váš život...
Nové sdílení elektromobilů v Praze

Nové sdílení elektromobilů v Praze

Od 9. října 2017 mohou občané a pražské firmy využívat k cestám po Praze...
Pozdní příchody: Nezodpovědnost, nebo choroba?

Pozdní příchody: Nezodpovědnost,...

Jste ten typ člověka, který všude stepuje hodinu před domluvenou dobou, nebo je...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Objevené bohatství: Nejznámější zlaté poklady všech dob

Objevené bohatství: Nejznámější...

Potopené lodě, zakopané truhly nebo hroby plné cenných...
Historie příborů: V 11. století mluví církev o vidličce jako o ďáblově nástroji!

Historie příborů: V 11. století mluví...

Podle odhadu odborníků používá svatou trojici lžička–vidlička–nůž denně asi...
Děsivé jihlavské popraviště: Bloudí zde duchové odsouzených?

Děsivé jihlavské popraviště:...

Na okraji Jihlavy se nachází kopec přezdívaný Krkavčí vrch. Jihlavané toto místo...
Fascinující zvířata: Proč se pandy naučily žrát bambus?

Fascinující zvířata: Proč se pandy...

Bambus tvoří 99 % jídelníčku pandy velké, přesto však není zažívání tohoto velkého...
Civilizační nemoci: Proč jsme proti nim bezradní?

Civilizační nemoci: Proč jsme...

Rakovina, cukrovka nebo obezita. To je jen malý výčet nemocí, kterými...
Příběh prvního anglického mafiána: Potopí ho až obyčejná krajka!

Příběh prvního anglického mafiána:...

Stal se prvním, komu se podařilo jako prvnímu ovládnout takřka celé...
VIDEO: Úchvatný výstup na Mount Everest

VIDEO: Úchvatný výstup na Mount...

Z pohodlí domova dnes můžete zažít prakticky cokoliv. Mohou za to...
Falešné důkazy proti Dreyfusovi: Kdo stál za temnou aférou?

Falešné důkazy proti Dreyfusovi:...

Francouzská kontrašpionážní služba zachytí roku 1894 rukou psaný dopis. Právě vzplál...
Karta smrti: Odkud  získala svou hrůzostrašnou přezdívku?

Karta smrti: Odkud získala svou...

Dusná krajina vietnamské džungle se utápí v salvách výstřelů a bolestných výkřiků....
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.