Domů     Příroda
Voda od A do Z
21.stoleti 22.6.2004

Zdánlivě prostá sloučenina kyslíku a vodíku (H20) je nezbytnou podmínkou života. Přitom 99,73 % vodních zásob představuje obyčejná voda s atomovou hmotností vodíku 1 a kyslíku 16. Chceme stručně ukázat, v jakých pestrých formách se může objevovat.Zdánlivě prostá sloučenina kyslíku a vodíku (H20) je nezbytnou podmínkou života. Přitom 99,73 % vodních zásob představuje obyčejná voda s atomovou hmotností vodíku 1 a kyslíku 16. Chceme stručně ukázat, v jakých pestrých formách se může objevovat.

Antarktická konvergence – oblast v Jižním oceánu, kde se chladné antarktické vody setkávají s teplejšími severními a klesají (vzhledem k rozdílu teplot) pod ně.

Bahenní sopka – útvar, který vznikl na místech výstupu vodních par či plynů z jílovitých či bahnitých půd. Připomíná pravé vulkány. Bahenní sopky  se vyskytují v sopečných oblastech v podobě horkých, často zakalených a zabahněných, pramenů. Barevná škála bahna zahrnuje žlutou, červenou, červenohnědou až černou – podle množství oxidů železa a manganu.

Cyklonální mořské proudy – uzavřené cirkulace mořských proudů v každém oceánu. Jsou shodné s cirkulací vzduchu okolo cyklon (oblastí nízkého tlaku vzduchu). Centra cyklon a cirkulací jsou v oblastech asi 60 -65° geografických šířek.

Čepelatky – velké skupiny hnědých řas, které jsou pod vodní hladinou ukotveny na dno vlákny zvanými rhizoidy (připomínají kořínky) a vytvářejí rozsáhlý porost v mírných a severních mořích. Rekordmanem je Macrocystis pyrifera, který dorůstá do délky 60 metrů.

Desková tektonika – vychází z faktu, že zemský povrch je složen z velkých desek, které se pohybují. Při nárazech způsobují vulkanickou činnost a zemětřesení. V hlubokomořských příkopech přitom dochází k podsouvání desek a dalším i závažným jevům. Tyto pohyby zásadně mění utváření Země a jejího podnebí.

Emerzie – (z lat. emergene = vynořovat se) vynořování pevniny z oceánu či moře, pohyb mořského dna. Jedná se o velice důležitý a častý proces v geologické minulosti Země.

Fotické pásmo – povrchové pásmo vody v mořích a oceánech, do kterého proniká dostatečné množství světla, aby tam  mohlo docházet k fotosyntéze.

Gejzír geotermální – silný proud vařící vody tryskající ze žhavého zemského nitra. Doprovodným jevem jsou oblaka jedovatých horkých plynů a jezera bublajícího žhavého bahna. (Znalci za nejúžasnější geotermální krajinu označují oblast Rotorua na novozélandském Severním ostrově. Tam erupci hory Tarawera roku 1886 připomínají vroucí prameny a smaragdově zelená i oranžová jezírka. Na vulkanickém Islandu využívají gejzírů jako zdroje přírodního tepla i k vytápění domů, skleníků aj. „Pára“ z podzemí pohání elektrárny.

Hydrosféra – nesouvislý vodní obal Země. Zahrnuje vodstvo oceánů, moří s a povrchové vody souše (jezer, vodních nádrží, řek), v širším slova smyslu i vodu v půdě, podzemní, vázanou v ledovcích a sněhu, atmosféře. Patří sem i voda v živých organismech, která tvoří 60 – 99,7 % jejich objemu. Největší množství vody má tekuté skupenství, přičemž 97 % celkových vodních zásob na planetě tvoří slaná voda mořská. Ledovce pokrývají asi 11% povrchu souše

Chemogenní sedimenty – vznikají chemickými procesy, vylučováním z vodního roztoku (např. na dně moří) nebo pocházejí ze studených i teplých pramenů. Mezi chemogenní sedimenty patří mj. fosfáty či vápence chemického původu

Infiltrace – vsakování, pronikání povrchových vod do půdy k úrovni podzemní vody. Infiltrace značně závisí na fyzikálních vlastnostech půdy, její propustnosti apod

Japonský příkop – podélný podmořský příkop v západní části Tichého oceánu podél ostrova Honšú. Maximální hloubka je 8412 m. Jedná se o velice aktivní seismickou oblast, což se projevuje značným množstvím o zemětřesení.

Korálový svah – okraj korálového útesu, který je obrácen k moři, přičemž se příkře svažuje do hluboké vody. (Taková místa si oblíbili a hojně obývají rozmanití vodní živočichové.)

Ledový štít – rozsáhlá a silná vrstva ledu, která pokrývá značné plochy souše. (Někdy se používá – zejména v případě zemských pólů – označení »ledová čepička.«)

Meandr (podle řeky řecky pojmenované Maiandros, turecky Menderos v jihozápadním Turecku) – říční zákrut vytvořený boční erozí toku. Tato odchylka říčního toku od přímého směru mívá podobu zatáčky, pravidelného oblouku. Volné meandry vznikají především v náplavových rovinách.

Nekton – obecné označení pro volně plovoucí mořské živočichy, pohybující
se vlastní silou. (Opakem je plankton -pasivně se vznášející a unášený mořskými proudy.)

Oceán (z řeckého ókeános – velká řeka obtékající celou Zem) – v širším smyslu označení vodstva všech světových oceánů obklopujících pevninu. Oceány tvoří 94 % hydrosféry (viz). Celkem zabírají plochu 361 milionů km2, což představuje asi 71 % plochy všeho zemského povrchu (z rozlohy severní polokoule 61 %, jižní 81 %). Průměrná hloubka je 3795 m, maximum 11 034 m dosahuje Mariánský příkop v Tichém oceánu. (Tento největší světový oceán o rozloze 180 milionů km2 se také nazývá Pacifický.)

Povodí – území, ze kterého všechna povrchová voda odtéká do jedné hlavní řeky. Celý povrch povodí má spád úbočí směřující k této řece a jejímu ústí. (V nejširším slova smyslu se může týkat i oceánu – viz.)

Rozvodí – hranice oddělující dvě sousední povodí (viz) řek. Čára vymezující oblasti rozvodí se nazývá rozvodnice. Zemské hlavní rozvodí odděluje povodí Tichého a Indického oceánu.

Říční síť – soubor vodních toků, říční soustava určité země. Její hustota je závislá zejména na množství vodních srážek a charakteru podloží. Vyjadřuje se délkou vodních toků připadajících průměrně na 1 km2 příslušné plochy. (Mnohem méně se termín říční síť používá pro označení půdorysné sítě konkrétní hlavní řeky a jejích přítoků.)

Skočný příliv – druh přílivu, který dosahuje nejvyšší úrovně díky společnému působení přitažlivosti Slunce a Měsíce. Objevuje se dvakrát měsíčně, když je Měsíc v novu a úplňku. Opakem se stal »hluchý příliv« – je nejnižší a dochází k němu v době, kdy Slunce a Měsíc vůči sobě stojí v pravém úhlu.

Šelfový ledovec – rozsáhlá plocha plovoucího ledu přiléhající k pevnině a nikdy úplně neroztávající.

Termální vody (z řeckého thermé = teplo) – tryskají z velkých zemských hlubin a mají vyšší teplotu, než odpovídá charakteru určité země (hlavně podnebí). V zimě nezamrzají. V lázeňské praxi se termální vody (teplice) používají s teplotou 30-50 °C. (Např. v Karlových Varech vyvěrají horké 42 -72 °C.) Obsahují rozpustné minerální látky s léčivými účinky.

Urukury – zaplavený deštný les s převládajícími dřevinami Attalea excelsa v povodí Amazonky.

Umoří (pomoří) – část pevniny, ze které všechna povrchová voda teče do jednoho moře či oceánu. Úmoří (pomoří) jsou oddělena hranicemi vedoucími po důležitých horských hřebenech, od kterých mají povodí a voda řek spád do jednotlivých moří. Hlavní pevninské úmoří patří do Tichého, Atlantského a Indického oceánu.

Vadózní voda (z lat. vadosus = mělký) – je srážkového původu a cirkuluje v zemské kůře. Opakem je juvenilní voda (z lat. iuvenilis = mladistvý), která se uvolňuje z velkých hloubek při sopečné činnosti a dostává se do povrchové cirkulace. Pro £ malé množství, v jakém se juvenilní podoba = vyskytuje, je vcelku málo významná. Tvoří však součást termálních vod.

Wat – sedimenty, které moře naplavilo (zejména při přílivu) na ploché pobřeží.

Zooplankton – živočišná složka planktonu. Tvoří ji korýši, jikry, larvy mořských tvorů.
 

Související články
Vědci nalezli v třetihorním baltském jantaru důkazy, že nejen vzhled hmyzu, ale také jeho chování je konzervováno desítky milionů let. Přibližně před 40 miliony let se termití pár druhu Electrotermes affinis zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu a navždy zůstal uvězněn ve zkamenělém jantaru. Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla vědcům […]
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze spustila nový bakalářský studijní program zaměřený na problematiku klimatických změn a minimalizaci jejich dopadů na společnost a přírodu. Program Omezování klimatických změn je navržen tak, aby ze studentů vyrostli skuteční experti připravení vyvíjet nové technologii a navrhovat udržitelné řízení zdrojů. Nový program nabízí unikátní kombinaci chemického, technologického a manažerského vzdělání, […]
Klíšťata rozhodně už dávno nejsou druhem, který by preferoval venkovské prostředí. Zlotřilí paraziti ovládli i města a jejich nebezpečnost se zde ještě zvýšila. V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parcích jsou […]
V roce 1989 objevil dnes již zesnulý paleontolog Bill Mueller, spolu s amatérským sběratelem Emmettem Sheddem, ve formaci Cooper Canyon v severozápadním Texasu fosilie, které patřily novému druhu aetosaura, archosaurního plaza, který žil v období pozdního triasu (před 233 až 201 miliony let). Nepodařilo se jim však rozluštit jeho evoluční historii. Až nyní vědci přichází […]
Nejnáročnějším obdobím roku pro ptáky nebývá překvapivě zima, ale hnízdění. Během péče o mláďata zhubnou až o pětinu své váhy. A to je pak ještě čeká energeticky podobně náročné přepeřování.   Odborných studií, které by se zabývaly celoročním krmení ptáků, není mnoho. Navíc si často protiřečí nebo již nejsou aktuální. V zásadě ale převažuje doporučení krmit […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz