Hlasitý spánek – lidově řečeno chrápání – je spojen s celou řadou dalších nepříjemných onemocnění, jakým je například syndrom spánkové apnoe, tedy dechová porucha spánku. Jeho léčbou se zabývá i unikátní spánková laboratoř.
Chrápání neumožňuje například našemu řídicímu centru mozku i celému organismu potřebný odpočinek. Což se projevuje druhý den hned po probuzení třeba bolestmi hlavy, silným únavovým syndromem a mikrospánkem, který není možné vlastní vůlí zastavit a který je velice nebezpečný v řadě povolání. Hlučný spánek je choulostivým tématem také rodinným a společenským, se kterým se lidé na lékaře běžně neobracejí. Snad i pro přesvědčení, že situace je těžko řešitelná. Se současným rozvojem vědy a techniky o znalostech spánku i jeho poruchách problémů ubývá a ukazuje se, že i chrápání je možné příznivě ovlivnit.
Chrápání mají na svědomí vibrace
Co je vlastně příčinou nepříjemné zvukové kulisy v mnoha ložnicích po celém světě? Při spánku dochází k uvolnění svalového napětí v oblasti nosohltanu. Chrápání je způsobeno rozechvěním uvolněného měkkého patra a čípku při dýchání. S přibývajícím věkem svalové napětí logicky slábne, a proto je tento efekt bohužel výraznější. Výzkumné studie potvrzují, že ve věku mezi 30 – 35 let spí hlasitým spánkem 20 % mužů a 5 % žen, ve věku mezi 60 – 65 lety je to potom 60 % mužů a 40 % žen. Celkově však ve všech věkových kategoriích v tomto »ne-libém nočním koncertu« vedou muži nad ženami v poměru 9:1. Na hlasitý spánek má vliv i průchodnost horních cest dýchacích. Dojde-li k zúžení v oblasti nosohltanu při spánkové poloze zejména naznak zapadnutím kořene jazyka, vzdušný proud je potom v místě zúžení daleko rychlejší a více rozechvívá měkké patro. Tím se chrápání ještě zintenzivňuje. Stejně jako v případě, že spící dýchá ústy a ne nosem. Je to podmíněno tím, že proud vzduchu přicházející nosem má příznivější směr vzhledem k měkkému patru, které potom vibruje méně. Daleko podstatnější problémy s hlučným spánkem mají obézní lidé, protože s přibývající nadváhou se ukládá tuk i v krčních partiích, což vede právě k zúžení v oblasti nosohltanu. Vědci se zabývali i otázkami, jestli chrápání není dědičné. Přímé důkazy se neobjevily, ale určitě existuje rodová podmíněnost u anatomických poměra v lokalitě nosohltanu i svalového napětí v oblasti měkkého patra. Větší sklony ke zvukové spánkové kulise mají i lidé s malou dolní čelistí, kde je kořen jazyka posunut více dozadu.
Nebezpečná porucha spánku
Apnoe čili bezdeší už řadíme ke spánkovým nemocem. Syndrom spánkové apnoe (dále jen SAS) je charakterizován dechovou poruchou během spánku, kdy je bezdeší střídáno hyperventilací, tedy reakcí, při níž začne pacient prudce dýchat. Jednoznačně patologická je apnoická pauza, trvající déle než deset sekund častěji než desetkrát za hodinu. Za prvé rozlišujeme obstrukční formu, která je s 90 % nejčetnější a je zaviněna neprůchodností horních cest dýchacích při ochabnutí svalstva orofaryngeální oblasti během spánku. Za druhé je to centrální forma, způsobená postižením či nezralostí dechového centra, příčinou apnoe je pak zástava dechových pohybů hrudníku a bránice. Vyskytuje se nejčastěji u novorozenců a také bývá často nazývána syndromem náhlé smrti v historii označované jako Oidina kletba. Třetí forma je smíšená a kombinují se při ní oba mechanismy. Zjednodušeně řečeno – zástava dýchání vede k poklesu kyslíku a hromadění kysličníku uhličitého. Tyto metabolické změny vyvolají probouzecí reakci, při níž se svalový tonus opět zvýší, pacient hyper-ventiluje, až »vyrovná dluh«, potom se opět prohloubí spánek a celý děj se opakuje. V popředí obtíží těchto nemocných je nadměrná spavost až po nevypočitatelné útoky nekontrolovatelného a vůlí neovlivnitelného spánku během dne. Jde o mikrospánky, které způsobují v řadě povolání velmi nepříznivé následky. SAS je relativně častým onemocněním a trpí jí zejména muži ve věkové skupině 35-65 | let, kde jsou jí postižena více než tři procenta. Snížená pohybová aktivita a únava během dne vede k nadváze, výrazná obezita se vyskytuje u 50 – 60 % pacientů. Mnozí z nich se tak dostávají do začarovaného kruhu, který »obepíná« zmnožená tuková tkáň hlavně v krčních partiích a stará se o zvýšení neprůchodnosti horních cest dýchacích. Mají-li k tomu ještě nemocní krátký krk, pak chrápou velmi silně. Asi mnozí z nás často zažili výskyt apnoické pauzy u spoluspících a doslova nás probudila. Pak je vhodné na ni upozornit, protože prognóza neléčených pacientů je závažná.
Léčebné možnosti
Během vývoje léčby jich byla používána celá řada. Zejména je doporučováno zhubnout, ale u pacientů s nadměrnou denní spavostí a tím tedy i omezenou pohybovou aktivitou je naděje na výraznou redukci hmotnosti minimální. Navíc z těch, kterým se podaří zhubnout, jen polovina zaznamená zlepšení a z nich je jen čtvrtina zbavena obtíží úplně. Přesto je snížení nadváhy jedním z hlavních předpokladů, jak se úspěšně léčit. Možností je samozřejmě daleko více přes tracheostomii či uvulofaryngopalatoplastiku (mechanické zásahy) a další. Zlatým standardem léčby jev současnosti trvalý přetlak v dýchacích cestách. Pomocí nosní masky je v dýchacích cestách udržován přístrojem stabilní a pro každého pacienta po veškerých vyšetřeních určený optimální přetlak. Ten brání kolapsu a stará se o udržení volné dýchací cesty. Efekt této léčby je podmíněn dobrou nosní průchodností a léčba je indikována na pneumologických a neurologických specializovaných pracovištích. Více je zřetelné z našeho uvedeného grafu.
Spánková laboratoř
Oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí (TRN) Fakultní nemocnice v Praze-Motole sídlí v pavilonu 22. V jeho posledním patře je umístěna spánková laboratoř, kterou má na starosti vedoucí lékař bronchoskopie asistent MUDr. Martin Trefný, který konstatuje: „Česká republika má v současnosti přes 10 milionů obyvatel a pracuje zde osm spánkových laboratoří, z toho civěna neurologických pracovištích, jedno na ORL a pět na pneumologických zařízeních. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že první laboratoře zaměřené na výzkum a diagnostiku SAS u nás fungují od roku 1991. O tři roky později začaly naše zdravotní pojišťovny hradit potřebným pacientům na základě lékařských doporučení odpovídající přístroje a v té době se naše medicína začala intenzivně věnovat medializaci SAS nejen před lékařskou, ale i před nejširší veřejností, protože do té doby byl SAS onemocněním většinou neznámým.“ Vyšetření ve spánkové laboratoři trvá jednu noc. Pacientovi se na tělo umístí čidla a přístroje. Termistor je nalepený na horním rtu a kontroluje nos i ústa, mikrofon na krku hlídá hlasitost chrápání, elektrody EKG jsou nalepeny na hrudníku a tam je také přístroj, který registruje polohu spícího na zádech, na boku či na břiše, pás na břiše registruje při dýchání pohyby břicha. Snímač na prstu zaznamenává hladinu kyslíku v krvi a další sonda hlídá hybnost dolních končetin při spánku. Sběrná aparatura leží na nočním stolku, ráno se připojí k počítači a softwarem vyhodnotí. Pak se zvolí způsob nejvhodnější léčby.
JAK ZESLABIT HLUČNÝ SPÁNEK (CHRÁPÁNÍ)
Není vhodné ležet na zádech, je lépe zvolit polohu na boku nebo na břiše. Při poloze naznak snadno dojde k zúžení horních cest dýchacích. K lepšímu odpočinku přispěje i tvrdší postel s minimem pod hlavou. Tam, kde je příčinou obezita, je důležité zredukovat hmotnost. Jedná se v podstatě o změnu životního stylu nejen v jídle, ale i v pohybových aktivitách. Před spánkem by se mělo jídlo omezit s vyvarováním se sladkých a tučných jídel ve prospěch ovoce a zeleniny. Důležitá je dobrá nosní průchodnost, při zánětu sliznice ; je třeba použít vhodné léky. Existuje-li překážka v dýchání v podobě vybočené nosní přepážky nebo nosních polypů, je vhodná konzultace s lékařem pro ušní, nosní a krční nemoci. Pokud to není vysloveně nutné, nepoužívat večer léky například na bolesti zad, které uvolňují svalový korzet (Mydocalm apod.) a omezit i prášky na spaní, které jsou v mnohých případech návykové. O hlučný spánek se spolehlivě starají i další dva faktory – nepřiměřené požívání alkoholu a kouření.
LÉČENÍ SAS V AMERICKÝCH PODMÍNKÁCH
Spojené státy patří v léčení spánkových nemocí mezi jedny z nejvyspělejších na světě. Celkem funguje v USA na 2000 (!) spánkových laboratoří. V 90 % jde o pneumologická pracoviště, ve zbývajících 10% se jedná o neurologická pracoviště. Incidence obstrukční formy syndromu spánkové apnoe v USA je u 8 % populace. Velkým problémem, který se na této incidenci podílí, je obezita, která postihuje už 30% Američanů. Například nemocnice Rhode Island Hospital se sídlem v Providenci má spádovou oblast 1 milion obyvatel a v této oblasti je dalších 6 spánkových laboratoří. Všechna lůžka mají stejné monitorovací 15svodové přístroje SENZOMEDIC, které monitorují SaO2 pulsním oxymetrem, EEG, EKG, EMG, pohyb dolních končetin, dechové pohyby hrudníku, proud vdechovaného a vydechovaného vzduchu a hlasitost chrápání. Kromě toho je pořizován i videozáznam v infračerveném světle. Ročně takto provedou na 1500 odborných vyšetření p a u 90 % monitorovaných, kteří byli do spánkových laboratoří posláni speciálními lékaři, zjišťují obstrukční formu syndromu spánkové apnoe. Vyšetřují i děti, ročně diagnostikují až 100 případů zmíněného syndromu právě u dětí. Při monitorování dětí bývají v noci přítomni někteří ze členů rodiny, aby dítě mělo klid a vyšetřování mohlo proběhnout bez problémů.
SYNDROM SPÁNKOVÉ APNOE A JEHO LÉČENÍ POMOCÍ PŘÍSTROJE CPAP
Normal: normální dýchání, v dýchacích cestách je po dobu výdechu a nádechu negativní.
OSA: Při větším sklonu dochází ke kolabování dýchacích cest, uzavírají se, zadní stěna nosohltanu není pevná a dochází k uzávěru dýchacích cest. Pacient nemůže nadechnout, je v bezdeší a začne se hluboce dusit. Dochází k alarmu v organismu, který způsobí probouzecí reakci, zvýší se svalové napětí a tím se uvolní dýchací cesty.
CPAP: Pacient je na přístroji CPAP, který léčí SAS pomocí trvalého přetlaku, který se přenáší nosní maskou do dýchacích cest. CPAP má turbinku, která vhání vzduch a je zpětnovazebně řízená. To znamená, že když nastavíme tlak, který chceme udržovat, tak při jeho poklesu v systému zvýší výkon a drží stále optimální tlak. Přístroj lékař reguluje tak dlouho, až pacient pravidelně a klidně dýchá.
